Válka Íránu s Izraelem prý nemusí být jen teorií, stejně tak jaderná bomba
Jaderné elektrárny potřebují uran obohacený na 9 %, ale Írán už ho má na 83,7 %, řekl expert webu Corriere.it. Pro jadernou bombu je třeba 90 procent.
Poslední útok Izraele na íránské cíle v Sýrii zatím zůstal bez odezvy. Média i experti se dohadují, zda jde jen o „divadlo“, které nemá mít reálné zabité lidi, ev. zničené objekty. Nebo, zda dlouhodobý skrytý boj Teheránu proti židovskému státu dostal zjevnou podobu.
Téměř jisté je, že otevřenému konfliktu se diplomaticky snaží zabránit USA. Také, že Izrael, jemuž klesla podpora ze strany Evropy a USA, se dočkal určitého růstu sympatií a v okamžiku útoku i vojenské ochrany. Ale také, že Írán je dost vybavený na to, aby vyrobil jadernou zbraň.
Velká část pozorovatelů se shoduje v tom, že ani jedna strana zřejmě nechce konflikt vyostřit. Dokonce se ozývají spekulace, zda útok na Izrael nebyl „zpackaný“ záměrně. Také USA oznámily, že o odvetě ze strany židovského státu byly informovány předem, že je tak nějak všechno v pořádku a Íráncům oznámily, že nedošlo k velkým škodám a zatím na to nebudou reagovat.
Přesto, že se zdá, jako by šlo jen o škádlení a show pro veřejnost, USA pořád jednají na všech možných frontách, aby vyostření konfliktu zabránily. Například norský ministr zahraničí Espen Barth Eide říká, že podle něj je nebezpečí vyostření konfliktu na Blízkém východě vysoké. I když Írán nereaguje teď, hrozí ústy svého ministra zahraničí Hosseina Amir-Abdollahiana, že odveta za jakýkoliv další útok bude zdrcující. A jak informovala řada světových médií, z Íránu zaznělo i varování, že v případě izraelských útoků použije zbraň, jakou ještě nenasadil.
Jak jsme již psali, podle pozorovatelů Mezinárodní agentury pro atomovou energii má Írán dost obohaceného uranu na výrobu tří jaderných bomb. Web Corriere.it, provázaný s listem Corriere della Sera, citoval profesora Saeida Golkara narozeného v Teheránu a přednášejícího v USA: „V poslední době mezinárodní inspektoři zaznamenali mnohem rychlejší produkci obohaceného uranu. Což naznačuje, že plány režimu zahrnují připravenost na chvíli, kdy bude potřeba rychle vyrobit jaderné zbraně.“
Například Suzanne Maloney z Brookings Institution na stránkách Foreign Affairs upozorňuje, že Írán skrytě bojoval s Izraelem dlouhodobě. A že dřívější umírněnější politiky nyní vystřídalo ostré jádro. „Pragmatický vlastní zájem, který vedl k historickým kompromisům předchozích íránských vůdců, evidentní úsilí bývalého íránského prezidenta Aliho Akbara Hášemího Rafsandžáního ukončit válku s Irákem v roce 1988 a odhodlání bývalého prezidenta Hasana Rúháního dosáhnout jaderného příměří, se rozplynulo. Místo toho jsou zahraničněpolitická rozhodnutí stále více v rukou bojem zocelených veteránů íránských regionálních dobrodružství. Výsledkem je nová asertivita až lehkomyslnost, podpořená spřízněností s Čínou a Ruskem, která vytlačila jakýkoli zájem o rehabilitaci jejích vztahů se Západem. V důsledku toho může být režim nakloněn znovu zaútočit na Izrael ve snaze kompenzovat ostudný výsledek svého posledního vystoupení,“ napsala.
Podle ní je ní řada na USA, aby jasně dala Teheránu najevo, že v případě dalších útoků by se mohla setkat i s americkou odvetou. Kromě toho by měl tlačit i na Izrael, aby se nejen snažil vymýtit Hamás, ale také nastolil v Gaze efektivní systém správy a pomoci postiženým.
Názor, že Írán má svých starostí dost na to, aby se ještě pustil do války, stále převládá. Nicméně region je děsivě nestálý, takže opatrnosti není nazbyt. Vedení státu sice ujišťuje, že obohacený uran má jen na výrobu energie. Saeid Golkar však bez obalu dodává: „… ajatolláhové lžou.“
