OSN se opět postavila proti míru na Zemi
Slovensko má nového prezidenta, a tentokrát to není kalamita, jak by řekla Melicharová. Byl zvolen férově a není důležité, co prováděl doteď, ale co provede napříště. Kalamita je rezoluce OSN z 25. března. Rada bezpečnosti OSN přijala první rezoluci od začátku války v Pásmu Gazy, která vyzývá k okamžitému příměří. To má trvat během muslimského měsíce ramadánu, který končí 9. dubna. Pro rezoluci hlasovalo 14 zemí, Spojené státy americké se zdržely. Rezoluce byla přijata poměrem 14:0, tedy jednohlasně.
Rada bezpečnosti OSN od začátku války v Gaze schválila dvě rezoluce žádající větší humanitární pomoc či „humanitární pauzy a koridory“, žádná dosud ale nevyzývala k příměří.
Text rezoluce, kterou navrhlo deset nestálých členů Rady bezpečnosti, podle izraelského deníku Haarec vyzývá k okamžitému klidu zbraní v Pásmu Gazy během ramadánu, což by mělo vést k trvalému příměří. Dokument také požaduje propuštění všech rukojmích, které drží Hamás v Gaze od říjnového útoku, kdy v Izraeli zabil na 1200 lidí a asi 250 osob unesl. Stovku propustil během dosud jediného příměří v této válce koncem listopadu.
Problém je v tom, že příměří není propuštěním rukojmích podmíněno. V takovém případě Izrael nemá důvod slavit ramadán.
Ještě větší skandál je páteční hlasování v Radě OSN pro lidská práva. V ní se odsuzuje Izrael za činy v Pásmu Gazy, které „…lze přirovnat k etnickým čistkám nebo za použití hladu jako způsobu boje“. Tento dokument podpořilo 28 států, 13 se zdrželo, 6 bylo proti (včetně např. Německa a USA).
Ještě předtím, 21. března, se všechny členské státy EU shodly na deklaraci, která mj. označuje humanitární situaci v Pásmu Gazy za katastrofální. Píše se tam, že hlad je způsoben nedostatečným přísunem pomoci do Gazy.
Už se v žádném z těch dokumentů nepraví, že konflikt vyvolal Hamás, podporovaný podle různých průzkumů 65 % až 87 % Palestinců, loni v říjnu ozbrojeným útokem na civilisty. Humanitární katastrofu zapříčinil Hamás, který od roku 2007, kdy v Pásmu Gazy získal moc, pro zásobování vlastních obyvatel neudělal zhola nic. Ještě před právě probíhající válkou 95 % pitné vody do Pásma proudilo z Izraele. Stovky kilometrů tunelů v Pásmu jistě nesloužily jako studny a vodovody pro obyvatelstvo. Finanční pomoc z vyspělých států byla zneužita na výplaty důchodů vdovám a sirotkům po palestinských teroristech, kteří opět útočili a útočí na civilní cíle. Zač a od koho Hamás (a Hizballáh) nakupuje rakety, které odpalují na Izrael? Na koho ty rakety míří? Na civilisty. Dvoustátní řešení konfliktu je podle Palestinců možné jen tehdy, když se ten jejich „druhý“ stát bude jmenovat Od řeky k moři. Takže dvoustátní řešení ano, ale jen když ten první stát, stát Izrael, přestane existovat.
To vše nic nemění na tom, že v Pásmu Gazy probíhá humanitární katastrofa, že tamní lidé nemají co jíst, co pít, čím a kde se léčit. Ale viníkem je jejich politické vedení, nikoliv Izrael. Stačí málo: aby Hamás složil zbraně a propustil rukojmí. Hned nazítří bude Gaza nasycena a napojena, o tom není žádných pochyb.
Jestli někdo provozuje genocidu, je to Palestinci většinově podporovaný Hamás. Že se mu to nedaří, to na skutečnosti nic nemění. Představme si opačnou situaci: Hamás vojensky obsadí Izrael a všechny arabské státy s Palestinci na čele tam začnou fedrovat humanitární pomoc. Až se dost nasmějete, představte si, jak by to probíhalo doopravdy.
Izrael je nyní na všech politických a diplomatických frontách odrazován od útoku na Rafáh, kde se před válkou ukrývá 1,2 milionu Palestinců. Ale také politické a vojenské vedení Hamásu. Na ně by měly směřovat rezoluce a deklarace. Pokud nesměřují, je Rafáh legitimním vojenským cílem Izraele, civilisty Alláh chraň.
OSN se ukázala opět jako organizace zcela vykolejená ze svého účelu, kvůli kterému průvodně vznikla. Nechápe příčiny a následky.
