Z parkovacích zón v Praze se ztrácí smysl a možná se ztratí docela
ZPRÁVA Z TISKU. Elektromobilový chaos. Koalice se nedokáže shodnout ani na parkování bezemisních vozidel, natož na celé reformě. Takovými titulky uvádí deník Mladá fronta Dnes (MfD), pražské vydání, reportáž o snahách uřídit systém parkovacích zón v hlavním městě.
Elektromobilů je v Praze zhruba 12,5 tisíce, píše list. Přesto se o jejich zvýhodňování při parkování handrkuje magistrátní koalice už rok a půl a hledá balanc mezi podporou ekologického způsobu dopravy a zájmy rezidentů s běžnými auty. Teď je na stole nový návrh, který dopravní výbor magistrátu ve středu doporučil radním ke schválení. Piráti s ním ale nesouhlasí.
Dosud elektrická a hybridní vozidla mohou v Praze parkovat zadarmo. Několikrát prodloužená výjimka už platí jen do konce června. MfD z návrhu cituje: nepočítá se v něm s úplným osvobozením od parkovného, ale pouze s jeho snížením, a to výhradně pro čistě elektrická vozidla. Za ně by se platila polovina běžné taxy.
Doprava v Praze je nekonečné a nevděčné téma. Spontaneita by vedla, jak nás přesvědčují dopravní inženýři i urbanisti, k záhubě velkoměsta. Proto je třeba ji regulovat, ovšem každý zásah, každé omezení nebo přikázání bude mít řadu nepříznivých účinků. Beze zbytku to platí také o parkování vozidel, jemuž se, konec konců, říká „doprava v klidu“. Wikipedia nás poučí, že první zóny placeného státní byly zřízeny již koncem 80. let, portál auto.cz ovšem připomíná, že již v roce 1979 se objevil první systém, který v celé první městské části, rozdělené na několik zón, umožnil parkování jen místním obyvatelům nebo autům zdejších podniků. Návštěvníci centra mohli své vozy nechat třeba na placených parkovištích, kde peníze vybírala obsluha. Soudobý systém funguje od roku 1996. Zavedeny byly a po městě se stále šíří modré zóny pro parkování rezidentů s dlouhodobou parkovací kartou, oranžová a zelená zóna jsou pro krátkodobé parkování návštěvníků placené prostřednictvím parkovacích automatů.
Zejména modré zóny měly původní účel ochránit parkovací místa lidem v místě bydlícím před nájezdníky odjinud. Mohlo to i fungovat, kdyby se do systému nezavedly další bohulibé účely. Především připlnit si obecní pokladnu. Za právo parkovat v modré zóně místní své městské části platí, nejčastěji 1200 Kč ročně za jedno auto. Za další auto a přespolní porůznu, také až 24 000 korun na rok. Na každou modrou zónu v Praze je tak prodáno více parkovacích práv, než je v zóně parkovacích míst. Místní tedy platí, ale nic nemají zaručeno. Řešení parkování se změnilo v obecní daň z vlastnictví motorového vozidla.
Ale i to je příliš jednoduché. V citovaném novinovém článku se píše, že koalice Spolu navrhuje, aby pražské firmy s elektromobily, které splňují podmínky pro získání abonentské karty, tedy mají v dané oblasti sídlo nebo provozovnu, měli možnost zaplatit si parkovací permanentku na stání ve všech zónách po celém městě za 24 tisíce korun za rok. „Kompromisním návrhem jasně podporujeme ekologickou mobilitu, ale zároveň chráníme zájmy Pražanů a jejich městských částí,“ cituje list Martina Sedeke, předsedu dopravního výboru pražského magistrátu za ODS.
Náměstek pro dopravu Zdeněk Hřib (Piráti) předložil na jednání odlišný návrh. Ten také počítal s padesátiprocentní slevou a zavedením celopražské permanentky, ta ale měla platit jen v návštěvnických a smíšených zónách mimo Prahu 1 a 2. Navíc by si ji mohli pořídit i majitelé běžných aut za 50 tis. Kč na rok, přičemž vlastníci elektromobilů by zaplatili polovinu. V mezičase ale Hřib svůj návrh přehodnotil a hodlá předložit verzi, že by poloviční slevu na všechny typy parkovacích oprávnění měla všechna elektroauta s platností od 1. ledna 2026.
Do systému tak vstupuje ideologie, podpora bezemisní dopravy, jako další prvek. A ještě není konec. Zvýhodnění pražských elektromobilů je podle Hřiba právně závadné. „Právní posudky opakovaně konstatovaly, že toto zvýhodnění by pak nemohli využít obyvatelé Středočeského kraje a dalších mimopražských regionů, a to je v rozporu s platnými zákony. Podobně jako by tomu bylo třeba v případě zavedení dvojích cen MHD pro místní a pro přespolní,“ cituje Hřiba MfD. „Ministerstvo vnitra by mohlo z důvodu nezákonnosti /doporučení/ zablokovat příslušné nařízení městské rady. To by znamenalo, že se zastaví fungování všech zón placeného stání, protože celý systém je postaven právě na tomto jediném předpisu.“
Sedeke o tomto právním názoru ví, píše MfD. Existují podle něj ale i opačné názory. On sám je přesvědčen, že návrh je v souladu se zákonem a věří, že by mu soud dal případně za pravdu.
Do problematiky se zapojí právníci. Různí právníci různých politiků. V případě Hřiba je to celkem jasné, on prohlásil, že vlastnictví auta ve městě je luxus, který je zapotřebí zpoplatnit. U Sedekeho ochrana osobních údajů nedovoluje dohledat, jaké je konfese, ale výrazy „je přesvědčen“ a „věří“ napovídají o …
Nechme spekulací a sledjume, jak prostředky dokáží znesvětit účel. V roce 2017 se v zónách placeného stání v Praze vybralo 521 mil. Kč, o 83 mil. Kč více než v předešlém roce. Po odečtení nákladů byl čistý příjem 321 milion korun. V roce 2021 už zóny placeného parkování vytvořily zisk čistých 539 milionů korun. Podíl elektromobilů na pražském vozovém parku činí úctyhodných 1,18 %, absolutně již zmíněných zhruba 12 500 aut. A co si přál občan? Mít kde zaparkovat, až přijede domů. Což mu ale nikdo nezaručí.