Volby v Německu: Je volič odmítající etablované strany nacista?
V Německu neutichá rozruch kolem výsledků zemských voleb ve východoněmeckých spolkových zemích Sasko a Durynsko z 1. září. Za pár dnů půjdou voliči k volebním urnám v Braniborsku. Navzdory skandalizování a nálepkování jako krajně pravicová strana se stala opoziční Alternativa pro Německo (AfD) fenoménem dosavadních voleb. Někteří politologové to svádějí na „demokratickou nevyzrálost“ občanů bývalé NDR. Každopádně strany berlínské vládní koalice dostaly šílený výprask.
V Sasku celá tříčlenná vládní koalice obdržela 13 % hlasů, v Durynsku 10 procent. Sasko s více než čtyřmi miliony obyvatel a co do plochy druhá největší ze 16 spolkových zemí Německa je naším sousedem po celé severozápadní hranici ČR. Se ziskem 31,9 % hlasů zde vyhrála křesťansko-konzervativní CDU, těsně druhá byla AfD s 30,6 %, za krajně levicovou označovaná Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW), která vznikla teprve letos v lednu odštěpením od postkomunistické strany Linke (Levice), dosáhla 11,8 %. Sociální demokracie (SPD) získala ubohých 7,3 %, Zelení s 5,1 % sotva překonali pětiprocentní hranici pro vstup do sněmu. Straně Levice se podařilo vstoupit do zemského parlamentu ziskem dvou přímých mandátů. Jeden přímý mandát navíc získal kandidát Svobodných voličů. AfD bude ještě právně přezkoumávat výsledek voleb, protože se 40 mandáty ztratila o jedno křeslo blokační minoritu pro klíčová rozhodnutí zemského sněmu. Liberální FDP doplatila na pozici v neoblíbené vládě v Berlíně a do sněmu v Sasku ani Durynsku se nedostala.
V Durynsku slavila vítězství AfD s 32,8 %, druhá CDU výrazně zaostala a získala 23,6 %, BSW obdržela 15,8 % hlasů. V Durynsku se do zemského sněmu dostala ještě s 13,1 % hlasů Linke tamního současného premiéra Boda Ramelowa. V Durynsku je pro vládu v Berlíně výsledek voleb ještě o kus katastrofálnější než v Sasku, když socialisti kancléře Olafa Scholze s 6,1 % těsně překonali pětiprocentní hranici. Spolu s mizernými voličskými hlasy v Sasku je to nejhorší volební výsledek strany od založení Spolkové republiky Německo v roce 1949. V Berlíně spoluvládní Zelení, kteří si v Sasku při vstupu do regionálního parlamentu odřeli doslova záda, se do sněmu v Durynsku nedostali vůbec.
Vzhledem k většinové situaci je sestavení vlády v obou spolkových zemích velmi komplikované. Ostatní etablované politické strany vyloučily spojenectví s AfD, kolem které chtějí postavit „protipožární zeď“. V obou spolkových zemích by sice mohla vzniknout „velká koalice“ křesťanských demokratů a socialistů, ale většinu bez krajně levicové BSW dohromady nedají. A to bude hlavně pro konzervativce z CDU hodně tvrdý oříšek. V Durynsku se navíc rýsuje možné politické překvapení, kdy by se premiérem této malé spolkové země mohl stát celostátně známý a kontroverzní durynský šéf AfD Björn Höcke. Při ustavujícím zasedání regionálního parlamentu nejpozději 1. října by se totiž CDU, SPD, BSW a Linke musely domluvit v opozici vůči AfD na společném jednom kandidátovi. To však s ohledem na vzájemné rozpory připomíná Mission Impossible. AfD totiž disponuje 32 křesly z 88 ve sněmu a ve třetím kole hlasování o novém premiérovi země stačí místo absolutní většiny jen prostá většina hlasů.
Další problém nastal v tom, že i tento lokální parlament kontroluje regionální činnost civilní rozvědky, Spolkového úřadu na ochranu ústavy. Ovšem v kontrolním výboru by logicky nyní podle výsledků voleb musel být zastoupen také poslanec za AfD, kterou tento úřad v Durynsku označuje jako „jistě pravicově extrémní“. Takže etablované strany uvažují, že se raději této kontroly zřeknou úplně. Předseda Spolkového úřadu na ochranu ústavy Thomas Haldenwang (CDU) už před volbami pohrozil durynským politikům vyloučením jejich úřadu na ochranu ústavy ze Spolkového úřadu na ochranu ústavy, pokud se členem kontrolní komise stane také AfD. To by znamenalo, že zemský úřad by již nebyl spolkovým úřadem zásobován zpravodajskými informacemi. To by bylo poprvé v historii SRN.
výsledky parlamentních voleb v Sasku a Durynsku burcují kontinent
„Výsledek voleb musí být varováním pro všechny demokraty, jak je možné dlouhodobě rozkolísat politické poměry, když občané považují za špatné ze samé podstaty, o čem vláda rozhoduje a co dělá,“ napsal v komentáři deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). Podle něj voliči v Sasku a Durynsku strany celoněmecké vládní koalice „kolektivně potrestali“, o výsledku píše jako o „tsunami hněvu“. Týdeník Der Spiegel označil výsledek vládních stran v Sasku a Durynsku za debakl a katastrofu. V západním tisku byl vzestup AfD hodnocen v historickém rozměru s tím, že v poválečném období se v Německu nikdy ani regionálně nedostala k moci politická strana označovaná za krajně pravicovou. Širší kontext přinesl list Wall Street Journal, podle něhož je hlavním příběhem německých zemských voleb „ani ne tak vzestup krajní pravice, jako spíše rozpad vládní koalice Olafa Scholze“. List upozornil, že „volby v Německu zřídkakdy přitahují velkou pozornost mimo největší evropskou zemi. Tentokrát však všichni dělají výjimku, protože výsledky nedělních parlamentních voleb v Sasku a Durynsku nadále burcují kontinent, který je již otráven úpadkem tradičních stran a vzestupem povstalců.“
Řada analytiků a komentátorů se přímo sesypala haldou obvinění na adresu občanů východních spolkových zemí za jejich demokratickou nevyzrálost způsobenou prý dědictvím komunistické NDR. Dokonce se objevila i obvinění z podpory neonacismu. V Německu s jeho krvavou historií je to pro veřejnost nejtěžší kalibr obvinění. Není tomu ale právě naopak, že obyvatelé bývalé NDR si ještě dobře vzpomínají, kam dospěl socialismus s jeho řízenou spotřebou, výrobou a myšlením? Neopakují se tyto neomarxistické tendence v současném Německu i EU se snahou „opravit“ svobodnou tržní ekonomiku a zachraňovat ji ve stále větší míře dotacemi na dluh v kombinací se zelenou ideologií?
Navíc zásadní problém Německa, jímž je nezvládnutá imigrace více než dvou milionů lidí od roku 2015 a která rovněž přerozdělovací praxí těžce zatěžuje východní spolkové země, dostal po řadě agresivních útoků včetně napadání a zabíjení i policistů pár dní před volbami nový strašlivý podnět. Když 26letý syrský imigrant, jemuž bylo upřeno právo na azyl, v Solingenu na západě Německa nožem zabil tři nevinné civilisty a osm dalších zranil. Vláda v Berlíně pak v křečovité reakci zaplatila a od Kataru najala dopravní letadlo a 28 neúspěšných azylantů s historií kriminálních zločinů z Německa vyhostila po zřejmě také finanční dohodě s vládnoucím Tálibánem zpět do Afghánistánu. Na cestu každý navíc dostal kapesné 1000 eur. Po příletu byli ovšem všichni ihned propuštěni na svobodu, což tamní režim zdůvodnil slovy, že jejich činy v Německu nejsou v Afghánistánu trestné. Mezi odsunutými byli mj. pachatelé útoků na policisty nebo člověk, který se s dalšími muži podílel na hromadném znásilnění 14leté německé dívky. Vždyť muslimský mužský ráj je spojován právě s nezletilými pannami, Německo je vlastně nabízí už na tomto světě, nikoli až v muslimském nebi…
Když si na webu Björna Höckeho přečteme jeho motivy, proč se dal na politiku, zní velmi racionálně: „Všude, kde bylo vidět úpadek našich hodnot a zvyků, celá země sestoupila po kluzkém svahu: výsměch veškeré autoritě, nedostatek výchovy a vzdělání mladých lidí, zánik rodin, genderové šílenství, zmenšování stabilizující se střední třídy, miliony nucených dovozů neintegrovatelných, kulturně cizích lidí, růst islámských paralelních společností, rostoucí kriminalita a brutalizace v naší společnosti, kolaps vnitřní bezpečnosti, neúspěšná ‚energetická transformace‘, která ničí naši krajinu větrnými turbínami a solárními systémy, katastrofální ‚politikou záchrany eura‘, ničením drobného soukromého majetku a rostoucí sociální nerovnováhou, ale také nesmyslný a mír ohrožující průběh konfrontace s Ruskem a agresivní, arogantní tón spolkové německé politiky vůči východoevropským státům – to vše podnítilo mé pochybnosti o schopnostech a vůli dosavadních etablovaných politik.“
AfD původně založili velmi pravicové orientovaní politici, kteří opustili CDU nespokojeni s jejím kursem. Byli mezi nimi ústavní soudci i vedoucí funkcionáři nejmocnější zaměstnavatelské organizace v Německu, Spolkového svazu německého průmyslu. V roce 2013 spoluzakládal AfD po svém čtyřicetiletém členství v CDU dnešní doyen Spolkového sněmu Alexander Eberhardt Gauland (*1941). To, že AfD získává plusové volby nejen v nových, ale i západoněmeckých spolkových zemích, je faktem (v konzervativním Bavorsku milion hlasů). Přitom se opírá o známé národovecké hodnoty, jako jsou klasická rodina, vzdělání a bezpečnost, kritika nezvládnuté imigrace s rostoucími nevratnými náklady a brutálními útoky azylantů na německé občany, iracionální aplikace zelené ideologie Green Deal s vytlačováním německého průmyslu cenami energie. V poslední době apeluje na ukončení stále více eskalující rusko-ukrajinské války, což AfD vysloužilo nálepku „prokremelské“ partaje. Neudělala pro vzestup Putinova režimu ovšem podstatně více zcela naivní politika vedení etablovaných SPD a CDU?
Současně je nutno připomínat zásadní posun CDU doleva za šestnáctileté působení její předsedkyně a kancléřky Angely Merklové, která ještě umocnila Schröderův kurs spolupráce s Putinem, přičemž zbožné přání zcivilizovat ruský režim vzájemně výhodným obchodem (Wandel durch Handel) zaměnila za realitu. Ta Němce i nás ostatní na Západě tvrdě dohnala.
SPD kancléře Olafa Scholze má hodně problémů se odlišit od postkomunistů
Kam se dnes posunula sociální demokracie SPD kancléře Olafa Scholze? Jasně doleva, takže partaj má hodně problémů se odlišit od strany Levice, tedy postkomunistů. Když SPD v letech 1995 až 1999 vedl Oskar Lafontain a byl také ministrem financí, tak tuto partaj volila půlka Německa. Pro zásadní rozpory s pozdějším šéfem SPD a kancléřem Gerhardem Schröderem, který vsadil svou východní politiku na spolupráci s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, jehož navzdory brutální ruské válce proti Ukrajině nadále nazývá svým přítelem, z SPD v roce 2005 vystoupil a založil Linke. Z ní odešla a vlastní partaj BSW založila bývalá členka východoněmecké komunistické partaje SED Sahra Wagenknechtová. Pikantní na tomto příběhu je, že pětapadesátiletá Wagenknechtová a osmdesátiletý Lafontain jsou manželé.
Nelze se ubránit dojmu z řady zemí Západu, že v okamžiku, kdy hrozí získat politické body v dalších volbách jakýkoli oponent, je označen za krajní pravici, eventuálně (akceptovanější) krajní levici. Dokonce se používá nálepka „nacistická“, či „fašistická“ strana. Jak je to ironicky shodné s tvrzením diktátora Putina, že na Ukrajině bojuje s nacisty. Takový postoj má ovšem jen na základě zneužití historicky známých narativů dehonestovat co nejvíce opozici a ochránit své vlastní pozice. Bohužel, často v tomto ohledu selhávají média, která jsou pod silným vlivem etablovaných, hlavně vládnoucích politických stran. A média přece nelžou…
Celostátní volby do Spolkového sněmu se konají v září 2025. Současné strany vládní koalice v Berlíně dostaly nyní v regionálních volbách jedno z posledních varování, aby svou politiku zásadně změnily a zaměřily ji na skutečné potřeby občanů a podniků. Je to velmi akutní, protože po loňském meziročním propadu HDP o 0,2 % čeká letos Německo přinejmenším nulový růst, tedy stagnace. A to je také varovná zpráva pro Česko, protože třetina české obchodní bilance závisí na našem západním sousedovi. Jak říkají znalci, když má německá ekonomika rýmu, ta česká může dostat chřipku.
