Jak vážně bereme Evropskou komisi a její plány?

Občas to vypadá, že Evropa hodlá nulové emise vyčarovat. Jenže tenhle kousek může mít vážné důsledky. Foto: Louie Castro-Garcia na Unsplash

Překvapivě vlažně se světová média postavila k doporučení Evropské komise snížit emise skleníkových plynů do roku 2040 o 90 %. Jako by byl jen folklór.

Evropská komise včera oznámila odporučení, které se má zhruba do roka rozpracovat do konkrétních opatření a legislativních návrhů. V okamžiku, kdy Evropa zápolí s hrozbou dlouhodobého nedostatku energie, Německo kvůli odporu k jádru fedruje uhelné elektrárny, evropský automobilový průmysl se zmítá v agónii a zemědělci protestují v řadě zemí i kvůli opatřením, která souvisí s Green Dealem či Fit for 55, se to zdá být jako další granát do bojiště. Přesto to politici moc nekomentují a světová i česká média to řekněme zaznamenala. Ale nic moc víc. Nejvíc prestižního prostoru věnovala celé akci paradoxně asi americká CNN, která vyjádřila k projetu určitou skepsi.

Dnes, tedy v den následující, už po tom skoro ani pes neštěkne. Zvláštní, když vezmeme v úvahu, jak moc to může ovlivnit život všech Evropanů a vlastně celého světa. Že by to nikdo nebral vážně?

Je fakt, že rozhodnutí se očekávalo. A také, že jde zatím o doporučení, které ještě nemá nijak závaznou podobu. Vše nakonec bude muset schválit parlament a podle zpráv, které z Bruselu přicházejí, to má jít i radou, kde bude vše muset posvětit každá země. Proč tak opatrné formulace? Protože evropský legislativní proces je poměrně složitý v otázce, co vše musí kdo schválit. A hlavně – německý premiér vede boj za to, aby právo veta, kterým může některá rozhodnutí zablokovat i jen jediná země, skončilo.

Ve volbách do Evropského parlamentu se počítá s posílením partají, které nemají pro tuto politiku příliš pochopení

Zatím ale platí. Kromě toho nás čekají volby do Evropského parlamentu, kde se počítá s posílením německé AfD, možná nizozemské Strany pro svobodu, ale také francouzského Národního sdružení a dalších partají, které nemají pro tuto politiku příliš pochopení. Na druhou stranu asi oslabí polská PiS. Premiér Donald Tusk už se nechal slyšet, že jeho země stáhne žaloby na klimatické zákony, podané předchozí vládou.

Jak to celé dopadne, je tedy více než nejisté. Při nejmenším vývoj a rozhodnutí o normě Euro 7 ukázaly, že Evropa už zdaleka není tak jednotná. A teď dokonce, že v Bruselu zaslechli i hlas ulice. Tedy protestujících zemědělců, protože z doporučení vyňali přímo cíl snížit emise v zemědělství o 30 % proti roku 2015. Jeden by ale čekal, že taková změna výrazně ovlivní celek. Podívá-li se však na tiskovou zprávu, co je třeba pro naplnění onoho 90procentního snížení, tak asi ne. Ono tam totiž není vůbec nic konkrétního.

V Bruselu zaslechli hlas ulice

Tedy pokud nepovažujeme za konkrétní, že se má naplnit to, co už se schválilo (Fit for 55), že se má dál dekarbonizovat, zachovat spravedlnost, solidaritu a sociální politiku v jádru přechodu, pomáhat zranitelným občanům, regionům, podnikům a pracovníkům a vést otevřený dialog se všemi zúčastněnými.

Hajný z filmu Ať žijí duchové by mohl zazpívat: „Tomu já říkám plán.“ Škoda, že evropští lídři zpravidla nemají tak plný hlas jako Josef Bek. To vše v situaci, kdy komise před konce loňského roku varovala, že se za těmi cíli Fit for 55 nějak moc nejde.

Ten hlas ulice vyslyšela EK ještě jednou, i když tady se o tom moc nemluví. Jako jeden z mála server Echo24 upozornil, že „Ursula von der Leyenová … doporučila stažení návrhu EK na omezení používání pesticidů a dalších chemických přípravků na ochranu rostlin.“ To je ovšem sakra vážná věc. Samozřejmě existují firmy a státní orgány, které říkají, že pesticidy nikomu neškodí. Ale z lékařů tomu věří asi málokdo. Opačných studií je habaděj, mluví se útocích na nervový systém i karcinogenním působení. Stejně tak o umírání zvířat a hmyzu (taky včel), po konzumaci ošetřených porostů. Existuje i verdikt amerického soudu, který přiznal odškodnění muži, jenž dostal rakovinu údajně kvůli herbicidu Roundup.

Konečně jednou Evropa šla za něčím smysluplným a ejhle, hlas ulice jí řekl, že ne. Arogance, typická pro Brusel & spol. doznává stále větších trhlin. Ovšem stále platí, že trio rady, parlamentu a EK má obrovskou moc. Tak proč se o tak důležitém verdiktu sakra nepíše.