Vznikla petice za uhlí. Dodá odvahu i vládě?

Spolek Realistická energetika a ekologie vyzývá vládu ČR, aby bezodkladně připravila republiku na energetický nouzový stav, který hrozí nastat v důsledku možného úplného zastavení dodávek zemního plynu z Ruska. „Zásoby výlučně státních strategických rezerv pokryjí obvyklou českou spotřebu na 5-10 dní. Je s podivem, že český stát neměl zájem nabízené zásobníky od RWE pro posílení energetické bezpečnosti zakoupit,“ vypočítávají a varují petenti.

Foto: Анатолий Стафичук z Pixabay

Přesto se i nyní dál pálí plyn k výrobě elektrické energie, místo aby byl uskladňován a šetřen na zimní období, kdy jej bude zapotřebí hlavně v teplárnách. Petice klade otázku, proč tomu tak je („…neznáme důvody, proč k tomu dochází…“), a uvádí také důvody, proč by tomu tak být nemuselo: „Česká republika má dost vlastních uhelných zdrojů (s celkovou kapacitou přes 9000 MW) a také vysoce spolehlivé jaderné elektrárny (výkon 4200 MW), aby pokryly potřeby elektroenergetiky, případně zčásti nahradily plyn. Ale šest uhelných bloků s kapacitou přes 700 MW má povinně omezenou produkci jen na 1500 hodin ročně. Stejně tak nadále platí předpoklad, že s koncem roku 2022 měla skončit řada tepláren v tzv. přechodném období v důsledku původně plánovaného přechodu na zemní plyn. Proto musí vláda a Parlament ČR urychleně přijmout příslušnou legislativu pro pokračující bezpečné využití českého uhlí.“

Spolek neprosazuje opatření pro přežití letošní zimy. Nabádá k nalezení cesty, jak udržet energetickou bezpečnost nejméně do doby, než se postaví nové jaderné elektrárny. Dodejme, že také do doby, kdy obnovitelné zdroje vývojem dojdou do stadia bezpečných dodavatelů kvalitní energie a do doby, než budou případně vybudovány dopravní trasy pro neruský plyn. To jsou úkoly na desetiletí. Což by ovšem znamenalo revidovat těžební limity a další související zákony a dřívější vládní rozhodnutí, včetně např. energetické politiky.

Jenže uhlí je v české politice stále špinavým slovem. Je otázkou, zda proto, že máme slabou, vystrašenou vládu, nebo příliš silné ekologické iniciativy.

Spolek Realistická energie a ekologie není aktivistický. Je to think-tank. Vzhledem ke státní energetické politice a tématu diskuse jej lze vnímat také jako politickou opozici. Je na vládě, zda se k jeho názoru postaví jako k aktivistům, tedy že petici rozcupují, zmuchlají a hodí pod stůl, nebo jako k expertní skupině, jejíž názor bude respektovat. A přestane se bát říkat „uhlí“.