Černou labutí je sucho a maloobchod
Sucho zadělává na slušnou inflaci. Možná ne hned v září, ale všeho dočasu. Ekonomové už počítají růsty cen v důsledku války na Blízkém východě, ale ještě stále věří v udržení míry inflace blízké k inflačnímu cíli České národní banky (ČNB) 2 % a jen o kousíček výše letos a v příštím roce. Většinou jsou jejich predikce (včetně té od ČNB) postaveny na snižování spotřebitelských cen potravin, které ve spotřebním koši bohatě vyvažují růst cen bydlení, energie a mezd. Letošní sucho v tom představuje černou labuť, která ještě nepřistála, ale už krouží nad krajinou.
Blízkovýchodní válka zdražila pohonné hmoty, energii, hnojiva. Zemědělci to budou muset zaplatit, nebo nekupovat. To znamená nepěstovat, nebo snížit výnosy. Slunce sežehlo krmení pro dobytek a drůbež. Musejí jej dokupovat a už teď za něj platí slušnou prémii. Zbavují se dobytka.
Podobně, jako dočasný přebytek mléka rekordně srazil jeho ceny, je pravděpodobné, že dočasně zvýšená nabídka masa, zejména hovězího, přinese zlevnění. Dokud se nabídka s poptávkou nesrovnají, respektive, dokud poptávka nepřevýší nabídku. To se může stát u masa, stejně jako u mléčných výrobků. Deflační úloha potravin ve spotřebním koši tím skončí.
Je otázka, co s tím udělá maloobchod. Za kolik bude ochoten od dodavatelů nakupovat a zda a v jaké míře nákupní ceny přenese do konečných cen pro spotřebitele. Počítejme s tím, že každý článek, jako je tento, každá zpráva v novinách pomůže obchodníkům zvýšení cen ospravedlnit.
Ale cenová politika maloobchodních řetězců vypadá jinak, než u zemědělců či dodavatelů obecně. Jistěže maloobchodníkům velice záleží na nákupních cenách. Jejich ekonomika ale vzniká mezi regály a u pokladen. Zjednodušeně schematicky ji lze popsat tak, že super- hypermarketu je celkem jedno, jaké zboží a za kolik si u něj lidé kupují. On počítá, kolik zákazníků jej denně navštíví, a kolik stojí jeden celý nákup. Řekněme, že jeden vozík za 600 korun. V tom spočívá kouzlo slev a akcí: na kečupu v akci obchod tratí, ale přirazí si na sýru a zubních pastách. Ten jeden průměrný nákupní vozík mu zkrátka těch 600 musí dát.
Ještě si také musí své zákazníky udržet. Je tedy možné, že u cen základních potravin se bude krotit, respektive své kejkle s maloobchodními cenami se bude snažit přenášet na dodavatele, tedy až na zemědělce. Dlouho to ale nevydrží. Buď obchodník, nebo zemědělec. Zákazník bude muset, bojovat proti inflaci hladověním nelze. Jistě ne tak dlouho, jak dlouho dorůstá tele v dojnou krávu, až zaprší a sedláci začnou svá stáda doplňovat.
Zbývá jeden důležitý hráč: Česká národní banka. Ona hlídá inflaci z definice. Má k tomu nástroje měnové (uvolňuje nebo stahuje peníze z oběhu) a kursové. Ty mohou získat zvláštní důležitost, pokud se dodavatelský deficit začne řešit dovozem. Naše cedulová banka je nezávislá a ve většině svých rozhodnutí i docela šikovná. Musíme doufat, že v nedaleké budoucnosti bude i dost urputná.
V každém případě index spotřebitelských cen půjde nahoru. A my budeme poslouchat, která minulá vláda za to může.