Už nikdy fronty na banány! Stačí zavřít obchody
Jako vždy před volbami se objevilo téma: zastavte komunisty. Nic proti, pokud někdo vidí pětiprocentní stranu jako největší nebezpečí dneška. Jen to heslo: Už nikdy fronty na banány. Fakt to bylo o tom?
Jasně, kdekdo teď zakroutí hlavou a řekne: „To je vůl. To je přece heslo, to je symbol, a skvěle graficky znázorněnej. Neví, co je nadsázka a marketing? Mamlas.“
Mamlas náhodou ví. Teda slyšel o tom. Samozřejmě, marketingové, volební a jiné kampaně pracují s nadsázkami a hesly. A to grafické zpracování je opravdu docela povedené (sice úplně racionálně by tam měly být třešně, protože o ty ve volbách půjde; ale takhle je to zase srozumitelné).
Jenže ta hesla pak mnohdy žijí vlastním životem. Stávají se symboly, usazujícími se v naší mysli a popisujícími. Zvlášť to, co mnozí nezažili.
Není příliš pochyb, že právě ony sehrály významnou roli ve vývoji civilizace. Že se pro generace staly popisnými charakteristikami doby ale také spolutvůrci významu.
Řekne-li někdo Velká hospodářská krize, většinou se nám vybaví černý pátek na Wall Street. Ale to byl jen jeden moment, krize byla dlouhá, hluboká a nakonec celosvětová. Karla IV. si spojujeme s „jeho“ stavbami. Málokdo ví, že se jako jeden z mála postavil bavorskému císaři Ludvíkovi (například). Krále Jiřího z Poděbrad si mnozí pamatují jako „husitského“ krále. Přitom radikální husity pronásledoval (což nemění nic na tom, že ty neradikální chránil a stal se proto terčem dvou křižáckých výprav – ale není to celý obraz) a především vložil osud země do rukou katolickým Jagelloncům. Což vyústilo v nástup Habsburků na český trůn a tak dále.
Když jsem se ještě častěji potkával s lidmi mladšími o víc než jednu generaci, často se jejich pohled na vývoj před rokem 1989 dělil do dvou extrémů. Jedni byli přesvědčení, že po ulicích chodili policisté s odjištěnými samopaly a všichni jsme se permanentně báli o život. Druzí zase nechápali, co nám vadilo, když měl každý práci, nikdo se neštval do úmoru, měli jsme dost času na fotbal, hospody, muziku… Reálnější představou disponoval málokdo.
Čím vzdáleněji od minulosti budeme, tím více si mladí lidé budou pojmy spojovat s obrazy, které jim vytanou na mysli. Jen tak, na základě normální asociace. Samozřejmě, že období socialismu bylo v mnohém obdobím nedostatku. Je ale odpovídající, když se mladá televizní televizní redaktorka ptala Jiřiny Švorcové pořád dokola právě jen na fronty na banány? Až dostala odpověď: „Když nám zrovna o ty banány zase tolik nešlo.“
Ne, nešlo. Ani kariéristům, ani přesvědčeným komunistům, ani mlčící většině, ani odpůrcům režimu. Nemělo o ně jít ani v tom rozhovoru.
V tričku s antikomunistickým logem se vyfotila řada známých osobností, jako David Koller, Ivan Hlas, Olin Nejezchleba… V zásadě nic proti, vzhledem k jejich zkušenostem s přístupem Stáni a Vládi k bigbítu se není co divit. Jde jen o to, aby jednou budoucí mladí neměli k dnešní době třeba heslo: „Už nikdy prohra s Walesem.“ Nebo: „Už nikdy fronty na D1.“ Případně: „Už nikdy drahé dřevo.“
Ono přece jen dost záleží na kontextu. Vždyť fronta na banány může zmizet třeba i uzavřením obchodů. Nakonec je na tom nejhezčí ta svoboda, že si to triko může kdo chce veřejně vzít. Tak pozor, ať o ní nepřijdeme.
Nebo, ať se nám popis minulosti nescvrkne na jednu sloku od Wohnoutů:
„A pohoda a klid je tam
A ve znaku žlutej banán
A maj tam jenom jediný
Jó banánový dějiny“
