Znovuzrození je možná aktuálnější, než se zdá. Jen v jiném smyslu
Velikonoce sice máme spojené hlavně s pondělím, avšak zázrak vzkříšení a znovuzrození Ježíše Krista se měl udát zřejmě ze soboty na neděli. V pondělí se především slavilo. To nám jde i dnes, slavíme hlavně spotřebou. Nečeká nás ale i nějaká potřeba onoho zmrtvýchvstání?
Bohužel to čas od času lidstvo zažívá znovu. Pod vlivem čehosi, čemu pak s odstupem času říkáme pokrok nebo naopak tragédie se jakoby zhroutí starý svět. Samozřejmě ne docela. Lidé zůstanou lidmi, voda vodou, les lesem… a peníze penězi. I moc zůstane mocí. Zásadně se ale změní okolnosti života, pravdy o světě, jistoty… a začne se rodit něco nového. Se spoustou vítězů, ale bohužel i obětí. V některých případech hlavně obětí.
To se týká válek, přičemž někteří lidé zažili obě dvě poslední světové a nejničivější. Mnozí se po ztrátě blízkých, prožitých hrůzách a ztrátách majetku, důstojnosti, jistot a věcí blízkých museli jakoby znova narodit. Tento výraz používá bývalý letitý „televizák“, spoluautor původního Studia kamarád Míra Doubrava. Po roce 1989 se, byť bytostný intelektuál, přerodil v komunikátora investičních fondů a později v penzistu usazeného na venkově.
Právě i pozitivní změny, jako ta v roce 1989, s sebou přinášejí řadu nepříjemností. Třeba pro lidi, kteří se nacházeli na konci svého produktivního věku, neotevřely se před nimi žádné zvláštní možnosti dalšího profesního a ekonomického růstu a místo toho jen sledovali růsty cen a dominující zlodějny.
Podobně to mnohé potkalo i s nástupem průmyslové revoluce a kapitalismu. Svoboda přinesla větší odtržení od půdy, vydání na pospas zaměstnavatelům a ubíjejícím činnostem bez přemýšlení, kterému se rolník přece jen nevyhnul. A co teprve rozpad dominantního světového názoru, postaveného na náboženství, v západní kultuře samozřejmě křesťanském?
Sociolog Ivan Mucha napsal, že tento systém nahradil hédonismus. To by nebylo tak zlé, protože užívání si života samo o sobě nevelí někomu škodit. Podle Ericha Fromma je tíha svobody taková, že velká část lidí cítící se osamělá, nejistá a odtržená od společnosti raději zvolí návrat diktatury.
Podle Ericha Fromma je tíha svobody taková, že velká část lidí raději zvolí návrat diktatury
Zygmunt Bauman pro jistotu nazývá naši dobu tekutou s tím, že v ní neexistují žádné pevné tvary a člověk už se nemá čeho chytit. Soudě podle prostého pozorování se jedinými pevným tvary staly úspěch, peníze a okázalá spotřeba.
Možná že za pár měsíců či let už doba tekutá nebude. To už budeme všichni přesně vědět, co máme dělat i co si máme myslet. Anebo se budeme stavět na odpor. Velká část proto, že je proti všemu. Ta menší, že je proti demagogii a jediné pravdě.
Svět hospodářství někdy může působit, že je antiekologický. Ale ono to tak úplně není. Šéfredaktor Honza Ferenc je starý vodák a „neorganizovaný skaut.“ Třeba opatření jdoucí proti hromadění plastových odpadů uvítal. Jen o řadě jiných nápadů (třeba elektromobilitě) máme velké pochybnosti. Protože pokud chci bránit přírodu, musí to být průchozí, musí to dávat smysl.
Doba ale není pochybnostem nakloněná. Jak říkal Klement Gottwald, kdo nejde s námi, jde proti nám. Zatím se to neprojevuje represemi, ale ta atmosféra je přímo hmatatelná. Kdo ví, co bude dál. Ale vypadá to, že se budeme muset nějak znova narodit. Znova své duše a svá těla spojit (což je křesťanská podstata vzkříšení) na bázi nových idejí.
Kdo půjde přes ty organizované a kdo si bude hledat nový svět, se uvidí. Přece jen, i kdyby tahle doba „správných a nesprávných názorů“, jak říká dokonce i český premiér, měla přejít, že je válka za humny a orientace toliko a pouze na růst, peníze, úspěch a spotřebu se nějak nevyplatila, je skoro nepominutelné.
