Německá vládní koalice: jeden hot a dva čehý
Zatímco v Česku se na státní svátek podepsala dohoda o nerozborném spojenectví koalice Spolu pro parlamentní volby 2025, tři strany současné německé vládní koalice v Berlíně už očividně začaly hrát každá na sebe v předtuše volební prohry ve volbách do Bundestagu v obdobném termínu jako v Česku.
Sousední Německo je zmítáno jako loni i letos potvrzenou hospodářskou recesí. Klíčový automobilový koncern Volkswagen a současně symbol sociálně-tržního partnerství a hospodářského vzestupu Německa po druhé světové válce poprvé po 87 letech 30. září oznámil zavření některých svých německých továren, masivní propouštění a plošné snížení mezd. Elektromobily, na něž koncern, jehož 100% dcerou je i Škoda Auto, vsadil takřka celou svou budoucnost, se bez vyčerpaných státních dotací prodávají velmi špatně. Návratnost stamiliardových (v EUR) investic je v nedohlednu, pokud ne úplně ztracena. Manažerská slepá sázka na neosvědčenou drahou technologii s pochybnou přidanou hodnotou pro zákazníky, zato plnící kontroverzní dekarbonizační ideologii politiků, má nyní jasný důsledek: ohrožení životní existence desítek tisíc německých zaměstnanců. Právě ti tvrdě zaplatí za chyby vedení firmy, nikoli špičkoví manažeři jištění zlatými padáky.
Německý průmyslový model se po řadě úspěšných desetiletí vyčerpal, selhala celá německá Ostpolitik, která chtěla Rusko po pádu železné opony jaksi „zcivilizovat“ vzájemně výhodným obchodem (Wandel durch Handel, Změna díky obchodu). Putinova agrese proti Ukrajině zásadně omezila či úplně zastavila tok donedávna levných ruských energetických surovin do Německa v čele se zemním plynem. Místo něho se přes oceán vozí 4x dražší LNG převážně z USA. Němci si 15. dubna 2023 z ryze ideologických důvodů zavřeli poslední tři jaderné elektrárny a takřka ihned se stali z dosavadního vývozce stále silněji dovozcem elektřiny. Jejich neuvěřitelně velkou flotilu solárních a větrných elektráren (dohromady instalovaný výkon již 162 GW) s 20letými smlouvami na výkupní ceny proudu musí zálohovat stále ještě velká kapacita uhelných elektráren (38 GW), které dostávají kapacitní platby (dotace) za to, že „zaskakují“ za nespolehlivé občasné zdroje energie, když nesvítí slunce a nefouká vítr. Plánovaná výstavba nových plynových elektráren (k současnému stavu 35 GW má přibýt dalších 18 GW) brzdí zjevné odhodlání investorů jít do tohoto nejistého byznysu s nutností jejich přestavby na vodík od roku 2035 opět s kapacitními platbami a jen za cenu velkých dotací. Elektřina a plyn kvůli poplatkům za dotace a neuvěřitelně drahou výstavbu a řízení nových přenosových sítí, plynovodů a vodíkovodů, učinily z Německa energeticky neúnosně drahé průmyslové stanoviště, které podniky masivně opouštějí či bankrotují.
Čínský trh s 1,5 miliardy spotřebitelů, na němž si nejen automobilové, ale i další klíčové německé průmyslové podniky zajišťovaly prodejem špičkových výrobků Made in Germany více než 50 % svých celosvětových zisků, se německým firmám zavírá. Čínské firmy dokázaly za posledních 20 let vše z moderního Západu převzít, nejen okopírovat, ale i dále vyvíjet. Nejen špičkové elektromobily a klíčové zelené technologie, jejichž surovinovou i produktovou základnu z většiny ve světě Čína kontroluje, ale i pokrok vědy a techniky, jak dokazují významné úspěchy čínského vesmírného programu, který je obecně vnímán jako odraz potenciálu čínské armády.
Problémům Německa se v úterý věnovaly hned dvě vrcholné schůzky v Berlíně. Kancléř a šéf sociálních demokratů Olaf Scholz pozval na odpoledne zástupce průmyslových svazů, odborů a velkých společností. Měli s ním projednat východiska z průmyslové krize. Předem se nic o agendě nedozvěděli. Nebyla žádná tisková konference ani úvodní snímky pro média. Inscenace „akce“ kancléře je ale komunikována s tím, že Olaf Scholz si přeje výslednou „skvělou spolupráci“.
Podobnou akci v rámci očividné samostatné kampaně koaličních stran před parlamentními volbami, které se konají za rok, předvedl v úterý o pár hodin dříve spolkový ministr financí a šéf liberální FDP Christian Lindner. Aby bylo jeho motivace jasná, ministr si k jednání se zástupci malého a středního průmyslu a řemesel, včetně prezidenta Konfederace německých zaměstnavatelských svazů Rainera Dulgera, přizval celou poslaneckou skupinu FDP v Bundestagu. Přesto se na tiskové konferenci po jednání Lindner snažil zaplašit dojem z konfliktu mezi vládními stranami výrokem, že: „…pro Německo je vždy lepší, když vláda najde společný směr, který popíše a bude ho realizovat“. FDP nyní musí rychle reagovat, protože volební průzkumy ukazují, že se do Bundestagu v příštím roce nedostane. Členská základna dokonce tlačí na vedení, že by bylo nyní výhodnější neoblíbený kabinet v Berlíně předčasně opustit a distancovat se od obou levicových partnerů. Čeho chtěl Lindner jednáním s podnikateli dosáhnout? Snížit snad daně, konečně porazit monstrum německé byrokracie včetně zelených norem? A také zaútočit na koaliční Zelené, když média ministra financí někdy citovala, že (jeho) „…finanční politika nemůže napravit to, co hospodářská politika nedokáže.“
Proto nemůžeme vynechat třetího do koaliční party, vicekancléře, ministra hospodářství a ochrany klimatu Roberta Habecka ze strany Zelených. Jak prohlásil, „já sám summit neudělám, summit je moje každodenní práce“. Ministr hospodářství zato napsal 15stránkový strategický dokument, kde poněkud objevuje Ameriku. Německo potřebuje „ masivní investice“ do ekonomiky a infrastruktury. Firmy by měly dostat nebyrokratický investiční bonus ve výši deset procent. Habeck chce existenciální krizi německého průmyslu odložit do budoucnosti prostřednictvím obrovského, dluhem financovaného dotačního balíčku, jemuž Habeck říká Německý fond.
Problém je, že německá vládní koalice se zatím neshodla na státním rozpočtu na příští rok. Do jeho deficitu je ovšem zaražen otazník v podobě projednávaného velké průšvihu předchozí německé vlády. Ta prodloužila platnost tzv. solidární daně, kterou němečtí občané platili ve prospěch rozvoje nových spolkových zemí po připojení bývalé NDR. Tento daňový zákon měl skončit na konci roku 2019, byl však prodloužen o rok. Pokud Spolkový ústavní soud tento zákon označí za protiústavní, bude ve státním rozpočtu další díra za 66 miliard eur.
Slova „Německo“ a „fond“ k popisu tohoto nástroje mají pouze zastírat skutečnost, že je určen k obcházení dluhové brzdy, která je zakotvena ústavním zákonem. Habeck má pravdu, že německým soukromým podnikům chybí inovace, ty ale do nich nemůže napumpovat jako bramborovými šiškami velikonoční husu dotacemi navíc, a to z peněz na dluh budoucích generací.
Inovační politiku v EU primárně navrhují byrokrati, kteří jsou v područí politiky, spíše než vědci a podnikatelé. Jde o kvalitu vládních výdajů na podporu výzkumu a vývoje v soukromém sektoru, kdy prosperující inovační ekosystém by vytvořil správné pobídky, přilákal soukromé investice a podpořil růst technologicky vyspělých odvětví, čímž by EU dokázala držet lépe krok s USA. Ovšem za situace, kdy hlavním inovačním tahounem má být podle unijních i německých národních byrokratů zelená dekarbonizační ideologie, a to bez jakýchkoli studí dopadů a pracující s technologiemi, jež jsou teprve v plenkách, nebo vůbec neexistují, to spíše vypadá na „Mission impossible“.
Habeck, vzděláním literární estét, se řadí do šiku německých politiků (ale také českých), kteří stále rozšiřují sociální stát na všeobjímající poskytovatele nárokových dávek. Německé hranice mají být otevřené pro všechny lidi s nárokem na azyl (i když i tzv. bezpečné země mají riskantní regiony), „zeleně transformují“ ekonomiku, obnovují obranné schopnosti a aktivizují stále větší počet neziskovek. Přestože německá vláda i parlament rozhodly o opaku, Habeckova stranická kolegyně a německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková se rozhodla nadále z rozpočtu svého úřadu posílat miliony eur neziskovkám, které na lodích ve Středozemním moři doslova loví emigranty již u břehů severní Afriky či Turecka, aby je dopravily do EU.
Když se šéfka mocného Svazu německého průmyslu (BDI) Tanja Gönnerová seznámila s faktem konání různých summitů a aktivit všech tří vládních stran separátně, reagovala jasnými slovy s tím, že očekává, že spolková vláda bude „…jednat jednotně a společně a že zúčastnění lidé budou muset přemýšlet o tom, jakou mají roli a jakou mají odpovědnost“. Je „…velmi zřejmé, že v této zemi potřebujeme strukturální reformy“.
Je na pováženou, že za velmi složité hospodářské situace Německa dávají tři vozkové v čele vládní koalice v Berlíně svému koňskému spřežení rozdílné povely: jednou „hot“ (doprava) a jindy zase „čehý“. Co z toho je snad spojeno s levicovou a co možná s pravicovou politikou, to autor článku nechává na laskavé úvaze čtenáře. Nicméně, zkušenost našich předků potvrzuje, že v takovém případě by zmatené koňské spřežení zůstalo stát, pokud by se dokonce nesplašilo.
