Svět kácí jedno dogma za druhým. Japonský premiér mluví o bodu zlomu
Na ambasády se neútočí, civilisti nemají trpět a USA vždy podporují Izrael. Nic z toho už neplatí a slova více než varovná přicházejí z Japonska.
Japonský premiér Fumio Kishida podle CNN prohlásil, že spirálovitě se rozvíjející geopolitické napětí nutí jeho zemi ke změně postojů. Na nadcházející schůzce s Joe Bidenem proto hodlá nabídnout USA spojenectví. „Čelíme historickému zlomu,“ prohlásil.
Hovořil přitom u Ukrajině ale také východní Asii. Tedy zřejmě napětí kolem Číny. Japonsko se podle něj rozhodlo zásadně posílit své obranné síly. Přitom již dnes patří jeho armáda k nejsilnější na světě. V minulosti se země stižená stigmatem asijského predátora, nenáviděná v mnoha zemích za události nejen druhé světové války, držela stranou a spoléhala na ochranu ze strany Spojených států amerických. Nyní patří k vojenským obrům. Od roku 2015 přitom po změně v ústavě smí operovat i mimo své území!
Právě kvůli expanzivní a kruté politice země v minulosti hledí na její vyzbrojování mnozí asijští sousedé se znepokojením. Kishida ale odkazuje na změněnou situaci v regionu.
„V našem sousedství jsou země, které vyvíjejí balistické střely a jaderné zbraně, a další, které budují své obranné schopnosti neprůhledným způsobem. Existuje také jednostranný pokus změnit status quo silou, jak ve Východočínském moři, tak v Jihočínském moři,“ citovala jej CNN.
V našem sousedství jsou země, které vyvíjejí balistické střely a jaderné zbraně
Je otázkou, co oním spojenectvím s Američany myslí. Obě země totiž jsou spojenci již od konce druhé světové války. Tak jako na blízkém východě se USA vždy opíraly o Izrael, kterému dodávaly peníze, zbraně i diplomatickou podporu, ve východní Asii to bylo Japonsko. Jenže v posledních týdnech vidíme minimálně dvě tendence.
USA dávají od Izraele ruce pryč, oficiálně kvůli způsobu boje s Hamásem. Všichni se také ptají, jak to bude s mezinárodními vztahy, pokud další prezidentské volby vyhraje Donald Trump. Přinejmenším se čeká ochlazení při podpoře Ukrajiny a uvolnění závazků vůči dalším zemím. Bývalí Trumpovi generálové a poradci nedávno propíchli, že jim v jednu chvíli dokonce nařídil připravit odchod z NATO. Kde by se rázem zemí s nejsilnější armádou stalo – Turecko. Pochybnosti o schopnostech své armády opravdu bojovat se ozývají dokonce i ve Velké Británii. O jejíchž silách většinou mezi publicisty panuje mnohem lepší mínění než třeba o Bundeswehru.
Kishida o těchto otázkách nemluví a na tu, která směřovala na Trumpa, více méně neodpověděl. Inu, asi to napadlo nejen nás a asi je to citlivé téma. Z jeho slov vyplývají obavy z Číny, jejího možného spojení s Ruskem a přibrání Severní Koreje.
Že se bojuje už v podstatě třetím rokem na území Evropy a že USA mění svoji zahraniční politiku, není vše, co se děje. V Evropě narůstá podpora Ruska a dvě země zaútočily na ambasády. Ne, že by se to nikdy nestalo, ale jde opravdu o výjimku. A snad vždycky tak činily – ať o své vůli či na něčí příkaz – jen teoristi či demonstranti. Je rozdíl, pokud v Iráku zasáhly rakety vystřelené neoficiálními silami bůhvíkoho americkou ambasádu, a když Izrael, tedy konkrétní stát, teď zaútočil na Iránské velvyslanectví v Sýrii. Což zavání rizikem odvety a vzedmutím další vlny nenávisti v arabských zemích.
Na druhém konci světa si ekvádorská policie došla pro vyšetřovaného bývalého viceprezidenta Jorgeho Glase na velvyslanectví Mexika. Podobným krokem sice v minulosti hrozila třeba i Velká Británie vůči Ekvádoru kvůli Julianu Assangemu. Ovšem nakonec nic neudělala, protože to se prostě po staletí a zvlášť od Vídeňských diplomatických dohod nedělá.
Už jsme s tím skoro trapní, jak pořád opakujeme, že svět se strašlivě mění. A to nejen kvůli zelené transformaci a likvidaci automobilového průmyslu v Evropě. Taky nám sem ta politika leze nějak víc, než původně měla. Jenže když ono je to extra důležité a vše souvisí se vším. Tak to asi budeme opakovat, dokud něco nerupne.
