Zálohování obalů se signálem a ověřením AI? Má to svá úskalí
Ministerstvo životního prostředí připravuje právní úpravu, kterou má být v Česku zaveden zálohový systém na vybrané nápojové obaly z PET lahví a plechovek. K zálohování nás pravděpodobně tak jako tak donutí právní úprava na úrovni EU, ze které by se v horizontu následujících pěti let měly postupně aktivovat poměrně přísně nastavené požadavky, jak na vysbírání minimálního počtu těchto nápojových obalů, tak na minimální obsah recyklovaného materiálu v nově produkovaných nápojových obalech.
Zatímco ve sběru PET si vedeme poměrně velmi dobře, hůře na tom jsme s mírou využití vysbíraného materiálu v rámci následné recyklace. Se sběrem hliníkových plechovek zaostáváme celkově. Aktuálně se podle odhadů materiálově skutečně recykluje přibližně polovina PET lahví a třetina plechovek. Škoda je to zejména z hlediska nerealizovaných energetických úspor. Federální vládní agentura USA pro ochranu životního prostředí EPA (Environmental Protection Agency) uvádí, že energetické nároky na výrobu obalu z recyklovaného hliníku dosahují jen jedné dvacetiny energie spotřebované při výrobě z nového materiálu. S rostoucími cenami energie jsou hliníkárny z EU postupně vytlačovány a sběr a recyklace tak přispívají k materiálové soběstačnosti.
Do debaty o podobě zálohového systému se hlasitě zapojují zejména výrobci nápojů, maloobchod, ochránci přírody, zástupci měst a obcí a firmy v odpadovém hospodářství. Všichni zmínění jistě mají na věc relevantní pohled, který je třeba vzít v úvahu. Neméně vhodné je zabývat se také pohledem spotřebitelů. „Na chování spotřebitelů, kteří si nápojové obaly kupují, bude primárně záviset úspěšnost zaváděného systému. Spotřebitele přitom logicky zajímá nejvíce, jak se v důsledku zálohování promění jejich nakupovací rutina a zvyky při nakládání s odpadem. Dále také, jak bude systém vracení zálohovaných obalů spolehlivý. V neposlední řadě pak také kolik to celé bude stát,“ popisuje Kryštof Kruliš ze Spotřebitelského fóra. Tímto pohledem se lze podívat i na ministerstvem životního prostředí navrhovaný zálohový systém (DRS, Deposit Return System) i na novou myšlenku tzv. digitálního zálohového systému (DDRS, Digital Deposit Return System).
Podle aktuálně dostupných informací na stránkách MŽP by v českém systému DRS spotřebitelé měli vracet nedeformované nápojové obaly v automatech, které by měly být povinně ve všech větších prodejnách nad 50 metrů čtverečních. V zájmu pokrytí mnoha malých obcí bez větších prodejen by měla být zajištěna možnost vrácení prostřednictvím odběrného místa zřízeného operátorem systému alespoň v obcích nad 300 obyvatel. Další prodejny či odběrná místa se mohou do systému zapojit dobrovolně. To jistě není z uživatelského hlediska optimální, ale jde o určitý kompromis mezi náklady na vybudování infrastruktury a uživatelským komfortem. Je na malých obcích a jejích občanech, aby ještě včas vyvinuly politický tlak na ministerstvo životního prostředí a poslance, pokud chtějí uvedenou dostupnost vylepšit, popřípadě si zorganizovali dobrovolného účastníka sběru v zálohovacím systému. Tento systém navíc nevylučuje, že třeba malý prodejce zálohu spotřebitelům vrátí a obal sám následně za ně odevzdá stanoveným způsobem, aniž by si sám zřizoval oficiální odběrné místo. Prodejce si tak může zajistit, že spotřebitelé si k němu i nadále najdou cestu ve stejném rozsahu, jako doposud. Pokud by systém byl skutečně takto nastaven, budou spotřebitelé nosit nezmačkané obaly do prodejen zapojených do vracení záloh v rámci cesty na běžný nákup z domova. Spotřebitelé nakupující cestou z práce budou muset jednou za čas dojít s nashromážděnými obaly do zapojené prodejny nebo případně do samostatně stojícího automatu zvlášť, popřípadě vezmou zálohované obaly s sebou do práce z domova a do nákupu je nechají třeba v autě. Lidé z obcí do 300 obyvatel, pokud nakupují výhradně v malých prodejnách, budou muset upravit svou nakupovací rutinu výrazněji, popřípadě spoléhat na dobrovolné zapojení jejich prodejce do systému zálohování.
Systém DRS funguje již několik let v Německu, kde vedl k dosažení velmi vysoké úrovně sběru. Automaty fungují po troše zvykání si bez problému a prodejny většinou dokáží zbudovat dostatečný počet stanovišť potřebných k tomu, aby se netvořily fronty. To si ostatně mohla ověřit i řada českých spotřebitelů nakupujících za hranicemi, pokud si tedy uvědomili, že jim němečtí obchodníci zálohy za nápojové obaly sráží. Pozitivně lze nahlížet i na zkušenosti zemí, které spustily zálohové systémy v posledním půlroce, ať již jde o Rumunsko, Maďarsko či Irsko.
uvažuje se o využití postupů s prvky umělé inteligence
Oproti tomu digitální zálohový systém DDRS zatím nenašel celoplošné uplatnění v žádném státě. Odborníci diskutují výsledky dosud uskutečněných teritoriálně omezených pilotních testovacích provozů v Belgii či ve Spojeném království. Myšlenka DDRS je založena na možnosti vracení obalů a získání zálohy při využití stávajícího systému sběru tříděného odpadu. Spotřebitel tak platí zálohu při koupi výrobku a po jeho spotřebování vrací obal tak, že si stáhne aplikaci do chytrého telefonu, pomocí aplikace naskenuje QR kód na použitém výrobku i na kontejneru, do kterého obal sám vrací, případně ještě pořídí z vrácení fotografii a peníze se mu přičtou na jeho účet. Pro uživatele aplikace by šlo zálohovaný obal vrátit v zásadě do kteréhokoliv kontejneru na daný druh tříděného odpadu vybaveného potřebným QR kódem. „Pro spotřebitele, kteří pravidelně třídí a nemají problém s používáním aplikace, by se tak z hlediska cesty nic neměnilo na jejich dosavadní rutině nakládání s odpadem. Komplikace mohou nastat v závislosti na složitosti nastavení ověřovacích mechanizmů, že obal byl skutečně vrácen – vhozen do kontejneru,“ popisuje Kryštof Kruliš.
Uvažuje se o využití postupů s prvky umělé inteligence, které by pomohly vyhodnocovat odeslané fotografie. Pokud se zabezpečení před podvody nastaví přísně, může to vést k větším nárokům na to, jak má být fotografie pořízena a jak snadné bude nároky takového zabezpečení uspokojit v různou denní dobu, za různého počasí a kvality signálu. Při slabém nastavení zabezpečení zase hrozí, že se systém bude obcházet a zálohy vybírat bez ohledu na to, zda skutečně skončí v kontejneru. Pro místa bez pokrytí signálem internetu, a taková v ČR stále jsou, by šlo aplikaci nastavit, aby se fotky a QR kódy odeslaly až ve chvíli, kdy bude uživatel aplikace znovu online. Je to ale další z potenciálních prvků, který by šel zneužít k získávání zálohy bez faktického vrácení obalu, popřípadě i k různým pokusům o znovuvrácení někým jiným, kdo se bude snažit dostat dříve do místa se signálem. Vzhledem k tomu, že místa bez signálu mohou být i místy rekreace, kde někdo zůstává delší dobu, lze takové situace poměrně očekávat.
Stále je mezi námi navíc také řada lidí, kdo nemají chytrý telefon nebo odmítnou aplikaci z důvodů obav ze shromažďování osobních údajů o nich nebo pro přílišné požadavky při registraci, které mohou zahrnovat např. i požadavek na potvrzení registrace bankovní identitou či jiným ověřovacím nástrojem. Pro tuto část spotřebitelů se tak i v rámci DDRS uvažuje o budování infrastruktury „chytrých odpadkových košů“ či osazování kontejnerů skenery. Investice do infrastruktury pak budou úměrně provázané s tím, jak široce dostupným budeme chtít vrácení bez aplikace v rámci DDRS systému udělat. Při konkrétní realizaci DDRS tak budeme, přinejmenším z hlediska těch, kteří budou odmítat používání aplikace, narážet na obdobné pnutí mezi uživatelskou přívětivostí a náklady na infrastrukturu, jako u běžného zálohového systému. Systém DDRS nám nadto sám o sobě neřeší to, že šedých kontejnerů na hliníkové plechovky je stále poměrně málo a nemnoho spotřebitelů ví za jakých podmínek a kde mohou tento obal odhodit i do žlutého kontejneru na plast.
Kromě uvedených argumentů existuje pro oba systémy i řada dalších relevantních pohledů. Kvalita sebraného materiálu bude logicky spíše vyšší v systému DRS, kde automat může ověřovat i případnou kontaminaci obalu a materiál je oddělený od jiného odpadu, např. obalů od olejů, ze kterého se v rámci žlutého kontejneru může materiál znehodnotit. Zvyšuje se tak logicky i hodnota vytříděného materiálu a jeho použitelnost pro další zpracování. Pro DDRS zase mohou svědčit argumenty o možnosti využití existujícího systému svozu odpadu. „Z čistě spotřebitelského pohledu však lze uzavřít, že DRS je sázka na zahraniční praxí prověřenou jistotu, zatímco DDRS je prozatím jen zajímavou myšlenkou, která by při uživatelsky přívětivém nastavení a spolehlivém zabezpečení aplikace mohla dále rozšířit možnosti, kde lze zálohu uplatnit,“ shrnuje Kryštof Kruliš ze Spotřebitelského fóra.
Z pohledu spotřebitele si lze do budoucna představit i kombinaci obou systémů, kde DRS automaty v prodejnách budou jistotou vrácení pro každého, zatímco bude po náležitém vývoji systému DDRS otevřena možnost získat zálohu zpět i pomocí aplikace. Souběžné fungování systémů by samozřejmě vyžadovalo mít unikátní identifikaci, aby jednou vrácený obal nešel uplatnit znovu.
