ECB spustila nenápadnou revoluci. Co začne řešit zítra?
Je to tady. Evropská centrální banka (ECB) se oficiálně přihlásila k zeleným cílům. Spustila tak nenápadnou ale zjevnou revoluci. Změnu celého paradigmatu o postavení a úloze centrálních bank.
Zpráva trochu zapadla ve stínu souběžné úpravy inflačního cíle. Od definice „těsně pod dvěma procenty“ na rovná dvě procenta. Že si analytici všimli hlavně jí, ukazuje možná na princip bližší košile než kabátu. Protože už delší dobu vnímají, že ECB cpe peníze do ekonomiky horem dolem a inflace ji netrápí. Možná proto, že dosud byla minimální. Možná ale i proto, že chce držet při životě zadlužené státy jižní Evropy.
Uvolněné ruce pro další expanzi?
Teď si podle pozorovatelů dál uvolňuje ruce. Nový cíl o něco málo vyšší a kdyby snad měla inflace kolísat kolem jednoho procenta, jak se často dělo, bude to k dalšímu vháněním peněz do oběhu přímo vybízet.
Mnohem větší revoluce ale možná probíhá jinde. U zahrnutí klimatických aspektů do měnové politiky.
Nejen, že ji ECB zahrne do svých zátěžových testů. Což už dnes dělají mnohé komerční instituce. Chce otázku udržitelnosti, a především uhlíkové stopy zohlednit i při nákupu dluhopisů. Jinými slovy, pokud produkujete moc nevhodných emisí, zřejmě vaše dluhopisy koupí centrální banka za méně výhodných podmínek než od ekologičtější konkurence. Eventuálně je nekoupí vůbec, což ale zřejmě není nejaktuálnější scénář.
před časem volání EK odmítla
Po pravdě, že chtějí podporovat boj se změnou klimatu, říkají evropští centrální bankéři už déle. Ale pořád hlavně ve vztahu k cenové stabilitě. Ve zprávě za rok 2018 sice banka upozorňuje na nákupy zelených dluhopisů. Zároveň ale na výzvy Evropské komise řekla: „Cílem programu nákupu aktiv je podpořit soustavnou regulaci vývoje inflace v zájmu cenové stability jakožto prvořadého cíle ECB. Z toho důvodu jsou kritéria způsobilosti záměrně nespecifická, aby umožnila velký výběr při nákupu cenných papírů se záměrem podpořit co nejrozsáhlejší účinek programu a vyhnout se narušení konkrétních segmentů trhu.“
Právě to se změní. Znamená to snad nějaký ústupek nespecifikovanému tlaku? Pokud ano, znamenalo by to prolomení nezávislosti centrálních bank! Která vznikla právě proto, aby vlády nadále tyto instituce nezneužívaly ke svým parciálním cílům.
I kdyby ne, tak se ale nová praxe vymkne pojetí, v němž se měnové autority soustřeďují na cenovou stabilitu, stabilitu finančního sektoru, ev. měnovou stabilitu, případně ekonomickou výkonnost a zaměstnanost. Tedy stabilitu finančního sektoru a vybrané makroekonomické agregáty.
Ještě před pár týdny členka výkonné rady ECB Isabel Schnabelová otevřela otázku, zda k řešení otázek udržitelnosti má banka vůbec mandát. S tím, že se to musí prozkoumat.
zůstane ecb autonomní?
Udržitelnost samozřejmě ovlivňuje i stabilitu, poškozené životní prostředí je rizikový faktor. Jenže to by taky mohla u emitentů zkoumat, nakolik investují do výzkumu a vývoje, kolik zaměstnávají žen, zda podporují vzdělávání zaměstnanců, a jak často používají slovo černý. Reakce může být jednoduchá: „Nedělejte si legraci. Záchrana planety je klíčová věc.“ Pak ale nejde o tu stabilitu a rozvoj, ale o další samostatný cíl.
O cíl úctyhodný, zvlášť pokud věříme vědcům, že je za minutu dvanáct. Avšak nezávislost měnových autorit je dána i tím, že se soustředí na svoji zodpovědnost. Jakmile mají těch cílů moc, mohou ztratit kredibilitu a akceschopnost.
Nástrojů na řešení udržitelnosti mají unie a státy dost. Trošku to vypadá, že ECB na rozdíl od České národní banky, která si svoji konzistenci maximálně chrání, nasedá na vlnu, která by se skoro dala nazvat módní. Čímž opouští svoji historickou pozici. Začne tedy být její politika více koordinovaná s evropskými orgány? Hm….
Teď jde o to, zda se na vše dívat očima konzervativníma. Že jde o rozpad fungujícího systému. Nebo moderníma, a sice, že je změna nevyhnutelná, svět se vyvíjí a holt už to nikdy nebude jako dřív. Otázka zní, zda to po novu bude lepší. A zda je za tím nějaká logická strukturální myšlenka.
