Evropská komise si notuje s ekologisty nad zemědělskou strategií
Nejen české ekologistické organizace, také Evropská komise zaslala šedesátistránkový elaborát připomínek k českému zemědělskému strategickému plánu. Plán pro Českou republiku stanovuje klíčové cíle a nastavení dotací pro tuzemské zemědělství na období 2023 až 2027.
Strategický plán je předmětem sporu mezi Agrární komorou a ekologistickými organizacemi, které jej kritizují a považují za nedostatečně upřímný k ochraně přírody. Chtělo by se říci, že o ty dotace tady půjde nejspíše, dělá to zhruba 40 miliard korun ročně. Zda půjdou velkopodnikům, nebo malým rodinným farmám. Zda do živočišné výroby, která plodí oxid uhličitý, nebo do luk, lesů, vod a strání, nebo do pěstování biomasy, která ten plyn neplodí? Oficiálně v něm jde o větší ochranu půdy, krajiny, zadržování vody v krajině, také o rozšíření ekologického zemědělství, o omezení používání hnojiv a pesticidů, zkrátka by měl reflektovat šetrnější péči o přírodu a krajinu. Dejme tomu.
Ekologické organizace plán MZe chtěly přepracovat podle vlastních připomínek a poslat jej do Bruselu později. Kromě ekologů se původní plán nelíbil ani Asociaci soukromého zemědělství, která sdružuje menší podniky a rodinné farmy. Tvrdí, že plán přesouval dotace od aktivit typických pro malé sedláky směrem k živočišné výrobě a chovatelství, které je doménou velkých agropodniků.
Nyní však dorazily připomínky také od Evropské komise. Ministerstvo tvrdí, že „maximum možného“ z těchto připomínek už zapracovalo a do konce ledna hodlá strategický plán odeslat.
Podle Komise ten původní plán nezohledňoval strategické dokumenty EU, které se k zemědělství vztahují. A není divu. S požadavky EK je nutné zacházet přinejmenším stejně opatrně, jako s požadavky aktivistů. Evropská komise nevydala žádnou analýzu, jaké dopady tyto strategie a požadavky budou mít. Zkoušejí to tedy jiní. Zemědělský analytik Petr Havel v jednom svém článku nedávno citoval studii amerického ministerstva zemědělství, z níž vyplývá, že v případě uplatnění deklarovaných principů Green Deal by se zvýšily v optimální variantě roční výdaje za potraviny pro každého občana EU o 50 amerických dolarů. V letos publikované studii univerzity v německém Kielu se vypočítává, že narostou ceny o 15 % v případě ovoce a zeleniny a až o 60 % u hovězího masa. Podotknout lze přitom, že ani jedna z uvedených analýz nepočítala s požadavky Evropského parlamentu nad rámec Green Deal. A také, že uvedené studie nejsou v ČR prakticky vůbec známé a téměř nikdo se o ně nezajímá. „Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že nejen naše zemědělství bude muset projít poměrně zásadní změnou spočívající ve snížení důrazu na zemědělskou produkci a naopak zvýšení důrazu na ochranu životního prostředí, a že to bude něco stát,“ píše P. Havel.
Kolik a koho to bude stát, jací zemědělci vydělají a kteří skončí, to už Evropskou komisi zřejmě netrápí. V tom je stejně aktivistická, jako ekologistické organizace.
