Že by Jozefa Síkela měla větší šanci?
Novopečená předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vzkázala do členských států, aby nominovaly každá dva kandidáty na její podřízené. Jednoho muže a jednu ženu. Neboť ona netouží mít komisi obsazenou odborníky, ale chce ji genderově vyváženou. Půl napůl.
V tomto požadavku jsou obsaženy dvě dobré zprávy pro konzervativně laděné evropské občany. Pohlaví, tento zastaralý, překonaný sociologický konstrukt, stále ještě je akceptován v Evropské komisi. Druhá je, že hlavně ženami.
V českém politickém kuloáru to vyvolalo mírné rozpaky. Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák, tedy osoba ve věcech našich vztahů k EU nejpovolanější, k tomu v pořadu CNN Prima News poznamenal, zda je takticky chytré nereflektovat požadavek předsedkyně Evropské komise (EK) Ursuly von der Leyenové na nominaci muže a ženy na post eurokomisaře. Z taktického hlediska by možná bylo dobré vyhovět požadavku šéfky komise a ukázat vstřícnost, pravil Dvořák. Přiznal také, že nemá příliš informací z vyjednávání o portfoliu na půdě EU.
Vláda se tomuto rozmaru Ursuly z Leyenů nepodvolila a nominovala pouze soudobého českého ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu. Jeho handicapem je, že není ženou. Jeho výhodou je, že nerozumí tomu, co řídí. Nominace ale nejsou vedeny odborností. Také pan ministr Dvořák upozornil na to, že zatím není známá struktura portfolií a jednotlivých komisariátů. Von der Leyenová teprve představí podobu komise, některá portfolia zaniknou, jiná vzniknou. Naše politická reprezentace usiluje o komisariát s významným vlivem, aniž by tedy tušila, který to bude. Což indikuje, že vzniknou či nezaniknou komisariáty s vlivem mizivým. Ale i ty skýtají pracovní příležitosti.
Jozef Síkela je dobrá volba. Vyzná se v politické a byrokratické tlačenici. Kdyby bylo nejhůře, může se prohlásit ženou a není k tomu ani zapotřebí chirurgického zákroku, jak nedávno rozhodl český Ústavní soud. U Ursuly by mohl mít výhodu v tom, že v jakémkoliv komisariátu může důstojně nahradit Franse Timmermanse.
Hoří už Paříž?
Zahájení olympijských her v Paříži bylo široce komentováno na sociálních sítích. Nejprve oblečení našich sportovců, pak parafráze na Poslední večeři Páně. Že prý uráží křesťanstvo a znesvěcuje našeho Boha. To je myšlenka pošetilá. Bůh je příliš velký pán na to, abychom ho my, pozemští červi a jeho výtvoři, mohli znesvěcovat či urážet. Myslím, že se teď víc směje nám, než té parodii. Nemylme se, Bůh má smysl pro humor. Kdo jiný by nás, lidi, jako jediné z Jeho stvoření, jím obdařil, že?
Co se ale z diskusí vytratilo, ať už péčí provozovatelů sociálních sítí, nebo jejich přispěvatelů, je teroristický útok na francouzské vysokorychlostní železnice v noci na pátek 26. července. Byla to skvěle zorganizovaná a provedená partyzánská sabotáž ohrožující desetitisíce lidí. Nikdo se k ní zatím nepřihlásil a všechny výzvědné organizace světa pracují na odhalení pachatelů. Prý ještě nelze potvrdit souvislost, protože to není vyšetřeno, ale bylo by podivnou náhodou, že se útok odehrál těsně před slavnostním zahájením olympiády. Paříž nyní střeží přes 60 tisíc ozbrojenců. Oficiálně přiznaných. A tisíce kamer, dronů a tak. Do dějiště oficiální zahajovací ceremonie a sportovních klání mají přístup jen lidé označkovaní QR kódem. Což, mimochodem, nahrává mé konspirační hypotéze, že celá tato technologie slouží ke značkování a sledování lidí.
Událost na francouzských železnicích je tvrdou odpovědí na tvrzení, že strašení válkou je jen strašení, že musíme zachovat chladnou hlavu a pěstovat zelenou a inklusivní společnost. Celé se to obrací do orwellovského: Válka je mír.
