Už i bohaté Německo naráží na zelené problémy
Německá metropole Berlín se čtyřmi miliony obyvateli nebude klimaticky neutrálním městem už v roce 2030. Tento cíl nadále platí pro něj jako pro celou zemi pro rok 2045, v případě celé EU pro rok 2050. Rozhodl o tom neúspěch referenda, jež se konalo v neděli 26. března.
Povinná hranice pro schválení návrhu, který by byl závazný pro berlínskou zemskou vládu, byla alespoň čtvrtina ze zapsaných 2,43 milionu voličů. Celková účast byla jen 30 %, z nich 442 tisíc bylo pro a 423 tisíc proti. Podstatnou roli hrály nepochybně odhadované náklady 110 miliard eur (2,65 bilionu korun), jimiž by se měly všechny budovy v Berlíně, doprava a vytápění změnit na bezemisní. Cíle ovšem zůstávají, jen rozložené v čase o dalších 15 let později.
Každý desátý Berlíňan nezvládá své finanční závazky
Zadlužení versus nutné ekologické investice jsou velkým tématem také v koaličním jednání o nové berlínské vládě (Senátu). Křesťanští demokraté CDU, kteří 12. února vyhráli volby a vedou nyní jednání se sociálními demokraty SPD o budoucí koalici, sice uvedli, že k ochraně klimatu jsou Berlíňané zavázáni. Jak ale podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung řekl generální sekretář CDU Stefan Evers, „musíme se vymezit proti falešným slibům“. Deficit hospodaření berlínského Senátu se blíží 70 miliardám eur (1,7 bilionu Kč) a nutné investice by toto zadlužení zásadně prohloubilo.
Česká představa bohatých Němců poněkud zaostává za realitou, kterou popsal počátkem března list Berliner Zeitung. Kvůli rostoucím nákladům na bydlení, energii, potraviny a také další produkty a služby vinou vysoké inflace (za rok 2022 v průměru 7,9 %, stejná jako v lednu 2023 – pro porovnání v ČR v lednu 17,5 %) je 319 913 Berlíňanů předluženo. Bezmála každý 10. obyvatel metropole nezvládá své finanční závazky. V Sasku Anhaltsku a Brémách je situace ještě horší.
Až 23 % firem v automobilovém průmyslu chce zemi opustit
Německá spolková vláda letos vyčlenila do dubna 2024 na zastropování cen energie 300 miliard eur, tedy v přepočtu 7,2 bilionu korun (dokázala je snížit přibližně na úroveň českou s ještě nižšími cenami pro německý průmysl). Vlastně tak svým voličům neměla odvahu říct, co je bude zelená tranzice v cenách elektřiny a plynu stát. Kabinet vedený kancléřem Olafem Scholzem jednoznačně – a bez sankcí ze strany EU – porušil eurounijní zásady pro nedovolenou veřejnou pomoc. Ale zřejmě se drží starého latinského hesla: Quot licet iovi, non licet bovi. Nicméně i tak v zemi roste hospodářské napětí.
Podle průzkumů chce až 23 % firem podnikajících v automobilovém průmyslu zemi opustit. Argumentují, navzdory zastropování, obrovským růstem cen energie, ale v pozadí je nepochybně také obava z Bruselem násilně prosazovaného přechodu na bezemisní auta v roce 2035. Německý ministr dopravy Volker Wissing z liberální FDP použil nejtěžší kalibr: hrozbu německého vetování zákazu spalovacích motorů, jestliže EU neumožní pokračování jejich výroby a prodeje, jež by měly ovšem spalovat jen nízkoemisní syntetická paliva. Tak to také summit EU v pátek v Bruselu odsouhlasil. Česká vláda, která za svého předsednictví v Radě EU zákaz spalovacích motorů snaživě a koordinovaně odsouhlasila, se slovy a činy ministra dopravy Martina Kupky k iniciativě Berlína ráda, ale pokrytecky připojila.
Probysnysová koaliční FDP a i část naší spoluvládní ODS si zřejmě po jednání s bossy autoprůmyslu svých zemí uvědomily, že docela rychlý přechod na elektromobilitu, který se bez dotací hrozí zásadně zpomalit, může mít dramatické hospodářské důsledky. V Německu se již aktivizovaly tamní odbory s varováním, že zákaz spalovacích motorů může připravit o dobře placená místa 900 000 Němců. S velkým kapitálem by třeba do USA s desetinovými náklady na energii proti Německu mohlo odejít také know-how, němečtí zaměstnanci by odešli na úřady práce pro podporu. Také ze Škody Auto a od jejích dodavatelů přicházejí upozornění na možné ztráty desítek tisíc pracovních míst a dynamiky automobilového průmyslu, který je 10% podílem na tvorbě HDP podstatnou složkou ekonomiky ČR.
Německý autopark je nejstarší v historii
S největším automobilovým trhem v Evropě právě v Německu se také nedějí jen pozitivní věci, jak na ně rádi v růstu počtu elektrických aut poukazují stoupenci zelené tranzice. Ta je poháněna dotacemi, jejichž letošní zpomalení a příští rok zastavení bude teprve okamžikem pravdy. Ukáže se, zda se vyčerpal trh, jemuž dominovaly nákupy e-aut jako 2. či 3. vozu do bohatých rodin, nebo zda prodej elektrických aut půjde slušně i bez dotační stimulace.
Každopádně tato politika vedla i v Německu k rozevření sociálních nůžek a k většímu byznysu s ojetinami, takže došlo k bezprecedentnímu zestárnutí tamního vozového parku jako ještě nikdy v moderní historii SRN. Podle německého institutu TÜV průměrný věk osobních aut v provozu loni vzrostl na 9,8 roku (v ČR 16 let). Aby toho nebylo málo, 42 % všech zaregistrovaných vozů je desetiletých a starších. Násilné prosazování drahé elektromobility tedy vede ke stárnutí vozového parku a k růstu emisí. Ovšem překvapuje fakt, že takto dramaticky rostou negativní čísla i v nejbohatší zemi EU Německu, neboť i tam si drahá elektrická auta za 50 a více tisíc eur i navzdory dotacím mohou dovolit opravdu jen bohatí.
Z 83 milionů Němců, kteří jsou stále většinově stoupenci ochrany klimatu, je nepochybně podstatná část z následků zelené tranzice ekonomicky a sociálně frustrována. Podnětem k dalšímu sporu ve vládní koalici SPD, Zelených a FDP se stal cílený únik do médií, v němž liberálové zřejmě pod „zeleným kotlem“ trochu provokativně zatopili. Ukázalo se, že po roce 2024 Zelenými plánovaný zákaz prodeje kotlů na zemní plyn a topný olej, který je v německých domácnostech dominantním způsobem vytápění, bude spojen s průměrným výdajem 13 000 eur (312 000 Kč) za jedno nové tepelné čerpadlo. Hlavní tvář současné německé Energiewende, spolkový ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck ze strany Zelených, se minulý týden rozhořčil, že vláda v Berlíně ztrácí zelený tah na branku. „Není možné, aby v pokrokové koalici byl za pokrok odpovědný jen jeden koaliční partner a aby ti ostatní pokroku bránili,“ řekl Habeck minulý týden ve Výmaru na zasedání frakce Zelených.
Postoje levicových Zelených a ostatních koaličních partnerů, zejména liberální FDP, se ale v řadě otázek liší. Liberálové přes odpor Zelených chtějí pokračovat s výstavbou dálnic a odmítavě se staví
k návrhu Zelených zakázat po roce 2024 prodej emisních kotlů pro domácnosti a omezit životnost těch stávajících nejdéle do roku 2045. O koaličně sporném zákazu aut se spalovacími motory už byla řeč.
Zelený přechod k nedostatku elektřiny
Jedním z dnes frekventovaných pojmů klimatického zápasu je „energetický přechod“. Sousední Německo používá od roku 2000 výraz Energiewende (energetická změna). Používání tohoto termínu vyvolává dojem, že existuje rychlá, snadná, levná a škálovatelná alternativa, jak eliminovat využívání fosilních paliv bez vážných dopadů na lidi a průmysl. Současné rozdělení primární energie, a také prognóza americké vládní Agentury pro informace v energetice (EIA) ukazují, že tento „energetický přechod“ se nekoná.
Jestliže se ve zpravodajství široce proklamuje, že Německo v roce 2022 zvýšilo podíl tzv. čistých zdrojů energie hlavně ze slunce a větru už na 46 %, týká se to jen elektroenergetiky. Ta má ovšem na spotřebě primárních zdrojů energie v Německu a shodně také ve světě podíl pouhých 17 procent, 83 procenta světové spotřeby energie včetně té německé kryje ropa, zemní plyn a uhlí s tím, že spotřeba primárních zdrojů v celém světě přinejmenším do roku 2050 podle EIA vzroste o polovinu. Proč? Chudé země chtějí dosáhnout také vysokého životního standardu, uhlíková paliva k tomu představují levný, efektivní a vysoce spolehlivý zdroj.
Země Evropské unie mají podíl na světových emisích kolem 8 procent. „Ambiciózně“ se chtějí v příštích 28 letech (Němci o 5 let dříve) vydat směrem k nule. Zatím se ale destabilizuje celý energetický sektor v podstatné části členských zemí Unie natolik, že se v řadě států plánují opatření proti možnému blackoutu. Protože obrovské množství spotřeby primární energie, příkladně v elektrifikaci dopravy a ve vytápění domů, má nahradit elektřina. Vládou schválené plány regulace spotřeby v Německu ale současně zahrnují dálkové odpojování nabíjení elektrických aut a provozu tepelných čerpadel. Připadá vám to také jako v Kocourkově? Ale to zdaleka celou energetiku primárních zdrojů nemůže vyřešit. Vydávají se snad západní demokracie vstříc rozvojovým zemím aplikací zelené ideologie tím způsobem, že zřeknutím se uhlíkových paliv a slepou sázkou na přerušované a nestabilní zdroje energie naše společnosti velmi rychle zchudnou a přiblíží se k jejich životní úrovni?
Až tohle voliči v evropských demokraciích pochopí, zelenou politiku rychle svými hlasy zrevidují. Jako nedávno v Nizozemsku, kde v celé zemi v místních volbách vyhrála nově utvořená politická síla na obranu zájmů nizozemských zemědělců. Ti by v zájmu boje s klimatickou změnou měli brutálně omezit stáda dobytka v 17milionové zemi, která je po USA největším exportérem agrárních produktů na světě. Tato strana má našlápnuto porazit i v parlamentu i současnou prozelenou levicovou vládu premiéra Marka Ruteho. K podobným zásadním změnám politiky už loni došlo ve Švédsku a Itálii.
Příští rok ve všech státech EU voliči zvolí nových více než 700 poslanců Evropského parlamentu (EP), kteří pak zvolí nové složení Evropské komise (EK). Zůstane v obou klíčových orgánech jako dosud silná levicově-zelená frakce? Toť otázka nejen s ohledem na velké energetické a sociálně-ekonomické problémy ve většině zemí EU. Máme stále možnost demokraticky rozhodnout o racionální změně.
