Volby do europarlamentu mohou otřást Evropou
Mnohem důležitější, než český výsledek, je vítězství francouzského Národního sdružení a německé CDU/CSU. Bude mít dopad i na Českou republiku.
Samozřejmě, že každého zajímá, jak dopadly volby do českého europarlamentu. Ukazuje to na nálady ve společnosti. Například, že ANO je pořád nejpopulárnější, že STAN vsadil na hodně špatnou osobu do čela kandidátky, ale také, že národovecká nota dokáže ledacos. Z hlediska budoucnosti země je to ale totéž, jako kdyby vás u parlamentních voleb nejvíc zajímalo, jen jak dopadly ve vašem kraji.
Europarlament rozhoduje jako celek. Nejvíc poslanců v něm má Německo (13,6 %). Následované Francií (11,2 %), Itálií (10,8 %), Španělskem (8,4 %) a Polskem (7,4 %). Česko má necelá tři procenta.
Teď se začne horečně sčítat a odhadovat, jak dopadnou jednotlivé frakce, mezi nimiž jsou nejsilnější evropští lidovci. Což neznamená, že jde jen o strany křesťanské. Mezi členy patří třeba i jediný dosavadní poslanec za STAN Stanislav Polčák.
Ovšem ani uvnitř frakcí nemusí být hlasování jednotné. Podstatné teď je, že volby potvrdily zásadní změnu v rozložení sil u dvou největších evropských zemí – v Německu a ve Francii.
V Německu se dalo očekávat vítězství CDU/CSU. Ovšem šokující je, že SPD, která nyní drží místo kancléře, získala podle tamních médií druhý nejhorší volební výsledek od války. A že na druhém místě je AfD. Tahle partaj rostla ještě před měsíci jak houba ve vedru po dešti. Jenže pak přišel skandál s ruskými penězi a pár prohlášení jejich členů, například o konci druhé světové války jako o porážce Německa v rozporu s mezinárodní právem a mimo jiné doprovázené hromadným znásilňováním. Po celé zemi proti této straně proběhly demonstrace, její preference začaly klesat, a dokonce zástupci francouzského Národního sdružení, spojeného se jménem rodiny Le Pen, odmítli zasednout s nimi v jedné frakci. Přesto všechno AfD uspěla. Buďto v Německu sílí národovecká nota a možná i snaha o nějaký revanš, nebo jí nahrál strach z imigrace po posledních událostech.
Každopádně ale nelze přehlédnout, že v radě, která navrhne budoucí komisi, bude dál zemi zastupovat kancléř Olaf Sholz. Což je obzvláště pikantní, když horká kandidátka na obhájení předsednického křesla Ursula von der Lyenová je členkou CDU. S níž se ale přitom natolik rozchází v názorech, že před volbami začala otáčet a ustupovat z nejzelenější formy Green Dealu. „Aby si zajistila podporu mnoha kritiků ve svém vlastním táboře CDU a CSU, během volební kampaně z velké části opustila to, co bylo léta její srdcovou záležitostí, Zelenou dohodu,“ napsal web Tagesschau.
AfD možná získala kvůli strachu z migrace po událostech posledních dnů a týdnů
Ještě větší šok přišel z Francie, kde v důsledku výsledků voleb rozhodl prezident Emanuel Macron rozpustit Národní shromáždění a vypsat nové volby. Je téměř jisté, že je vyhraje Národní sdružení, založené kdysi Jean-Marie Le Penem, jehož dcera bude určitě znovu kandidovat na prezidentku. S tatínkem se po převzetí partaje rozhádala a celkově pod jejím vedením urazila strana velký kus cesty od kraje politického spektra více do středu.
V čemž pokračuje i poté, co Marine Le Pen přenechala vedení strany Jordanu Bardellovi, ale stále je její nejznámější tváří. A to už bude mít vliv nejen na parlament, ale i na radu!
Dalším významným vzkazem z Francie je totální propad zelených. Jak napsal Le Monde, 5,5 % procenta je nejhorší výsledek od roku 2004. A šéfka strany Marie Toussaint volá po spojení celé levice (hm, tak levice…).
Ve Franicii zaznamenali zelení nehorší výsledek od roku 2024 a volají po sjednocení levice
V Itálii zároveň zvítězila strana premiérky Melloniové, která se hlásí ke konzervatismu. Ve Španělsku vyhráli těsně lidovci před socialisty. Jen tak mimochodem, lidovci se po Novém roce vyjádřili jako evropská frakce proti zákazu spalovacích motorů.
Teď se tedy budou sčítat mandáty kus po kusu a analytici budou předpokládat, kdo v jaké skončí frakci, a jak to nakonec dopadne ve velkých číslech. Protože ani CDU/CSU parlament neovládne. To je snad jasné každému, kdo nepropadl z matematiky.
Zatím to vypadá na tři výsledky: 1. Asi nakonec tak nějak nejvíc bude mít pořád politický střed a umírněná levice. Protože tyto dvě skupiny si rozumějí. 2. Zjevný je ale velký nárůst konzervativních a národoveckých stran, které mají velmi odlišné než mainstreamové postoje jak k migraci, tak k regulaci i některým částem Green Dealu. 3. Přese všechno, co jsme zažili, mohou mít strany jako AfD 16 % a druhé místo v eurovolbách v Německu. A umírněnější Národní sdružení může dokonce vyhrát.
Tak teď, babo, raď, jestli je to dobře nebo špatně. Ale že jde o reakci na politiku unie i vlád velkých zemí v posledních letech, o tom asi moc pochybovat nelze. Kdyby lidé jako Frans Timmermans měli tendenci k satiricky pojaté sebereflexi, mohli by si zpívat: „Teď, když máme, co jsme chtěli…“ Koneckonců ta píseň byla taky budovatelská.
