Zaměstnavatelé složitě napravují to, co způsobili
ZPRÁVA Z TISKU. Zaměstnanci českých firem přiznávají, že práce ovlivňuje jejich duševní pohodu. Syndrom vyhoření už zažila bezmála pětina zaměstnanců. Dalších téměř 24 procent cítí, že k němu má blízko. Tímto přehledem uvádí deník Mladá fronta Dnes (MfD) svou analýzu, nadepsanou titulkem V péči o psychiku lidí mají firmy rezervy. Údaje se opírají o výsledky průzkumu personální agentury Předvýběr.
Autorka článku Sabina Ali dále cituje Báru Pšenicovou, ředitelku organizace Nevypusť duši: „Přes sedmdesát procent respondentů a respondentek v průzkumu uvedlo, že /pracovní stres/ ovlivnil jejich život víc, než by si přáli. A to se promítá nejen do psychiky, ale i do fyzického zdraví a vztahů.“
Dále je zmiňován rozpor: zaměstnavatelé se snaží, jen 12 % z nich v průzkumu agentury Předvýběr uvedlo, že se firma o psychické zdraví zaměstnanců nijak nestará. Ale totéž si myslí 40 % zkoumaných zaměstnanců.
Psýché, tedy vlastní duše, je nejdůležitější a nejvlastnější vlastnictví každého člověka. Soudím tedy, že by se o ně především měl postarat sám. Tomu napovídá jiný v článku citovaný údaj, že za 40 % neschopenek je diagnóza spojená s psychickým onemocněním. Proti tomu: „V ekonomickém zájmu firem je, aby se problematice více věnovaly. Sami zaměstnanci si o to říkají,“ shrnuje František Boudný s tím, že 77 % dotazovaných zaměstnanců by uvítalo, kdyby se o ně zaměstnavatel více staral.
Nebo-li: zhruba stejný podíl respondentů si stěžuje, že mají pracovní stres způsobený prací a že zaměstnavatel by se o ně měl lépe postarat.
Zaměstnavatel se postará tak, aby na své zaměstnance mohl naložit ještě větší stres. To je zákon kapitalismu. MfD píše: „Pro své lidi najímá psychologa, terapeuta nebo konzultanta pětina firem. Zhruba v každé desáté firmě k péči o duši využívají nějaké technologické nástroje. /…/ Důsledně o psychiku zaměstnanců dbá energetická skupina ČEZ. Svým lidem mimo jiné hradí službu uLékaře.cz. Ta jim v případě potřeby najde terapeuta v okolí a domluví s ním schůzku. V mobilní aplikaci, kterou služba poskytuje, si uživatelé mohou například otestovat, zda nevykazují známky deprese. V případě, že zaměstnanec vykazuje známky depresivity, aplikace mu nabídne možnost kontaktovat specialistu nebo si aspoň přečíst praktické tipy.“
To už trošku připomíná scénku z geniální polské filmové komedie Sexmise z 80. let. Tam v podzemní říši existují pouze ženy a když pocítí nějaké sexuální touhy, jakási aplikace jim napoví: Vem si prášek. Ten jejich sexuání nucení přemění na touhu po kariérním postupu.
Ono by asi stačilo, kdyby zaměstnavatelé dodržovali Zákoník práce. Pracovní doba 42,5 hodiny týdně. Zaměstnanec může počítat s tím, že zhruba od 7 ráno do 4 odpoledne pracuje a podle toho si zařídí svůj rodinný život, případně domluví rande. Dnes se tomu říká work-life balance.
Jenže: „Možnost pracovat odkudkoliv a přizpůsobit si den podle sebe je pro zaměstnance důležitější než kdy dřív. Výrazně také vzrostl důraz na rovnováhu mezi pracovním a osobním životem,“ cituje MfD Filipa Mikschika, zakladatele portálu StartupJobs.
Podle jiných průzkumů se nejvíce o work-life balance starají mladí lidé mezi 18 a 30 lety. Tedy většinou ti, kteří do žádného worku ještě nenastoupili. Nedovedou akceptovat, že když chtějí pracovat kdykoliv se jim to hodí a odkudkoliv se jim to hodí, musí také přijmout skutečnost, že podobně pracuje jejich šéf. Úkoluje je kdykoliv, bez ohledu na pracovní dobu a časová pásma.
Závěr z reportáže MfD vyplývá, že zhruba 70 % zaměstnavatelů a 70 % zaměstnanců brzy skončí u doktora Chocholouška. Psychiatra z české komedie Jáchyme, hoď ho to stroje. Scénáristé Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák už tehdy (v roce 1974) futuristicky vytvořili postavu podnikového psychologa. On i doktor Chocholoušek se nakonec taky zbláznili.