Usnadnit příchod Rusům? V žádném případě
Částečná mobilizace v Rusku oživila evropské téma usnadnění udělování víz ruským občanům hromadně prchajícím ze své vlasti. Téma citlivé, protože hraje na lidské city, jimž by bylo snadné podlehnout („Vstup osob požadujících ochranu v EU by měl být vždy zaručen.“ Anitta Hippnerová, mluvčí Evropské komise pro vnitřní záležitosti), ale nebylo by to prozíravé.
Právo vstupu Rusům bylo omezeno v březnu jako jedna ze sankčních odpovědí na ruskou agresi proti Ukrajině. Česká republika zastavila vydávání krátkodobých povolení (schengenských víz) i dlouhodobých víz už 25. února jako první stát EU. Výjimkou zůstávají humanitární a politické důvody. Ty později v červnu potvrdil i český ministr zahraničí Jan Lipavský. „Připravíme určité výjimky, ale sankce musí pokračovat, protože Rusko je agresorem,“ citoval tehdy Lipavského server Aktuálně.cz. Výjimka prý bude například pro sloučení rodin nebo pronásledované.
Takové důvody ale neplatí pro ruské občany prchající nyní ze země před branou povinností. Rusko není ve válce, nehrozí mu humanitární katastrofa a uprchlíkům nehrozí ani diskriminace, ani omezování svobody, ani politické represe. Prchají před naplněním občanské povinnosti danou jim zákonem. Zákonem, který v Rusku platí od… no, asi odjakživa. Před zákonem, který nemíří proti skupině obyvatel, rase, svobodě vyznání, nediskriminuje kohosi proti jinému, atd… Prchají před zákonem, který jako mnohé jiné stanovuje občanům určité občanské povinnosti, podobně jako např. povinnost platit daně nebo živit a vychovávat vlastní děti.
Na sklonku léta se v Praze na neformálním setkání sešli ministři zahraničních věcí členských zemí EU. Debatovali o dohodě, která by udělování víz ruským občanům do EU usnadnila. Dohodli se, že ne, že takovou dohodu „pozastaví“. Členské země sousedící s Ruskem s tím budou mít problém. Ale mají možnosti jej řešit vlastními národními pákami. Asi budou muset.
Dokud platí Putinova zahraničně-politická doktrína, je také každý ruský občan na území našeho státu hrozbou, že se Putin rozhodne jej osvobodit.
Dalším důvodem k odmítnutí snazšího vstupu Rusům jsou bezpečnostní rizika. Dokud platí Putinova zahraničně-politická doktrína, je také každý ruský občan na území našeho státu (země EU) hrozbou, že se Putin rozhodne jej osvobodit. To není teoretická ani slovní spekulace. Stačí si vyhledat Putinovy, Medveděvovy nebo Peskovovy citáty z poslední doby.
Podle údajů Českého statistického úřadu žije v Česku legálně 46 tisíc Rusů (a osm tisíc Bělorusů – na Bělorusko se vízové sankce vztahují rovněž). Odhadujme realisticky, že skutečný počet Rusů u nás se bude blížit stu tisíc.
Mohlo by se ještě namítnout (a také se namítá), že plošné sankce neberou v úvahu mnoho osobních potíží a tragédií. Že většina Rusů u nás s putinovským režimem nesouhlasí, tento týden dokonce vydali na to téma vlastní prohlášení. To ale, bohužel, bezpečnostní rizika jejich pobytu u nás nijak nesnižuje. Putin ve své doktríně také nerozlišuje, kterého Rusa osvobodí a kterého ne.
Odsud, ze stránky Světa hospodářství, to musí určitě vypadat jako jalová hraběcí rada. Ale jiná asi neexistuje: odpor k Putinově politice, zejména, pokud nabývá masových rozměrů, si musejí Rusové začít řešit jinak než úprkem z rodné otčiny.
