V Bruselu se teď rozhoduje i o budoucnosti českého rozpočtu
Ministři obrany zemí NATO by měli posvětit plán na zvýšení výdajů na obranu. Cesta, jak to udělat bezbolestně, asi neexistuje.
Pokud někdo žije na dluh, měl by počítat s tím, že jednou se může přihodit jakákoliv věc, která jeho napjatý rozpočet rozhodí. Nejen Česká republika ale ani jiné evropské země neprovedly v dobách hojnosti a růstu potřebné reformy, aby své finance stabilizovaly. Respektive je do plusu dostalo Irsko, které ovšem těží ze zdanění obrovského množství zahraničních firem, jež si u něj vytvořily centrály. A Německo, kde ale vše vzalo za své s covidem, imigrační politikou a energetickými experimenty.
Teď přichází kategorický požadavek, skoro až imperativ: zbrojit! Protože svět je méně bezpečný než dřív a na velkého ochránce USA se spoléhat nedá. Respektive ne tak, jako dřív. Dobrých 30 let od skončení studené války se politici v Evropě tvářili, že je dobojováno a armády jsou spíš tak na okrasu a dojem.
Soudě podle různých studií a ohlasů patří k výjimkám Velká Británie. Ani Německo, které si vždy zakládalo na funkčnosti státu a jeho institucí, na tom není nijak růžově. Otázkou je stav armády francouzské. Ta sice pravidelně operuje mimo území kontinentu, avšak soustřeďuje se spíše na ochranu mírových poměrů nebo boj s povstalci a teroristy. Ozývá se hodně hlasů, že na konvenční válku má málo zbraní a hlavně munice.
Každopádně řada členských zemí se přihlásila k tomu, že bude dávat na armády a zbrojení dvě procenta hrubého domácího produktu. Jenže v NATO se rýsuje shoda na 3,5 % plus 1,5 % do související infrastruktury. Což by zemím jako právě Německo nebo i Česká republika mohlo pomoci v tom, že si zahrnou do těchto výdajů třeba investice na komunikace. Neboť jde o země vnitrokontinentální a transitní.
Alespoň to potvrzují i zprávy, publikované těsně před zahájením schůzky. Zdá se, že shoda bude. Nicméně, ona dvě procenta HDP představuje podle makroekonomických prognóz něco kolem 160 miliard. Budeme-li se bavit o 3,5 %, pak půjde zhruba o 280, tedy bude třeba přihodit dalších 120 miliard. A to, pokud věříme, že ta dvě procenta už plníme tak, že to v NATO i EU bodu akceptovat. Zbývající 1,5 % představuje 120 miliard. Je otázkou, kolik tedy už teď máme naplánováno tak jako tak. Nicméně nebudeme asi daleko do skutečnosti, že se bavíme o potřebě dodat dalších sto a více.
Před pár lety by to znamenalo zdvojnásobit schodek státního rozpočtu. Čo bolo, to bolo. Loni skončil stát se sekerou 271 miliarda korun. I tak by šlo o to přihodit nejméně třetinu. To v minimalistické variantě, spíše to bude víc.
Bohužel, při nastavení posledních let a s očekávaným výsledkem sněmovních voleb je dost pravděpodobné, že k něčemu podobnému dojde. Protože už se s tím minimálně od roku 2020 nikdo moc nemaže. Kdybychom přijali myšlenku, že existují jiné cesty, tak jsou zhruba tři: 1. Navýšit dluh (což lze čekat zřejmě u ANO, ale v menší míře asi u většiny stran, které mají šanci se dostat do sněmovny), 2. zvýšením daní (to by se dalo paradoxně čekat u stran současné koalice a tzv. levice) nebo 3. úsporami (…?…). Praxe zřejmě přinese kombinaci všeho, ale u každého bude převládat něco jiného.
I kdyby člověk pročítal všechna vyjádření všech ekonomů, která se na toto téma objevila, nenajde zřejmě žádný jiný nápad. Maximálně tak nějaké specifické verze. Třeba zadlužení se u občanů namísto institucí. S tím, že dluh se bude umořovat postupně ve vazbě na věk dotyčného člověka. Tedy něco jako „dluhopisy uznání“ implicitního důchodového dluhu, které se přemění na explicitní a nyní použije na obranu.
Nebo je tu možnost upustit od řady věcí, ke kterým stát nutí své firmy a občany. A pak jim je zčásti dotuje. Samozřejmě v první řadě jde o opatření při rekonstrukcích domů a podobné věci, prodražující brutálně ať již bydlení, nebo podnikání. Jen soubor opatření, které musí splnit taková zubní ordinace, je pro laika naprosto neuchopitelný. Určitě budou proti ekologicko-klimatičtí lobbisté a zastánci nalajnovaných lepších zítřků. Ale ruku na srdce: proč povinně zateplujeme nebo stavíme pasivní domy, když zima bude za chvíli jen smutnou vzpomínkou? S logickými otázkami ale asi dnes moc nepochodíme.