Zvýší se minimální mzda. Jde jen o osamělou regulaci v tržním prostředí
Tripartita, tedy zástupci vlády, odborů a zaměstnavatelů, se dohodla na zvýšení zákonné minimální mzdy. Ta nyní činí 140 Kč za hodinu práce, měsíčně 22 400 korun. Od ledna příštího roku by se měla zvýšit o 2500 Kč na 24 900 Kč. Míněno hrubého. Položme si již klasickou otázku z filmového archivu: „A komu to prospěje?“
Průměrnou a vyšší mzdu, loni 52 283 Kč měsíčně podle Českého statistického úřadu, pobíralo přibližně 30 % zaměstnanců, to znamená, že 70 % z 5,5 milionu zaměstnaných osob z celkem 6,5 milionu ekonomicky aktivních ji nezíská. Medián mezd loni loni dosáhl 45 523 korun. To je statisticky přesný střed: polovina mezd je nad, polovina pod. V našem složitém daňovém a pojišťovacím systému, zavaleném různými slevami a výjimkami, lze jen těžko odhadovat čisté příjmy. Srážky z hrubé mzdy se mohou pohybovat mezi 15 a 35 procenty. Tak dejme tomu 20 procent. Z nově dohodnuté minimální mzdy tak příjemci zůstane čistého 19 920 korun.
První odpovědí na úvodní otázku je, že se to týká zhruba 181 tisíce zaměstnanců (4,9 % všech), uvádí Informační systém o průměrném výdělku (ISPV). Druhou odpovědí je, že je to číslo nejisté. Přibližně pětinu zaměstnanců v ČR tvoří zahraniční pracovníci. Jejich mzdy požírají pracovní agentury a nájemci ubytoven. A naopak, mnozí zaměstnanci obdrží oficiálně jen mzdu částečnou a zbytek „na dřevo“, tedy bez dokladu. Jiní mají smlouvu na zkrácený úvazek, ale dotahují to z domova nebo i z „placu“ fakticky do úvazků plných, ne-li přeplněných.
V námezdní práci funguje tržní ekonomika, včetně té šedé a černé. Kromě zhruba 500 tisíc zaměstnanců státních jsou zaměstnavateli soukromé společnosti. Do této nestátní sféry se zákonem o minimální mzdě vlamují politici (a šéfové zaměstnavatelských a odborových svazů, nic si nenalhávejme, jsou také politici) se snahou o regulaci. Nepochybně jejich akce vyvolá reakci, tedy rozšíření oné šedé a černé ekonomiky. Na to zase máme represivní aparát, např. Inspektorát práce.
Otázka ale zní, proč neregulovat i jiné ceny, než jen ceny práce? Třeba ceny obědů v restauracích III. cenové skupiny – už neexistuje, já vím… – tak tedy v závodních jídelnách? Ceny základních potravin v samoobsluhách? Ceny jízdenek v rychlíkových spojích, když už se reguluje dostupnost toaletního papíru?
Dosti satiry, přidržme se jiného zákonného nároku: na důstojný život, ke kterému patří střecha nad hlavou. Na začátku roku 2026 průměrné nájemné v ČR dosáhlo 313 Kč za m², podle Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí. Průměrný byt o 60 m2 se dal obývat za 18 780 Kč/měs., to jsou 94 % minimální (čisté) mzdy. Regionální rozdíly v nájemném jsou značné, nejdražší je Praha, kde začíná na 370 Kč/m2 měsíčně, takže průměrný byt přijde na 22 200 korun měsíčně. Lépe z toho deficitu vybruslí dnes tak proponovaná single oplodněná maminka, která si vystačí s bytem polovičním, což ovšem neznamená poloviční nájem, dostane se někam mezi 15 a 18 tisíc. Bez vody, elektřiny a vytápění. Ano, jsou i levnější kraje, kde je ale práce méně a méně se za ni platí. Minimální mzda, bohužel pro Pražáky (Brňáky, Plzeňáky, Královéhradečáky a Ostraváky například) je celostátně jednotná.
Zaměstnanci si zasluhují ochranu už od dob průmyslové revoluce. Nenažraní kapitalističtí vykořisťovatelé nevymřeli, pokusy dřít své lidi z kůže jsou stále aktuální. Ale mnozí už také pochopili, že odpočatý a spokojený zaměstnanec jim odevzdá více a lepší práce, než ten za minimální mzdu, se dvěma dalšími melouchy bokem a ubytováním na lavičce v parku.
Tak ještě jeden tip: v Praze se najde hotel, kde jednolůžkový pokoj vyjde na 900 Kč na noc, tj. 27 tisíc měsíčně. V teple, s teplou vodou, elektřinou, internetem, úklidovou službou a se snídaní sakumprásk. Při delším pobytu lze dojednat slevu.