Ve Francii roste děsivé riziko. Dojem, že pro část politiků je násilí legitimní

Není to hezký pohled na dění posledních dnů na francouzských ulicích. Tedy pokud člověk nepatří mezi ty škodolibé s heslem „čím hůř, tím lépe“. Podobně žalostný je ale i obrázek tamní politické scény. Neexistuje sice žádný důkaz o propojení rabujících skupin s některou z hlavních politických sil v zemi. Ale podezření ano a podivné slovní přešlapování situaci jen zhoršuje.

Pamatujete na dvoje obří povodně v České republice? Tehdy opozice podpořila vládu. Stejně jako na začátku pandemie covidu-19. Tam to sice moc dlouho nevydrželo, nicméně na začátku přišel klid zbraní.

Ve Francii se dnes vládní tábor a vítězové posledních voleb spíš navzájem obviňují, kdo má na situaci svůj díl viny. Z řad La France Insoumise (LFI), nazývané krajní levicí, se ozývají hlasy, že za vše může vládní politika. Šéfka poslanců dotyčné strany Mathilde Panotová vyčetla premiérovi Sébastienu Lecornuovi, že nedokáže zajistit právo na protest. „Obviňujete nás z problémů, které jste si sami vytvořili, abyste se zbavili svých katastrofálních výsledků,“ dodala a podle TF 1 přímo prohlásila: „Jste nebezpečím pro demokracii.“

Ono obviňování je spojeno s řadou náznaků, že právě levicová La France insoumise svým nepopsatelným způsobem chrání, či dokonce podporuje výtržníky. Šéf poslaneckého klubu středopravé strany Horizons Laurent Marcangeli dokonce v rozhlase navrhl, aby se LFI podílela na náhradě škod způsobených vandaly.

Ve skutečnosti je dost těžké najít důkazy, že by partaj, se kterou se ještě loni těšil prezident Emmanuel Macron ze „společného“ vítězství nad Národním sdružením, nějak podílela na podpoře rabování či ničení majetku.

„Vláda obviňuje toto hnutí z přispívání k násilnému klimatu. Toto politické obvinění však samo o sobě nepředstavuje důkaz o spojení mezi stranou a pachateli žhářského útoku,“ napsal web Parlens Politique. Připomněl také, že jeho šéf Jean-Luc Mélenchon 17. října vyzval, aby se příznivci jeho myšlenek neúčastnili rabování.

Není to ale málo? Ze strany LFI zaznívají především útoky na vládu, onoho vymezení proti násilnostem je poskrovnu. A zase na druhu stranu, obvinění na její „hlavu“ jsou velmi silná. Takže ať je tomu jakkoliv, politický boj tady vítězí nad nutností obnovit v zemi základní pořádek, ochránit životy, zdraví a majetkové hodnoty – a tím v důsledku i otevřít znovu možnost demonstrovat pokojně.

Místo toho se otevírají dveře pro dojem, že by pro část politické scény mohlo být násilí legitimním prostředkem, jak dosáhnout změny. Podobně jako třeba za Velké francouzské revoluce. Těm dnešním násilníkům sice ve většině případů o politické cíle nejde. I tak je to ale hrozivá představa. A je jedno, zda ve skutečnosti nic takového nezaznělo. Pokud pocit, že ničit je legitimní převládne, bude už houby záležet na tom, kde se vzal.