Silvestr jako další loučení s čepovaným pivem. Hlavně to přežít
„Tak dnes naposledy za levno,“ mohl by říct ten, kdo bude slavit Silvestra s čepovaným pivem. Kolik hospod už po Novém roce ani neotevře?
Bylo by zajímavé rozeslat reportéry před několi z nich, zda tam před první otvíračkou v roce 2024 budou štamgasti čekat plni obav, jaká cena se objeví u jejich oblíbeného nápoje. Zatím se mezi lidem s věcí obeznámeným hovoří, že benchmark bude kolem 70 korun.
Většina hospod se stále potýká s malou návštěvností. Vyhráno zdá se mají spíš restaurace, které vsadily na bohatší klientelu. Tradiční putyky, včetně těch lepších, vidí, jak mají lidé hlouběji do kapsy. A taky, že pivo se nad 60 korun dostalo moc rychle.
Nejlepším obdobím bývá pro výčepy léto, kdy je žízeň. Letos se ale od ledna do konce srpna vypilo v hospodách o 4 % méně čepovaného piva než za stejné období loni. Zároveň se stále výtoče nedostaly na úrovně před covidem. Je holt draho a pivo v hospodě už není pro všechny. Alespoň ne dvanáctka z tanku.
Je to dobře nebo špatně? Po léta jsem spolu s dalšími kroutil hlavou nad tvrzením známého adiktologa (i když se většinou uvádí spíš jako psychiatr) Karla Nešpora, že je u nás chlast moc levný a je třeba ho zdražil, aby se pařilo méně. Jsem po léta bytostně přesvědčený, že závislost je věcí psychiky a potřeb závislého, nikoli dostupnosti alkoholu či drog. (Gábor Maté například uvádí dokonce příklady lidí, kteří brali na bolesti látky podobné heroinu a po vyléčení je dokázali ze dne na den vysadit.)
Jenže mně v tom viklají dva faktory. Tím prvním je brutálně narůstající závislost dětí a mladých lidí na mobilech, sociálních sítích apod. Těžko si představit, že kdyby těchto moderních zázraků nebylo, byly by závislé třeba na sportu (i to jde a není to žádná legrace). Druhým je právě klesající návštěvnost hospod.
Jenže u těch hospod je to dvousečné. Je dost důvodů se domnívat, že ti, co se toho nebojí, kalí o to víc doma (včetně různých garážových výčepů). Ve spotřebě špiritusu na hlavu jsme v Evropě pořád mezi lídry. A mnozí to dokonce slaví. Dlouhodobě se držíme na kontinentu někde kolem třetí příčky. Jak říká nestor české psychiatrie Radkin Honzák, nahradili jsme spiritualitu špiritualitou.
spiritualitu jsme nahradili špiritualitou
Údaje za rok 2023 ještě nemáme, ale loni spotřeba stagnovala po předchozím mírném poklesu. Což mohou mít čistě selským rozumem na svědomí dva faktory. Za prvé mladí lidé dávají před alkoholem často přednost právě mobilům a počítačům, ev. třeba kratomu. Za druhé, po uzavření hranic a následně prudkém růstu cen lahvového piva (především oproti Německu) zřejmě výrazně opadly přeshraniční nákupy cizinců. A to i po opětovném otevření, protože teď už koupíte ležák v Německu zhruba za stejno jako u nás a někdy i levněji.
Pokud se lidé přesouvají z hospod k pití doma, není to úplně to nejlepší. Často pijí před dětmi a také rezignují na setkávání se s ostatními. Málo platné, kde není hospoda, společenský život zpravidla dost upadá. A podle různých průzkumů se dá čekat, že zase další část po zvýšení DPH na čepované pivo zavře. Kolik, to se můžeme jen dohadovat. Nicméně Luboš Kastner z Asociace malých a středních podniků řekl serveru idnes.cz: „Podle mě se od ledna do března nemůže skoro nikomu na vesnicích vyplatit otevřít. Je to největší změna za roky, a když si spočítám ekonomiku vesnické hospody a důležitost piva pro ni, tak podle mě to polovina hospod nemůže dát, ale nechci věštit katastrofu.“
Pokud se lidé přesouvají z hospod k pití doma, není to asi úplně to nejlepší
Těžko přitom vládu z ničeho obviňovat. V podstatě jen srovnala anomálii, kterou populisticky přivedla na svět její předchůdkyně. Akorát v blbou dobu navazující na všeobecné zdražování.
Teď můžeme jen doufat, že tento poslední den v roce nevyžijí někteří k tomu, aby vypili, co se dá. V podstatě ukojit tu potřebu se zrubat, a ještě ideálně zapálit sousedovi plot, vyděsit tisíce zvířat a dětí, případně rozbít někde výlohu… nechápu. Tedy, nechápu, že jsme na tom tak špatně, že se do ní nezapojuje pár zoufalců, ale tak obrovské množství lidí, že to v noci vypadá jak u Verdunu.
V mládí byl pro nás Silvestr stejně jako cokoliv jiného dalšího záminkou pro oslavu. Přestože fakticky není co slavit. Že jsme zase starší? Dnes se stejně jako řada mých vrstevníků raději odklidím z města. Bohužel, už pomalu není kam. Výzva ministra vnitra Víta Rakušana, aby obce upustili od ohňostrojů, je jednou z mála rozumných věcí, kterou ve své funkci učinil. Bohužel ho většina měst neposlechne. Prý proto, že to lidem zvedne náladu. Kolika ji to zkazí, o tom se nemluví.
Většinou se zastánci podobných hovadin ohání svobodou. Svět hospodářství se sakra bojí o její budoucnost a omezování této hodnoty vnímá ve velkém. Svoboda, která vyvolává traumata a zranění pro něčí zábavu, je alespoň pro mě ale těžko pochopitelná. A tak se jedni budou bavit, zatímco druzí budou svým dětem zacpávat uši, psům dávat drogy na uklidnění a koně držet za uzdu. Včetně Prahy, kde je sice pyrotechnika zakázaná, a přesto na Vánoce leccos práskalo. Navíc je fascinující, že Brusel, který nám za chvíli asi zakáže i ohýnek na zahradě, je v klidu, když se z petard uvolňují jedy. Václav Havel by řekl, že to jsou paradoxy, Don Corleone asi, že byznys je byznys. Římští císaři možná, že lidem je třeba dávat hry, aby dali pokoj.
Tak to hlavně ve zdraví přežijme. Smutné, že si tohle musíme přát na Silvestra. A příští rok si dopřejme někde dobře načepované za rozumnou cenu.
