Má pravdu předsedo. Ale zase jen nepatrný kousek
Už je to skoro nuda psát, že Česká národní banka nemůže v současnosti dělat nic jiného než zvyšovat sazby. Ale když se do ní tentokrát opřel dokonce premiér – byť v demisi – tak se to musí zopakovat. Že má částečně pravdu, na věci moc nemění.
Andrej Babiš měl prohlásit: „Česká národní banka je jediná na světě, která bojuje proti inflaci zvyšováním sazeb, čímž zdražuje vaše hypotéky a úvěry a ničí naši ekonomiku.” No, to má částečně pravdu. Jenže tady nejde o to, zda je větší část té věty okay. Tady jde o celé plátno, tedy i o jeho poslední cíp. Jeho vynechání je přímo učebnicovým projevem manipulace.
Premiér má částečně pravdu, že ČNB je jediná na světě, která, která bojuje proti inflaci zvyšováním sazeb. Totiž, pokud ji srovnáváme s klíčovými velkými institucemi, jako je americký Fed a evropská ECB. Případně s bankami Švédska, Norska, Kanady, Nového Zélandu… Jenže u našich sousedů ono zvyšování vidíme. V Maďarsku a teď nově i v Polsku.
Kdo se nad tím ušklíbne, měl by si uvědomit, že většina vyspělých evropských zemí (kromě části severských států a Švýcarska) svou centrální banku díky euru nemá.
Zároveň americký Fed už oznámil, že zpomalí nákup dluhopisů. Což je jiná forma vhánění peněz do ekonomiky (podobně jako nízké sazby), kterou ale v obdobném aranžmá ČNB nepoužívá. Podobný krok se čeká i v eurozóně. Takže je to vše pravda z části, a hlavně není celá.
Že kroky naší centrální banky zdraží úvěry a hypotéky, to je neoddiskutovatelné. Ale to je standardní důsledek boje s inflací a zároveň její nástroj. S tím se prostě nedá nic dělat.
Klíčovou otázkou zůstává, zda to vše nakonec poškodí ekonomiku. Férová odpověď je, že to teď nikdo neví. Nastavovat měnovou politiku není žádná legrace. Míříte na horizont zhruba někam za roku a půl, takže pracujete s prognózami. A pro ty má ČNB nejlepší možné zázemí.
Druhá věc je, co se teď ve světě bude dít. V jednom má odcházející (snad) ministryně financí Alena Schillerová pravdu. Že inflace je tažená hodně náklady, proti nimž úrokové sazby zas až tak moc nezabírají. Jenže peněz taky neobíhá v ekonomice málo. I v důsledku rozhazovačné politiky vlády především v posledních dvou letech. Takže do jisté míry teď centrální banka takzvaně sterilizuje to, co kabinet do hospodářství napumpoval, a co mělo svůj nepochybný podíl na růstu cen aktiv. Tedy i bydlení, které celou společnost vyjma majitelů realit tolik trápí (a nakoec i těch majitelů, když chtějí jen bydlet a s růstem ceny jim například roste i cena pojištění).
Období extrémně levných peněz nasekalo celé kusy zdrojů, vedoucích k nerovnováze. Období záporných úrokových sazeb také není zrovna normální. Což se týká hlavně celé Evropy. Odvolávat se na ECB, nad níž kroutí hlavou nejeden ekonom, není zrovna nejvhodnější.
Jestli bude boj českých centrálních bankéřů s inflací úspěšný, nevíme. Ale nedostali se do něj vlastní vinou a střílejí na letící terč. Zatímco odcházející vláda by se měla spíš omluvit na rozloučenou. Což samozřejmě neudělá. Místo toho se snaží destabilizovat, co se dá. Nesystémovým návrhem na hrátky s DPH u energií, útoky na centrální banku, o tom, že na jednom místě je stejný test průkazem bezinfekčnosti, zatímco na druhé ne, a ni nemluvě.
ČNB už to nebaví a vrací úder. Bývalý viceguvernér Mojmír Hampl prohlásil, že až se budou psát dějiny hospodářské politiky po roce 1989, bude mít Schillerová místo nejhoršího ministra financí. Tak snad to tak bude. Snad nepřijde nikdo horší.
