Zaměřme se na to, co bude zítra. Neplatí to i u závislostí?
Kolem vládních tanečků na téma Kratom se rozhořela diskuse, zda by politici místo módního tématu neměli věnovat pozornost raději alkoholu. Že jde v Česku o návykovou látku s nejhoršími (především absolutními) dopady do společnosti, už dlouho upozorňují například bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil nebo ředitel Asociace poskytovatelů adiktologických služeb Matěj Hollan.
Předně je třeba říci, že si obou pánů velice vážím a vůbec bych si nedovolil s nimi odborně diskutovat. Jen čistě z hlediska širšího pohledu, nadhledu, odstupu, či chcete-li obrázku celého plátna… bych si dovolil jednu drobnost k úvaze.
V Česku se chlastá strašně. O tom žádná. Přitom nejde ani tak o samotnou existenci piv. Vždyť i zmíněný Matěj Hollan rád dává na své facebookové stránky občas snímky hospod či řemeslných moků. Jde o míru.
Kam historie dohlédne, lidé vždy hledali způsoby, jak se uvolnit od napětí. Ti šťastnější třeba přes meditaci, většina právě přes nějaké opojení, třeba alkoholem. To se nemění. Pokud se ale chlastá či fetuje moc, svědčí to o čemsi nezdravém.
Hospody mají své kouzlo a hospodská kultura bývala a snad ještě je o setkávání se. Jak říkal jeden populární pražský výčepní, známý kamarádům jako Jirka Skota nebo Jiřina: „Hospoda je o tom, že to všechno necháš venku.“
Zároveň je ale strašným zvykem lidi do pití nutit, nebo tvrdit, že chlastat je normální. Věty jako „To bys mě urazil, kdyby ses se mnou nenapil,“ jsou prachsprostým vydíráním a vlastně by měly být trestné. Stejně jako „Nebuď měkkej…“, „Kopni to tam a nekecej…“, „Nedělej Zagorku…“ apod. Ta obecná kultura, podle níž je pít denně nebo se opíjet do bezvědomí normální, je děsivá. (Stejně jako případy, kdy se někdo opije poprvé a rovnou až na JIP.)
Mohu-li však soudit, je přece jen hlavně výsadou lidí tak od 50 let výš. Jsou samozřejmě i mladí, kteří mají s alkoholem problém. Ale jeho výrobci se děsí, že spotřeba klesá (nejen u nás). Kdo by se však radoval, nechť přibrzdí. Rostou brutálním způsobem nelátkové závislosti a čistě z toho, co občas slýchám od mladých lidí, roste i to, co poněkud nepřesně nazýváme drogy. Zvláště pak kokain v Evropě hezky zlevňuje.
Samotnou kapitolu tvoří třeba energetické nápoje, zahřívaný tabák nebo vapování. Protože podobně jako u kratomu si s nimi děti spojují přesvědčení, že nejde o nic škodlivého. A ono při nejmenším u těch energeťáků jde.
Myslím, že tu starší generaci už nic moc nepřesvědčí. Spíš jde o to podat pomocnou ruku těm, kteří ji potřebují a svůj problém si uvědomí. Nejen v formě volných kapacit u „odvykaček“, ale hlavně v ambulantní péči, psychoterapii apod. (Například Pavel Nepustil říká, že má i klienty, kteří pít nepřestali, ale dokázali to výrazně omezit.)
A podobně jako u dohánění technologické mezery myslet v prevenci spíš na to, co bude zítra. A to jsou hlavně ty zpropadené mobily.