Peterko, vy nečtete!
Tímto udiveným výkřikem se profesor Šeda ve stařičkém filmu Cesta do hlubin študákovy duše oboří na překvapeného studenta, který si obvykle ve vyučování pod lavicí louská oblíbené rodokapsy.
To bylo v roce 1939, kdy tištěná média měla konjunkturu, a nečíst bylo opravdu podezřelé. Dnes už nejen mladí študáci, ale ani my, starší, nečteme. Přesněji: ne tištěné noviny a ne rodokapsy. A když, tak občas jen Metro, které je zdarma a mnohdy je nám velice vehementně nabízeno při cestě do práce v metru. Ano, je nás takových stále více a úbytek zájmu o noviny je avizován už několik let třeba i sociologickými výzkumy.
Místo tištěných novin a časopisů zaujímají postupně internetové weby a v současnosti zejména sociální sítě. Ano je to tak, známá Gaussova křivka, s pověstnou podobou zvonu, prezentující normální rozdělení a ukazující nám to nejčastější rozložení četností většiny jevů. Na svém počátku má téměř nulovou hodnotu, pak roste do svého maxima, kterým je vrchol středu a od něho pak zase klesá až do hodnot blížících se opět nule. Po tomto obecném popisu průběhu Gaussovy křivky si její průběh již můžeme konkretizovat na naše tištěná média.
I ta měla svoji téměř nulovou hodnotu, kdy postupně vznikala (u nás navíc komplikovaně ještě dominujícím tiskem německým). Tyto počátky můžeme situovat zhruba na počátek předminulého století. Jejich narůst trval až do století dvacátého, kdy dosáhla tištěná média svého vrcholu, a to nejenom u nás, ale v celé Evropě. Toto maximum trvalo relativně dlouhou dobu, mírně přitom narušované tu rádiem, případně filmem, a nakonec i televizí. Výrazně však tisk začal ztrácet svoji pozici až nástupem internetu a s ním spojených technologií.
Propady tištěného nákladu začaly po roce 2000
Doložme ale tato tvrzení tvrdými daty, v našem případě statistickými čísly o vývoji nákladu českých deníků. Podívejme se na nejznámější deník Mladou frontu Dnes (MfD). Na počátku tohoto století se blížil její průměrný tištěný náklad téměř 400 tisícům výtisků, přesně v roce 2000 to bylo 390 tisíc a před tímto mezním rokem dokonce přes 400 tisíc. Ale od uvedeného roku začal pokles zájmu nejenom o tento deník, ale i další tištěná média. O 10 let později už náklad MfD začínal dvojkou, která se v roce 2016 změnila na jedničku. Náklad dále klesal až na 110 tisíc v roce 2020. Pak už se pohyboval pod stotisícovou hranicí, až skončil v roce 2024 na 85 tisících. Tedy na méně než pětině nákladu z roku 2000. A podobně klesal i náklad nejčtenějšího Blesku, jenž po mírném nárůstu po roce 2000 na více než 600 tisíc měl stále nižší a nižší náklad, který se v posledních letech pohybuje mírně nad hranicí sto tisíc. Ještě větší sešup zaznamenalo ve sledovaném dvacetiletí Právo.
Zatímco klesající trend tištěných médií můžeme do dalšího budoucna jen předpokládat, tak jak nám ukazuje Gaussova křivka, vzrůstající stranu grafu, již proběhlou skutečnost, lze dobře popsat a nebude to nezajímavé.
Na počátku 19.století byl počet titulů periodik vycházejících u nás velice omezený, navíc mezi nimi převládaly především německé tituly. Pokud jde o česky psané, tak to byly střídavě jedny nebo dvoje noviny. Navíc jejich náklad byl velice nízký, pohyboval se pod jedním tisícem výtisků, o moc vyšší nebyl ale ani u tisku německého. Obecný postoj k tisku tradovaný ve společnosti je možné shrnout touto dobovou citací: „Četba novin – a to i oficiálních a veřejně přístupných – byla v první polovině 19. století povážlivou záležitostí a div ne podivínstvím nejen v očích státních úřadů, ale také v očích maloměstského a venkovského veřejného mínění.“
Reálným faktem navíc bylo, že oficiálním jazykem státní správy, veřejného života i kultury byla v této době němčina, a to v celé říši, tedy i v Čechách. Pokud byl zájem o tiskoviny, mohly v té době početně malé skupiny zájemců uspokojovat svoji potřebu tiskem psaným v němčině. Široké vrstvy, jestliže byly gramotné, svůj zájem o čtivo uspokojovaly četbou kalendářů.
Ke změně zájmu o tisk došlo v polovině století, v době revoluce 1848. Tehdy se výrazně začaly zvyšovat počty vydávaných titulů, zejména politicky zaměřeného, a to i v českém jazyce. Současně rostl náklad těchto tiskovin. Aby ale nebylo mýlky, stále to byly počty, které z dnešního pohledu působí až groteskně. Náklady novin ne vždy překračující hranici tisíce výtisků byly přece jenom stále velice nízké. Abychom si mohli představit, jaký byl dosah tisku v první polovině 19. století, propočet nám ukazuje, že tisk v té době v Čechách zasahoval pouze jedno procento, ano čtete dobře, českých obyvatel.
Nastupuje čeština
Bachův absolutismus, který na počátku druhé poloviny století nastoupil, však tomu učinil přítrž a tisk jako komunikační prostředek na krátkou dobu velice rychle ubýval. Počet vydávaných titulů se výrazně snížil a dalšího rozvoje dosáhl až se zánikem absolutismu. Přijetím tiskového zákona na začátku 60. let startuje skutečný rozmach tisku a Gaussova křivka se otáčí vzhůru.
U nás je tento vývoj navíc spojený s výrazným odsouváním převahy německého tisku a nástupu tisku českého. Je možné připomenout noviny Národní listy, které právě v 60. letech relativně malý náklad 4000 výtisků svým vlivem a dopadem na českou společnost výrazně překonávaly. Vzrůst významu a vlivu tisku podporuje i hospodářský rozvoj, ke kterému v Rakousku postupně dochází. Počet vydávaných periodik se v roce 1863 v českých zemích pohyboval již mírně nad sty tituly, který se zhruba za 30 let zvýšil na více 750 titulů, tedy zhruba sedminásobně. To už také česká periodika, jedná se o rok 1895, jednoznačně dominovala nad německými, i když německá i vzhledem k německé menšině byla stále důležitá.
Nelze pominout, že Rakousko, a tedy i české země, byly v této době značně zpožděné za celosvětovým vývojem. V Evropě, např. ve Velké Británii nebo Francii a zejména v Americe, bylo totiž možno zaznamenat obrovský kvantitativní nárůst počtu titulů spolu s výrazným zvyšováním jejich nákladu, dosahujícího desetitisícových a spíše statisícových hodnot. Tisk už tam zcela jednoznačně dominoval jako nejrozšířenější komunikační prostředek, statisícové náklady měl zejména bulvární tisk, který v té době svou lácí a obsahem ovlivňoval veřejnost.
U nás se na začátku 60. let 19. století náklady tisku pohybovaly ještě na nízké úrovni, tedy kolem 5 tisíc. Rozvoj hospodářství a zejména společnosti poznamenal i růst nákladu tisku. O 30 let později již náklady některých titulů dosahovaly několika desítek tisíc. Ke konci 19. století měla nejvyšší náklad Národní politika, která zaznamenala výrazný vzestup. Od doby svého vzniku v roce 1883 měla o 10 let později už náklad pohybující se kolem 40 tisíc. A tento deník vydávaný dvakrát denně (ráno a večer) přetrval končící dobu Rakouska, v roce 1914 byl jeho denní náklad kolem 120 tisíc a nedělní 260 tisíc kusů.
Po rozpadu Rakouska Uherska a vzniku první Československé republiky tisk u nás se blíží svému vrcholu, který se datuje k první polovině 20. století. Přes různé peripetie, kdy ho měl například překonat nastupující rozhlas, nebo především u širokých mas velice oblíbený film, si stále udržoval svoje prvenství mezi komunikačními prostředky. V té době vycházelo množství periodik, překračující v rámci republiky více než 3000 titulů. Z jednotlivých vysokonákladových tisků lze připomenout opět Národní politiku, jejíž náklad se pohyboval ve všední den kolem 140 tisíc a v nedělním vydání překračoval často hranici 400 tisíc kopií. Tento deník tak byl jedním z nejčtenějších deníků v první republice.
Rudého práva se tiskly dva miliony
„Čubička“, jak byl mezi lidmi nazýván, přečkala i nacistickou okupaci a skončila až v roce 1945. Ale nebyla to jenom ona. Vysokých nákladů, někdy i nejvyšších, dosahovala také produkce novin a časopisů Melantrichu. Nedělní České Slovo se tisklo v nákladu 250 tisíc, Večerní České slovo až 600 tisíc a velkého rozšíření dosahovaly i některé časopisy, jako například Hvězda vycházející v 525 tisících nebo Zpravodaj ve více než 300 tisících kopií.
V karikované podobě se tisk držel na vrcholu u nás i za období socialismu. Ohrozit ho nemohla ani televize, která po svém nástupu v 70. letech minulého století výrazně snížila zájem o film, a to i přes svůj záměrně brzděný rozvoj. Tisk byl nadále po celé toto období hlavním zprostředkovatelem informací. Samozřejmě byl v té době hlásnou troubou režimu a sehrával rozhodující roli v ideologické propagandě. Jakou váhu z tohoto hlediska mělo v té době periodikum komunistické strany Rudé právo svědčí jeho prakticky neuvěřitelný náklad, který je uváděn dokonce ve výši přesahující 2 100 000 výtisků. Deník nebyl odebírán a kupován jen jednotlivci, ale měl i tak zvaný nucený oběh jako povinný výtisk na pracovištích a institucích. Ověřené počty z roku 1988 jeho náklad ve všední den uvádějí mírně 1 milionem a v sobotu 1,5 milionem kusů. Ostatní vycházející deníky měly náklady regulovány a často byly téměř podpultové zboží (zmiňme Svobodné slovo nebo Lidovou demokracii, což byly noviny v té době povolených stran Národní fronty, Socialistické a Lidové). Regulace se děla primárně prostřednictvím přídělů novinového papíru.
A pak už začíná ten Gaussův sešup… „Zklamal jste mě, Peterko,“ řekl by profesor Šeda.
