Tak ten Lennon volí EU
Snad jedinou pozitivní reakci nenajdete pod články o nové podobě Lennonovy zdi v Praze. Ačkoliv je běžné, že mezi diskutujícími vždy převládá nesouhlas, tentokrát se není čemu divit. Symbolem Evropské unie zeď ztratila svůj charakter.
Nově ji totiž již pár dnů zdobí velké zrcadlo, lemované modrým kruhem s hvězdami. Prý proto, aby se v onom zrcadle kdokoliv mohl vidět jako občan Evropské unie. Celá novinka se má objevit i v nafukovací podobě a cestovat po Evropě. Aby se na zeď mohli podívat i lidé, kteří o ní mnohokrát slyšeli, ale do Prahy se nikdy nedostali.
Bolí to a nejedno srdce nad tím pláče. Je přitom úplně jedno, zda je někdo zastáncem či odpůrcem unie.
Někde to tu je. Už není
„Někde to tu je, co? Jen to chytit, prodrat se tou škvírou mezi dnem a nocí,“ říká filmový otec Tomáše Vorla ve filmu Kamenný most. Na jednom z míst u Vltavy vzpomíná na dobu, kdy v Praze nebyli turisti, za to byla plná fízlů: „Jó za komoušů, to byla magie.“
Pomalovaná a popsaná forma zdi vznikla kdysi spontánně. Nesla na sobě nápisy protestující proti režimu. Později se na ní podle pamětníků objevovaly básně, často milostné. Po úmrtí Johna Lennona na ní kdosi nakreslil reliéf náhrobku a připsal nápis „Za Johna Lennona“ doplněný křížkem. Lidé k tomuto místu začaly nosit květiny a zapalovat u něj svíčky.
Pomalovaná a popsaná forma zdi vznikla kdysi spontánně
Začaly přibývat další nápisy a také obrázky, hlavně Lennonovi podobizny. Mocní tehdejší doby nechali zeď opakovaně přetřít, ale vždycky se našli lidé, kteří ji popsali a pokreslili znovu. Až Miroslav Štěpán údajně navrhl zřídit na místě oficiální pamětní desku.
Pamatuji si, jak mi o ní kdosi vyprávěl na průmyslovce. Rozhodně o tomhle kousku Prahy nevěděl každý. Když jsme k ní s kamarádem přicházeli, cítil jsme podivný pocit. Jako kdybych prostě jen nešel po ulici. Jako kdyby mě měl policista, korzující po Velkopřevorském náměstí, záhy legitimovat.
Někde to tam bylo! Komunisti to nedokázali zlikvidovat. Až teď je najednou všechno jinak. Změna proběhla pod záštitou a ve spolupráci s Úřadem vlády, Senátem, Poslaneckou sněmovnou…
Ne, že by už předtím nikdo zeď nepřemaloval oficiálně. Ano, mimochodem i proto, že prošla opravou. Ale vždy se k ní připojovaly další spontánní projevy (i po poslední úpravě v roce 2019) a nikdy nesloužila propagaci politického uskupení.
Lennonova zeď se stala symbolem pro způsob svého vzniku. Proto, že v době, kdy každá zájmová činnost podléhala dozoru, ji vytvořili lidé svojí vlastní aktivitou jen tak, bez dozoru a anonymně. Teď se má představit v dalších evropských městech jako obraz. Jenže obraz ji nedělá. A už vůbec ne propagační.
Johna Lennona mnozí milovali. Další si o jeho názorech (možná i hudbě) mysleli, že stojí za starou bačkoru. Ale to bylo jedno. Šlo o příběh místa, o jeho duch. Pokud ti, kterým symbolizovala svobodu, nemají rádi Evropskou unii, asi už k ní vzpomínat chodit nebudou. Ani my, co tu unii – byť s obrovskými výhradami – jako myšlenku zas tak úplně neodmítáme, asi taky. Protože tahle propagace nemá se svobodou společného nic. A dokonale zapadá do doby, kdy zase někdo hodlá kalibrovat naše názory a postoje. Přičemž EU v tom hraje setsakra velkou úlohu.
