Jak jsme se měli, mé milé děti?
Nic moc, řeklo by se. Lidé jsou nespokojení, chudnou, obávají se budoucnosti. Stále více pracují a nic z toho. Lépe nebude. Řadu podobných odpovědí by bylo možné citovat ještě dlouho a nebyly by to jen dojmy.
Důvěra spotřebitelů v českou ekonomiku padla v prosinci nejhlouběji od počátku roku: na 84,9 bodu z listopadových 90,7 bodu, oznamuje Český statistický úřad (ČSÚ). V porovnání s listopadem 2023 se letos v prosinci zvýšil počet respondentů z řad spotřebitelů, kteří v následujících 12 měsících očekávají zhoršení celkové ekonomické situace. Také se zvýšil počet těch, kteří očekávají zhoršení své vlastní finanční situace. Přibližně třetina domácností – tedy zhruba 1,6 milionu domácností – rovněž uvádí, že sotva vyjde se svými příjmy. „Znamená to, že důvěra spotřebitelů v ekonomiku je nyní na úrovni necelých 85 procent dlouhodobého průměru období let 2003 až 2022,“ doplňuje ekonom Lukáš Kovanda.
Naznačuje tím, že zásadně záleží na kontextu, do jakého údaje umístíme. V tomto případě je to časová osa. Na té balancují mnozí ekonomové, když připouštějí, že za poslední dva roky lidé sice přišli o nějakých 30 % svých příjmů a úspor, ale z pohledu dlouhodobého tyto jejich příjmy rostou rychleji než spotřebitelské ceny a tak vlastně blahobyt stoupá. „Příští rok skončí zdražování,“ slíbil předseda vlády ve svém vánočním projevu. Neskončí, jen se zpomalí a vzhledem k očekávanému růstu nominálních mezd už inflace nebude ochuzovat, mzdy porostou i reálně. Jenže porostou i výdaje, a ne málo.
Epizoda vysoké inflace se vstřebá
Vysoká inflace posledních dvou let se za nějaký čas vstřebá podobně, jako hluboká devalvace koruny z počátku 90. let. Bude to jen epizodní, cyklická historka v celkovém hospodářském vývoji země. Momentálně nás v životní úrovni posunuje někam mezi roky 2016 a 2018. Ale jinak…
Máme se lépe nebo hůře? A než kdy? Na to opravdu není snadná odpověď. V pohledu k roku 1989 se rádo porovnává, kolik kilogramů másla, kolik litrů benzínu a kolik televizorů si lidé za svou průměrnou mzdu mohli pořídit tenkrát a kolik dnes. Vetkněme si tedy před závorku, že současná průměrná nominální mzda je zhruba 12,7krát vyšší než tehdy. Oblíbeným etalonem je cena osobního auta Škoda. Tehdy Favorit stál 84 600 Kč, vynásobeno růstem mzdy by dnes měl vyjít na nějakých 1 067 000 Kč. Ale podle ČSÚ cena automobilu Škoda vycházela v roce 2022 na 378 760 korun. A je to po stránce kvality úplně jiné auto. V daném případě můžeme poukázat na technický pokrok, růst produktivity práce (automatizace, robotizace), úspory z rozsahu (začlenění do koncernu VW, společný výzkum a vývoj) a silnou tržní konkurenci, která tyto úspory nutí výrobce promítat do konečných cen pro zákazníky. Podobně je tomu např. v cenách barevných televizorů, které kdysi stály čtyřnásobek měsíční mzdy, dnes zhruba polovinu nebo dvě třetiny. Každá technická novinka je relativně drahá (tehdy), a kdoví, kolik by stál televizor dnes, kdyby se nevyráběl v Asii.
Ale ne ve všech oborech a odvětvích takový vývoj zafungoval. Pečivo zdražilo patnáctkrát, jízdenka na MHD ve městě 42krát, odvoz pevných odpadů ze 61 korun na 2138 a cena 100 kg černého uhlí ze 39,40 na 1302 korun. Čímpak to asi je?
Daně bobtnají a nové přibývají
Poměřování s hrubým nominálním příjmem je velmi nepřesné. Tento jediný údaj neporovnává příjmy s výdaji, tedy výdělky s transfery. Do hrubých mezd se tak nepromítají daně, poplatky ani nepřímé daně. Proti roku 1989 nám přibyly nebo nabobtnaly zdravotní a sociální pojištění, spotřební daně na motorová paliva, alkohol a tabák, příspěvky na obnovitelné zdroje, silniční a dálniční daně, povinné ručení za motorová vozidla, a jiné.
Cenové a příjmové statistiky zase nezachycují opačné transfery, jako jsou dotace, sociální dávky a výpomoci. Takže v poslední době tolik sledované ceny potravin celkově nevycházejí tak zle. Konzumní brambory šly z 1,60 Kč za kilogram v roce 1989 na 16,30 v roce 2022, hovězí přední zdražilo 9,7krát, vepřově 5,7krát. Kromě dotací se zde projevil také volný obchod, tj. volný import zahraničního, výrazně více dotovaného a tedy i levnějšího zemědělského zboží.
Do spotřebitelského koše se ale promítají i zcela nové položky, dříve neznámé. Například výdaje na telekomunikační služby. V roce 1989 existovala pevná telefonní linka, když byla, tak jedna na domácnost. Platilo se za sestavení spojení 1 Kč za hovor, délka hovoru se nezpoplatňovala. Dnes má mobilní telefon s vlastním tarifem každý člen domácnosti, mít chytrý telefon se postupně stává občanskou povinností. U čtyřčlenné domácnosti se tak z poplatku jedné dvou stokorun měsíčně dostáváme ke 3000 korun. Nepočítaje v tom poplatky za připojení k internetu a za příjem televizního signálu (poskytovatelům, nikoliv licenčních poplatků).
Do výdajů domácností, které bychom mohli označit jako mandatorní, vstupují ještě komodity poptávkově nepružné. Tou základní a nejpalčivější jsou výdaje za bydlení, které mezi roky 1989 a 2023 vzrostly na sedmnáctinásobek. Je to důsledek státních regulací, počínaje stavebními zákony a stavebními předpisy, které zpřísňují energetické a ekologické normy, a trvalým deficitem v nabídce nových bytů a z toho plynoucím cenovým diktátem developerů.
Bohatnutí a chudnutí je velmi individuální
Zda tedy relativně chudneme či bohatneme není snadné na základě několika jednoduchých příměrů rozhodnout. Dokonce by se dalo říci, že je to velmi individuální. Člověk od člověka, domácnost od domácnosti. Nekřivděme statistikům. Oni pravidelně aktualizují a upravují spotřebitelský koš, jeho obsah i váhy jednotlivých položek na výdajích. Také dovedou rozlišit spotřebitelské koše podle počtu osob v domácnostech, podle složení členů domácnosti (single, důchodci, rodiny s dětmi), podle hlavního zaměstnání výdělečných členů domácnosti. Kdo má děti, utrácí více za sport, kulturu a volný čas (pobyt na horách zdražil šestkrát, vstupenka do divadla 15x, do kina 20x, pánský kadeřník čtyřicetkrát).
Při hledání odpovědi se můžeme ještě letmo podívat na jiné charakteristiky. Podíl výdajů na 10 průměrných spotřebních košů v Polsku na čistých příjmech domácností letos činí 23 %, u nás 31 procento. Podle studií dustojnamzda.cz a numbeo.com činí výdaje na bydlení v ČR více než 40 procent z celkových výdajů bez úspor a v absolutní hodnotě jsou výdaje na bydlení shodné s Německem, kde je ale dvou- až trojnásobně vyšší disponibilní příjem obyvatel. Náklady na bydlení jsou u nás vyšší než např. ve Španělsku nebo Portugalsku, zhruba o 10 až 12,5 procenta. Což jsou země, kde je podíl vlastnického bydlení podobně vysoký jako u nás.
Struktura nikoliv příjmů, ale výdajů a jejich očekávaná dynamika, tj. růst životních nákladů, zejména nákladů na energii a bydlení, nové daně za bydlení, topení a dopravu, nárůst daní a omezování transferů, odpovídá více intuici občanů, že to není dobré a příští rok to lepší nebude. Mýlí se předseda vlády, ne lidé.
