Turista je turista a bordel je bordel

Tahle turistka nevypadá, že by přijela do Florencie zrovna demolovat památky. Foto: Karsten Winegeart na Unsplash

Stát a obce by se měly především starat o to, kdo obtěžuje ostatní, a ne zda je turista či místní. A neomezovat právo nakládat s majetkem.

Přišlo léto a téma se vrací. Moderně se mu říká overturismus. V zásadě jde o to, že je někde neúnosně mnoho lidí, kteří přijeli na dovolenou, za památkami, na čumendu, zapařit a podobně. Tolik, že to městu či přírodě škodí. Mnohá teritoria se brání. Neměla by ale jít především cestou omezení nežádoucích jevů, jako je noční vyřvávání, dupání po záhonech, lezení po památkách a pouštění hluku (dobře, tak hudby, když na tom trváte), než tak, že lidem zakážou pronajímat své byty?

Někde moc lidí prostě škodí

Jsou místa, kde prostě moc lidí škodí. Třeba v chráněných ale i ostatních přírodních lokalitách. Zvířata utíkají před hlukem, rostliny včetně endemických končí pod botami návštěvníků a oni sami si nic neužijí. Protože se mj. musí prodírat davem. Místo toho, aby se kochali přírodou, poslouchají z něčího reproduktoru: „…. tvoje kun… vypadá jak Big Mac…“.

Na Sněžce nebo na Lysé asi nezbude, než obehnat vymezené místo plotem a možná i omezit počet vstupů na den. Je to šílená představa, že se člověk bude muset někde registrovat, když neví, co udělá počasí nebo jeho aktuální kondice. Ale ve vrcholící sezóně to možná jinak nepůjde. Mimo určitě ano.

Ale co města? Hovoří se (nejen o u nás) o omezení Airbnb. Barcelona chce dokonce od roku 2028 zakázat pronájmy turistům úplně (kromě toho, že chce změnit heslo své turistické kampaně – což asi bude mimořádně účinné).

Do jisté míry lze asi pochopit problém, že se centrum vylidňuje od trvalých obyvatel a dostupné bydlení patří minulosti. Na druhou stranu jde o poměrně silný zásah do vlastnických práv. V době, kdy se člověk může dočíst, že je ok, když někdo na terase griluje tak, že ostatní zavírají okna… kdy je v podstatě neřešitelné zastavit hluk v domě… chtějí některé státy či obce zakázat užívat majetek způsobem, který nikoho bezprostředně neomezuje.

Připadá mi to, jako kdybychom zakázali používat auta, protože je občas někdo řídí opilý. Navíc auta, která si někdo koupil v době, kdy se nimi jezdit smělo. Vždyť i ty byty mnozí koupili jako investici. A teď jim do toho stát či město (jako Barcelona) hodí vidle.

jako kdybychom zakázali používat auta, protože je občas někdo řídí opilý

Například u nás se v souvislosti s Airbnb hovoří hlavně o chování cizinců. Ale bordel v domě či na ulici může dělat turista stejně jako místní. Jinak by s tím neměli problém i obyvatelé okrajových částí či menších měst a vesnic. Naopak, ne každý turista se chová jako opilý teenager.

Jak to, že obce a stát nedokážou závadové chování řešit? A namísto toho zvažují omezit celé dvě skupiny lidí – turisty a majitele bytů či domů? Mallorka začala pokutovat malování po zdech až třemi tisíci eur. Auta a karavany musí po zaparkování vypnout motor. Na plážích se nesmí kouřit, stejně tak při chůzi. Nikdo nesmí používat zvukové aparatury či vůbec pouštět hudbu na veřejnosti. V některých zónách se například nesmí veřejně popíjet alkohol.

Ano, zní to neliberálně. Jde ale o logickou reakci na stav, kdy se podle domorodců zvláště mladí cizinci přijíždějí do země opíjet, pobíhají po promenádách polonazí, řvou, pouštějí kravál z reproduktorů a sem tam ani nemají problém si to na veřejnosti rozdat s místní prostitutkou či nafukovací pannou.

U nás to ještě tak daleko nedošlo. Nicméně třeba lidé v okolí pražské Dlouhé ulice ví o hluku své. Stejně tak to ale ví i jinde. Zažil jsem hromadný odchod návštěvníků koupaliště poté, co přišla místní mládež, tak mezi 12 a 14 lety věku. S puštěným reproduktorem, plných sprostých slov. S řevem a cigaretami, házením kamenů do vody. Vyřeší tohle zákaz pronajmout byt turistům?

Mimochodem víte, že řev není hluk? Když bude někdo řvát třeba v hospodě před desátou hodinou, je to v pořádku. Stejně tak je v pořádku hlasitý koncert, i když porušuje hladiny závadnosti. Podle Novinek.cz na to máme judikát Nejvyššího správního soudu. Jedině, že by to bylo moc často. A co je moc často? To si asi projudikujeme tak za dalších deset let. Přitom šlo o případ, kdy hygienická stanice v jednom případě naměřila dokonce 62,9 dB, přičemž lékaři za hranici možné škodlivosti považují už zhruba necelou polovinu. Nad 60 dB je podle Wikiskript ohrožen vegetativní systém. Přesto stejný názor jako soud nedávno zveřejnilo i ministerstvo zdravotnictví.

Málokteré je právo je chráněno tak, jako právo porušovat práva ostatních

Praha 1 nedávno nechala instalovat na Starém Městě měřič hluku, který upozorňoval na překročení už tak dost vysoké hranice 64 dB. Jenže namísto toho, aby to opilce umravnilo, začali se předhánět, kdo zařve silněji.

Málokteré právo je chráněno tak silně, jako právo porušovat práva ostatních. Aby jej lidé nezneužívali moc často, zasáhneme plošně proti turistům. Z nichž mnozí k nám přijíždějí, aby poznali naši zemi, vozí sem peníze, dělají nám reklamu v zahraničí. Přitom by třeba pro začátek stačilo, abychom takový noční klid začali prostě dodržovat a vymáhat. Ale plošné zákazy jsou samozřejmě jednodušší. Navíc na nich může i někdo vydělat. Jen tak mimochodem.