Zamlčovaný problém s inflací
Nejnovější údaje o hospodářském růstu u nás i v Evropě nevypadají špatně. Navzdory zklamání analytiků, že hrubý domácí produkt ČR, který podle prvního odhadu Českého statistického úřadu meziročně stoupl o 7,8%, mohl být silnější. Když k tomu připočteme velmi nízkou míru nezaměstnanosti 3,3 % za první čtvrtletí, není k optimismu daleko.
Znepokojivá je míra inflace. U nás postupně sílí. V červnu spotřebitelské ceny stouply o 0,5 % a průměrná roční míra inflace činí 3,2 procenta, což je poměrně vysoko nad inflačním cílem České národní banky (ČNB), jejímž jedním z definičních úkolů je kontrola cenové hladiny. Podle vlastní prognózy cenová hladina k inflačnímu cíli plus minus 2 procenta klesne zhruba za rok.
Evropská unie hlásí inflaci v eurozóně v červenci 2,2 % (proti červnovým 1,9 %). Ovšem Evropská centrální banka (ECB) rozšířila své toleranční pásmo. Sice jen nepatrně z 1,9 % na inflaci dvouprocentní, ale dala tím jasně najevo, že o inflaci stojí a že ji bude podporovat i dalším výkupem dluhopisů splácených novou emisí eur, tedy nekrytými penězi. Navíc banka vyjevila názor, že případná vyšší inflace bude jen krátkodobá a že proto neuvažuje o růstu základních úrokových sazeb, jež jsou nyní na nule.
To ale nemůže uklidňovat členské země, které mají nejen silnější hospodářský růst, ale také rychlejší inflaci. Typicky Německo, kde v červenci růst spotřebitelských cen zrychlil důrazně na 3,1 % z červnových 2,1 %, což je nejvíce za 13 let, a ekonomové se obávají až 4% znehodnocení měny na konci letošního roku, tedy nejvíce za 25 let. Vesele na tom nejsou ani Estonsko (4,9 %), Litva (4,3 %), Lucembursko (3,3 %) nebo Španělsko se Slovenskem (obě 2,9 %). Naopak takové Řecko, Itálie, Portugalsko, Francie či Malta jsou hluboko pod děma procenty a tedy také pod celkovou inflační hladinou eurozóny.
pomoc slabším zemím ve spolku zaplatí občané států úspěšnějších, minimálně znehodnocením jejich úspor a výdělků.
Jestliže jim tedy nulové úrokové sazby svědčí a „kvantitativní uvolňování“ asi moc nevadí, výše uvedené státy mohou inflaci jen s obavami sledovat. Nemají prakticky žádnou možnost měnovými nástroji tento jev nijak ovlivnit. Tedy… mohou tlačit na ECB, možná to i dělají, ale tlačí i země z druhé skupiny, pro něž by dražší peníze mohly znamenat hlubší hospodářský pokles, možná i krizi a pak i krizi celé eurozóny. Tuto „pomoc“ slabším zemím ve spolku tak zaplatí občané států úspěšnějších, minimálně znehodnocením jejich úspor a výdělků.
U nás je, zdá se, klid. Inflace také stoupá, je také nad tolerančním pásmem České národní banky (ČNB), ale i ona předpovídá postupné zpomalování růstu cen. Jenže cedulová banka také signalizuje zvyšování základních úrokových sazeb, což je výhoda vlastní měny, a nakupuje zlato. Tváří se přitom sice, že je to běžná operace s devizovými rezervami nehodná pozornosti, natož hledání souvislosti s inflací. Jenže pokud ČNB drží eurová a dolarová aktiva (inflace v USA v červnu: 5,4 %) za takřka nulové úroky, dochází k jejich znehodnocení. To si uvědomují i malí střadatelé a nakupují také…
