Měli jste se víc zadlužit. Cože?!
Zatímco drtivá většina českých ekonomů se děsí rostoucího státního dluhu, investoři upsali eurové státní dluhopisy se záporným výnosem. A Jan Švejnar nám radí, že jsme se měli zadlužit ještě víc. Že by se zase přepóloval ekonomický světonázor?
Skoro to vypadá, že se svět zase otočil masivně doleva. Rozhazování peněz, podněcování poptávky schodkovými rozpočty a stále silnější regulace čehokoliv. To je v očích nejednoho člověka symbol levicové politiky.
Zatímco u nás se děsíme nárazu na dluhovou brzdu, řada zemí v Evropě má státní závazky nad maastrichtskými kritérii, Itálie dlouhodobě nad 100 % HDP. A USA? Kam se na ně kdo hrabe.
Jan Švejnar v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl zhruba tolik, že dluh není nic špatného, když slouží k růstu. A že důležitá není jeho výše absolutní, nýbrž v poměru k HDP. Takže když HDP roste rychleji než dluh, tak se ta relativní výše snižuje.
No jo, jenže ona se právě ta relativní výše u nás šplhá nahoru dost rychle. Přičemž se peníze rozpouští hlavně do spotřeby, ev. úspor domácností. Těžko hovořit o rozvojových investicích, když se má spořit například na výzkumu.
Ačkoliv se svět topí v dluzích, nedá se úplně říct, že by to nikomu nevadilo. Vždyť jinak by maastrichtská kritéria nevnikla. Jsou přitom země, které skutečně v posledních letech veřejné dluhy rapidně snížily. Například Německo, Irsko dokonce na polovinu. Otočka přišla až s covidem.
Jinou věcí je expanzivní politika Fed a Evropské centrální banky. Nicméně – když Jerome Powell oznámil, že letos Fed možná poleví s nákupem dluhů, investoři byli zklamaní, že to neřekl razantněji.
Kdepak, svět a ekonomové to nehodili tak drsně doleva. Byť se to může na první pohled zdát. Spíš si světový kapitál vypůjčil (nebo vykradl) levičácké nástroje, aby dal na frak tomu lokálnímu. A dokud bude potřebovat držet trhy jižní Evropy, tak Evropská centrální banka bude solit. A německý daňový poplatník cálovat. Nebo čumět na inflaci jak pan hrábě na Čórtův hrád.
světový kapitál si vypůjčil levičácké nástroje a dává na frak tomu lokálnímu
Jenže levice – to přeci byla vždy ideologie omezení neomezené moci kapitálu. Nebo chcete-li obřích korporací. Vidíme snad něco takového? Vidíme omezení korporátního Boha peněz, úspěchu a konzumu?
Je to spíš naopak. I když EU svými orgány nejednou zasáhla proti skutečně obřím firmám, jde o jednotlivosti. Celkově se naopak zdá, že skutečná moc čím dál více přechází z národních vlád a jejich sponzorů na nadnárodní elity. Samozřejmě v čele s největšími korporacemi.
Ne náhodou napsal bývalý ředitel Institutu pro politická studia ve Washingtonu, ekonom John Cavanagh: „Globalizaci vymysleli a vytvořili lidé, kteří měli specifický cíl: vyzdvihnout ekonomické, to znamená korporativní hodnoty nad všechny ostatní.“
Dokonce i Zbigniew Brzezinsky (jeden z nejuznávanějších politologů historie, poradce Jimmyho Cartera a Baracka Obamy) k tomu dodal: „Globalizace představuje univerzální kapitalismus ze strany ekonomicky nejschopnějších a politicky nejmocnějších lidí…“. Přičemž ji označil za morálně bezobsažnou.
No, a právě tu globalizaci moci a rozhodování dnes vidíme v první řadě. Dokonce se za ní česká exekutiva občas schovává, když na EU svádí, co sama napáchala. Takže houby levice, ta se někde hřeje s drobky pod stolem, jinde jen marně závidí. Kdo otáčí kolem dějin, je globální elita.
Globální kapitál sebral levici její masky a nechal ji bez obsahu
Karel Marx kdysi poznamenal, že německá buržoazie nesplnila svoji historickou úlohu. Neboť šlo vlastně o převlečené feudály. Dnes by se dalo s úšklebkem a cynicky říct, že dnešní levice je tu taky pro kočku. Globální kapitál jí sebral nástroje i masky a nechal ji bez obsahu.
Kde jsou ty časy, kdy se nám Václav Klaus a Viktor Kožený smáli do očí. Aspoň to bylo čitelné. Zlatý prciny – totiž liberalismus.
