V Exxonu nepochopili, že socialismus je pro naše dobro?
Když je ticho po pěšině, vždycky to zavání. Třeba jako po oznámení Exxonu, že kvůli byrokracii stáhne z Evropy investice do klimatu.
Exxon podle listu Financial Times vyjádřil nedůvěru v dlouhodobě předvídatelnou politiku v Evropě a připouští stažení miliard dolarů, které umístí jinde ve světě. A to zejména, pokud Brusel nezmění svůj byrokratický přístup k záchraně planety. Stalo se tak minulý týden. Pokud si dnes dáte třeba do Googlu Exxon, případně k tomu Brusel apod., najdete původní zprávu, její citace, ale žádnou velkou reakci. Prostě ticho.
Samozřejmě je otázkou, co Exxon sledoval. Jako vždycky o tom můžeme jen spekulovat. Přičemž v Bruselu možná vědí víc. Těžko si představit, že by tento gigant byl pod rozlišovací schopnost evropské politické centrály. Vždyť jde o skutečného obra, který dokonce i v tomto tisíciletí několikrát nakrátko obsadil post největší firmy světa podle tržní kapitalizace. Aktuálně sice vypadl z první desítky, ale pořád to není žádný rodinný pivovar.
Klima je jeho „oblíbeným“ tématem. Podle Wikipedie jeho výzkumníci věděli o tom, co s ním dělají fosilní paliva mnohem dřív, než se to stalo veřejně diskutovaný problémem. Vypovídá prý o tom článek z uznávaného časopisu Science. Nedávno zaujal britský Guardian žalobou, která měla zablokovat návrh části akcionářů na deklaraci právě k ozelenění firmy.
Podávat žaloby ale má každý právo a Exxon není nějaká vyděračská skupinka drobných akcionářů. Je to gigant, takže bychom si měli všímat, co dělá, a ptát se proč. Zvláště, když jeho prohlášení přišlo v době, kdy se i z Evropy ozývá stále silnější volání po tom, že takhle už to dál nejde. Ve stejném týdnu se spojili vedoucí představitelé více než 70 důležitých obchodních a průmyslových společností starého kontinentu, aby řekli, že je třeba něco udělat pro větší konkurenceschopnost evropské ekonomiky. Což podle nich mimochodem znamená zlevnit energii a také snížit byrokracii. Hle, jak se v těch dvou zvoláních nachází hezký průnik. Také se mluví o potřebě zajistit financování čistých technologií, což lze číst mnoha způsoby. Každopádně je zjevné, že současná přebyrokratizovaná Evropa s brutálně drahou energií představuje problém.
Na 70 představitelů evropského byznysu řeklo, že je třeba zlevnit energii a omezit byrokracii
Odpověď na otázku, proč to Brusel zdánlivě nechává klidným, může být různá. V první řadě vůbec nevíme, jestli jej to klidným nechává. Možná se tak jenom tváří navenek, protože už mnohokrát si mocní, ať už v průmyslu, obchodě, nebo politice ověřili, že někdy je nejlepší reakcí mlčet a nechat věci zapadnout. Samozřejmě, pokud Exxon udělá to, čím vyhrožuje, bude to průšvih. Alespoň se ale získá čas. V mezidobí budou přece volby a bude se znova utvářet Evropská komise.
Za druhé tam může dokonale fungovat to, co už dávno psychologové nazvali Groupthink. V rámci tohoto způsobu myšlení se lidé uvnitř komunity ujišťují, že mají pravdu, naprosto odmítají cokoliv, co přichází zvenčí (kromě pochval), aby nemuseli zapochybovat o tom, že vše, co dělají, dělají dobře a budují skvělou budoucnost. Ačkoliv se tomuto způsobu myšlení někdy říká také korporátní stupidita, funguje samozřejmě nejen ve firmách, ale i uvnitř armád, státních orgánů a dokonce i mnohých rodin.
Třetí variantou může být, že prohlášení je součástí nějaké dělostřelecké přípravy a na pozadí se děje něco, o čem netušíme. Ať budeme spekulovat jakkoliv, jedno je ale zřejmé. Evropská komise sice nedává najevo žádné pochybnosti o své cestě, avšak nedávno ustoupila při vyhlášení nových klimatických cílů protestujícím zemědělcům.
Odpor, který se zvedá proti politice Bruselu, je nepřehlédnutelný a sílí. Sice se komise Ursuly & spol. zbavila nepříjemných protivníků v Polsku, ale osud normy Euro 7 ukazuje, že ne všechno, co si vymyslí, musí projít. Otázka zní, jestli se toto vědomí přetaví do konkrétní politiky, nebo jestli nastane hrozba, že odpor k přebyrokratizované a ideologizované socialistické politice vynese do čela skupiny, které sice tuto politiku zastaví, ale způsobem, z něhož nám taky půjde hlava kolem. Zkrátka, zda nebudeme volit mezi rudozeleným na straně jedné a minimálně lehce nahnědlým na straně druhé.
