Turismus se stal odvětvím. Jako zdroj příjmů, ale i nákladů
V minulém týdnu nejčtenější deník v Praze zveřejnil na titulní straně fotku (orginál, nikoliv vytvořenou Al) ukazující na přeplněný Karlův most chodci, kteými byli především cizinci. A je tomu skutečně tak, na Karlově mostě, pokud si chcete vychutnat jeho půvab a krásné pohledy na jeho okolí a nechcete se doslova prodírat a mačkat v davu, musíte vyrazit nejlépe především brzy po ránu. Zhruba tak nejpozději do deseti hodin, než vychází na procházku, po vyspání a po snídani, zahraniční turisté.
A není to pouze Praha, kterou zatím prezentujeme Karlovým mostem, mnohdy ještě horší situace je v některých dalších destinacích navštěvovaných cizinci. O Českém Krumlově se hovoří jako o městě kulis, nebo trefněji jako disneylandu pro turisty. Vedení města je dokonce smířené s tím, že se centrum časem stane úplným skanzenem. Podobné problémy mají i lázně Karlovy Vary a našly by se i další lokality trpící převahou turistů nad místními, jako například Telč, přezdívaná také jako Moravské Benátky.
A tak jsme se nenásilnou cestou dostali ke skutečným italským Benátkám, které jsou dnes synonymem overturismu, tedy místem s nadměrnou až přelidněnou koncentrací turistů. Pobdobně lze v Evropě citovat i Barcelonu, Amsterodam, Paříž či Řím, kde zahraniční návštěvníci dosahují až několikamilionových počtů. Ačkoliv jste o jejich problémech asi slyšeli, pro naše účely si je stručně zopakujme.
Benátky zavedly vstupní poplatek pro nejvytíženější turistickou sezonu pro jednodenní návštěvníky, a to již od roku 2023. Další omezení ve městě následují. Skupiny turistů nesmějí být vyšší než 25 členů, nesmějí se zastavovat v úzkých uličkách, průjezdech a na mostech, průvodci nesmějí používat tlampačů, pokutuje se nevhodné oblečení a lze pokračovat. A to vše především na ochranu místních obyvatel, kteří v tomto městě žijí.
Nejčerstvější opatření pro zamezení přebujelého turismu zavádí od začátku letošního února Řím, a to konkrétně u Fontany di Trevi. Cizí turisté, nikoliv místní obyvatelé, budou platit vstupné pro přístup do bezprostřední blízkosti fontány. Navíc bude v době nejčetnější návštěvnosti limitován i počet návštěvníků. Tímto se snad správě města podaří regulovat přebujelou návštěvnost, blížící se v nejvytíženější dny až k neuvěřitelným 70 tisícům lidí. Možná lze připomenout hezkou vzpomínku na tuto fontánu v již legendárním filmu s Gregory Peckem a krásnou Audrey Hepburnovou Prázdniny v Římě z roku 1953. Tou dobou byla Audrey nejkrásnější ženou Evropy, Bridgite Bartodová ještě tři roky před svým prvním filmem …a bůh stvořil ženu, kterým Audrey sesadila z trůnu, a masový turismus byl ještě v plenkách.
Vraťme se zpět ku Praze, která se v mnoha případech již přibližuje k výše citovaným zahraničním příkladům. Za připomenutí stojí samozřejmě i Pražský hrad a další historické památky, zejména na Starém a Novém Městě. I zde můžeme zaznamenat značné množství zahraničních turistů, překračující často únosnou míru. V řadě jiných měst je mnoho uliček velice úzkých, málo průchodných. Názorným příkladem je Karlova ulice vedoucí ze Staroměstského náměstí na Karlův most, Zlatá ulička, nebo také centrum Lokte nad Ohří. To jsou místa, kam velký příliv zahraničních turistů přináší nemalé těžkosti.
Nelibost místních obyvatel vzbuzuje například měnící se infrastruktura. Na exponovaných místech se to hemží restauracemi, kavárnami, rychlými občerstveními a prodejnami suvenýrů. Současně mízí dříve normální obchody obsluhující místní, jako např. běžné potraviny, řeznictví, domácí potřeby, drogérie a podobné provozovny nezajímavé pro cizince. Navíc dochází v té souvislosti i k úbytku původních místních obyvatel a kvetou různé ubytovací platformy, jako např. Airbnb. S přílivem turistů rovněž, i když pomalým tempem, přibývá penzionů, hotelů a dalších ubytovacích zařízení. A to ještě více podporuje odchody místních obyvatel. Nakonec to vede k tomu, že v řadě ulic v uvedených lokalitách už téměř nezazní čeština, ale jen angličtina, či často ještě exotičtější japonština a vietnamština. Problémy jsou zde samozřejmě i s dopravou (parkováním autobusů), odvozem odpadků (ulice nejsou na situované na velkoobjemové kontejnery). Irituje nakonec i mentalita turistů, kteří jsou na dovolené, takže nikam nespěchají, hlasitě konverzují v celých skupinách a dosti často i zabírají i celé chodníky v již tak těsných ulicích a uličkách.
Protože byznys vládne světu, můžeme stále vidět jak v centrech krásných, historických měst přibývají stále nové hotely. Jen chimérou jsou pak proklamace místních politiků, jak budou regulovat ubytovací platformy, usměrňovat dopravu v historických částech, zabraňovat vylidňování center apod.
Abychom se ale neplácali jen na našem evropském písečku, můžeme se podívat do země nám velice vzdálené, i když z hlediska frekvence jejích obyvatel jako turistů u nás blízké, a to do Japonska. I ti mají problémy se zahraničními turisty, a možná vzhledem ke svým zvykům a tradicím ještě horší než my. I zde panuje turistický boom, zatím stále podporovaný vládou. Odpor běžných Japonců vůči cizincům, ať již kvůli chování v metru, či v místech, kde se vyžaduje klid a ticho, se projevuje stále častěji. Nejinak je tomu i s hlučností cizinců nebo při jejich snahách o fotografování co nejlepších záběrů, včetně nepovoleného vstupu do soukromých zahrad. Stejným problémem je i trvalé rozšiřování tzv. sdíleného bydlení a s tím spojené trvalé zvyšování nájmů a zhoršování dostupnosti bydlení. Samozřejmě nesmíme zapomenout na posvátnou horu Fudži. I ta dnes trpí návalem turistů. Některé přístupové trasy na vrchol připomínají spíše motoristům dobře známé dopravní zácpy a s tím pro chodce spojené zvýšení nebezpečí pádů. Samozřejmě přibývající množství odpadků, které začínají lemovat okolí cest. Mimoděk můžeme vzpomenout i našeho domácího příkladu, a to tras vedoucích na naši nejvyšší horu Sněžku. Řešení, se kterým se u nás stále váhá, v Japonsku už našli. Přístup na Fudži je zpoplatněn, a především je limitován maximální počet osob postupujících současně na trase.
Vraťme se ale na náš dvorek. Zevrubnějším pohledem zjistíme, že většina problémů spojených se zvýšeným turismem je exponovaným místům společná u nás i ve světě. Výrazný úbytek místních obyvatel historických center, rozšiřování krátkodobého ubytování a přeměna původních nájemních domů na hotely a penziony všude s rozdílným tempem pokračuje. Nadměrné počty turistů s sebou přinášejí vysokou hlučnost, malou ohleduplnost vůči domorodcům a současně výraznou vstřícnost podnikatelského sektoru, neboť se jedná o dobrý byznys, u kterého je dosahování zisku tím nejdůležitějším motivem.
Pracovníci cestovního ruchu u nás mají spíše tendenci stav zlehčovat a vidět jej růžovými brýlemi. Ať již argumentováním málo vhodným příkladem Rakouska, které s menším celkovým počtem obyvatel dosahuje mnohem vyšších čísel zahraničních turistů, či bagatelizováním jen několika číselných příkladů míst u nás, kterých se příval turistů týká. A protože propagační a marketingové akce lákající zahraniční turisty k nám jedou na plné obrátky, uvidíme v letní, turisticky nejsilnější sezóně, jak tomu u nás bude.
