Povinné očkování – další část experimentu
Rakousko zavádí povinné očkování proti nemoci covid-19. Za neposlušnost budou vysoké pokuty nebo vězení. Je to zatím nejradikálnější opatření, ke kterému se nějaká evropská země odhodlala. Co ji k tomu vedlo, jaké jsou skutečné pohnutky rakouské vlády, to nebude zcela snadné zjistit.
Už od vypuknutí světové pandemie zkraje roku 2020 má celý ten příběh takové – řekněme – dvě roviny. Faktickou stránkou je, že se začal světem šířit nový virus, velmi nebezpečný až smrtící. Obrana proti němu vzniká za pochodu, osvědčené prostředky a poučky nefungují, léky nejsou. Zkouší se, co zabere, někdy s větším, jindy se slabším úspěchem. Obrovská armáda vědců, vyzbrojená a propojená nejmodernějšími prostředky současnosti, hledá účinnou obranu.
Druhá rovina vypadá jako globální sociologický experiment. Jak pracovat s masou lidí, jaká propaganda a kam až vybičovaný strach ji donutí k poslušnosti. Jak hluboko až lze vstoupit do jejích svobod, vůle a životů a co je k tomu zapotřebí udělat, aby si to nechala líbit. Strach donutil příbuzné a známé, aby se vzájemně odháněli od svých prahů, aby jim to tam ti Pražáci nezanesli. Nakaženým se házely šutry do oken.
Jednou z první indicií o existenci jakéhosi experimentu ve druhé řadě byly informace o původu viru. Kdo si myslel, že unikl z čínské laboratoře, byl dezinformátor a konspirátor. Dalším sporným krokem byla vyhlášení Světové zdravotnické organizace (WHO), když jedno popíralo to předcházející. A WHO také pro jistotou předefinovala pojem „globální pandemie“. Na nechuť uvěřit takové pandemii a následným vládním pokusům ji zastavit bylo zaděláno.
Nemá cenu popisovat další fáze jedné i druhé roviny příběhu – všichni je známe. Mnoho dezinformací se ukázalo jako pravdivých, mnoho konspiračních teorií se nepodařilo vyvrátit. Lidé poslouchali nařízení, chránili se ze strachu a mnohdy i účinně. Vlády, včetně naší, vydávaly rozporuplná, nelogická a leckdy nezákonná nařízení. Největší světové kapacity pracovaly na vývoji vakcíny, která měla celý covidový příběh ukončit.
Vakcína přišla na přelomu let 2020 a 2021. A opět ve dvou rovinách. Fakticky pomohla zbrzdit šíření nákazy, velice mnoha lidem odpustila onemocnění nebo velké trápení a dokonce smrt. Ale pokračoval také sociální experiment. Nevíme, jestli výrobci vakcín naslibovali vládám – svým zákazníkům – více, než mohli splnit, zda vlády tyto sliby přenesly do své propagandy, zda si je ještě trošku nezveličily a jestli některé pochybnosti jaksi nezamlčely, ale fakticky se rozjela vakcinační kampaň se slibem bezifekčnosti, zdraví a svobody – Tečky za covidem – pro očkované.
Půl roku poté se mezírky v propagandě začaly zvětšovat natolik, že jsou už i laickému oku zřejmé. Svoboda cestování například se přes léto konala jen někam a občas. Vakcíny nejsou tak účinné a jejich ochrana netrvá tak dlouho, jak se slibovalo. Žádná Tečka se očekávat nedá. Nežádoucích účinků a selhání vakcín přibývá.
Je listopad 2021 a epidemie jede nanovo. Experiment pokračuje ve starých kolejích. Musí se znovu očkovat. Antivaxeři jsou černí pasažéři, ohrožují ostatní (většinu), hrozí jim sankce buď ze zákona, jako v Rakousku, nebo společenské, jako u nás: budou smět jen do práce, ale už nikam jinam, testy si budou platit obden ze svého, atd.
Rozumu v tom není za mák. Covid je nemoc neočkovaných. Testují se jen neočkovaní. Ale očkovaní, jak se ukazuje, přenášejí nemoc a sami choří, v nemocnicích je jich 30 až 40 procent. S odstupem od data očkování jich bude přibývat. Vakcína je ve stadiu dlouhodobých klinických zkoušek. Zprávy o jejích účincích a záruky fungování se budou ještě měnit.
Propaganda přitom stále jede na plné obrátky. Očkovaný je loajální, odpovědný vůči sobě i okolí. Kdo pochybuje, je dezinformátor a škůdce národa. První zcela oprávněně pohrdá druhým a nenávidí jej. Šíří se to i na děti. Politici, stát, nemůže nenávist k části národa hlásat otevřeně. Už ale dosáhl toho, že nenávist za něj hlásají přirozené autority, hlavy pomazané, a očkovaný lid ji provozuje.
Imunoložka Zuzana Krátká, spoluzakladatelka Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS), v rozhovoru pro týdeník Echo říká: „Říkala jsem (ve zdravotním výboru Parlamentu), že očkovaní mívají infekce a mohou je dál přenášet na neočkované. Bohužel jsem tam tenkrát byla za blázna, který šíří nepravdy.“ Dále o tématu smyslu veřejné debaty o covidu říká: „Existují velké tlaky některé informace nesbírat nebo nezveřejňovat. Lidé, kteří mluví tak jako teď my dva (s Danielem Kaiserem), se do mainstreamu už nedostanou, iDnes ani Seznam nám už naše texty nevezmou. Hrozné je, jaká cenzura se vede na Facebooku. Nám jako SMIS ještě na Facebooku příspěvky nesmazali, ale mnoha lidem, kteří nás sdílejí, ten odkaz mažou.“
Experiment evidentně vykazuje pozoruhodné, zřejmě očekávané výsledky. Kam až v něm zajdeme?
Extrém je nyní Rakousko. Zda obdrželo nějaké mimořádné záruky od výrobců vakcín, nebo se stát rozhodl tyto záruky sám nést a svým občanům je poskytovat, toť nejasné. Zda je jeho rozhodnutí o povinné vakcinaci politickým manévrem, výsledkem společenského nátlaku, nebo obchodním úspěchem výrobců, nevíme.
Nové restrikce začnou platit v Bavorsku, připravuje se Sasko a segregace, opět nelogická, chaotická, ale velice přísná, začne zítra platit také u nás, v Česku.
Nechť pokračuje očkování, když to pomáhá. Je nutné dále testovat vakcíny, třeba i za pochodu. Je nezbytné sledovat a studovat virus, jak se mění a jak se chová.
Ten druhý experiment ale musí skončit. Nic dobrého nepřináší.
