Co všechno dlužíme Afghánistánu?
Citlivější povahu při zprávách o Afghánistánu mrazí. Někdo si i připomene děsivý fenomén Islámského státu. Co takhle otázka: nedlužíme těm lidem něco? Vždyť jsme jim tam lezli 30 let!
Během plánovaného stahování amerických vojsk obsazuje Talibán jednu část země za druhou. Zavádí na nich kruté islámské právo. Padla již všechna velká města a naposledy Kábul. Armáda nebyla islamistické formaci schopná čelit a letecká podpora ze strany USA byla málo účinná.
Partyzán vyhrává, dokud neprohraje
Na jaře přitom rozhodnutí o stažení amerických vojsk získalo velmi slušnou podporu. Třeba i od jednoho z nejvlivnějších politologů současnosti Fareeda Zakarii. Podle něj není klíč k situaci v otázce, proč USA nevyhrály, ale proč vyhrál Talibán? Hovořil přitom o jeho ideovém prorůstání do širokých vrstev, hlavně Paštunů. A připomněl slova Henryho Kissingera: „Partyzán vyhrává, dokud neprohraje. Konvenční armáda prohraje, pokud nevyhraje.“ Zároveň odkazoval i na analýzy, podle nichž na straně Talibánu bojují mnozí Afghánci, kteří se s ním neztotožňují. Ale bojují proti cizákům.
„Podívejte, byli jsme v té válce
dvacet let – dvacet let!“Joe Biden
Sám prezident Joe Biden na otázky ohledně stažení vojsk řekl: „Podívejte, byli jsme v té válce dvacet let – dvacet let!“ A vyjádřil víru v to, že afghánští vůdci mají kapacitu na to udržet vládu. Ukázalo se, že neměli. Pokud to dokonce nebylo vše předem dohodnuté, jak naznačují mnozí pozorovatelé.
Z mnoha stran slyšíme podobná slova. Mají společného jmenovatele – hovoří se o tom, proč válku nešlo vyhrát. A sem tam prosákne, že konce konců šlo o to zlikvidovat Usámu bin Ládina a oslabit al-Káidu. Což se obojí povedlo. Jenže to je americký a, řekněme, západní pohled.
Afghánistán formoval i západ
Jako jeden z nejčastějších důvodů pro stažení vojsk se uvádí nemožnost vyřešit situaci v Afghánistánu vojensky. Jako by se zapomínalo, že George Bush invazi do této země oznámil jako odpověď na události 11. září. Nešlo tedy o poměry v Afghánistánu. Šlo o al-Káidu.
Analytici jistě budou teď uvažovat o tom, co se bude dít v zemi dál. A také o tom, co stažení vojsk znamená pro USA, Bidena a mezinárodně politickou situaci. Zkusme se ale na vše podívat očima legendárního Neználka, nezatíženě, naivně a „selsky“.
Afghánistán je uprostřed území, kde se vždy potkávaly mocenské ambice
Afghánistán byl vždy mnohonárodnostním státem. Což svádí k myšlence, že tam k občanské válce bylo vždy blízko.
Ale také je uprostřed území, kde se vždy střetávaly mocenské ambice velmocí. Mezi Iránem, Pákistánem, Čínou a bývalým Sovětským svazem. Sovětská vojska do země vstoupila v roce 1979, aby, řekněme, potlačila kontrarevoluci. Zůstala 10 let! Americká, aby se dostala k Usámu bin Ládinovi. Zůstala 20 let!
Za posledních 42 let byly na území Afghánistánu 30 let cizí vojska! Něco takového nemohlo nemít na celý stát formativní vliv. Zvlášť, když ta vojska na rozdíl od okupace ČR otevřeně bojovala, a to proti část národa. Z oněch 42 let zhruba 37 žije země permanentně ve válce.
Nikdo nedokáže říct, jak by vývoj vypadal, kdyby k „okupacím“ nedošlo. Ale je nepochybné, že by nebyl stejný. Protože změna proměnných vždy znamená posun ve výsledku.
Jestliže za 42 let byly 30 let v zemi cizí vojska, muselo to mít formativní charakter
Sověti jistě hráli mocenskou hru. Američani se dejme tomu mohli bránit. Ovšem k 11. září by asi nedošlo, kdyby New York nebyl symbolem světové velmoci. Každopádně, Afghánistán nerovná se Talibán. Ne každý byl spoluprací s al-Káidou vinen.
Země je rozvrácená a je otázkou, zda vyjádření Joe Bidena brát jako projev respektu k sebeurčení, nebo alibismu. Vojensky se situace asi opravdu řešit nedá. Ale jak?
Klade si někdo otázku, jak můžeme pomoct?
Kdyby šlo o člověka, nebo o malou skupinu, mohli bychom radit: jděte za ním (za nimi). Jděte do jejich světa a ptejte se, co on/oni chtějí. Hledejte nejmenší možný společný zájem znepřátelených stran. Naslouchejte a hledejte… Jenže tam, kde se válčí, a je v tom náboženství – ať už opravdu nebo pokrytecky – by to asi byly hraběcí rady.
Co ale jednoho svrbí za uchem, je pocit, že se po tom řešení nikdo z mocných neptá. Možná někdo z novinářů, politologů, religionistů, odborníků na střední východ… Ale pochybuji, že někdo z mocných. I když svět Afghánistánu hodně dluží.
