Stát si bere svou podporu zpět

Různé úlevy a pomoci poskytl stát podnikatelům a zaměstnavatelům jako kompenzace za omezení jejich činnosti, případně omezení zákazem činnosti kvůli pandemii covid-19. Odložil například platby sociálního zabezpečení, podávání daňových přiznání a úhrady daňové povinnosti. Vymínil si ovšem, že osoba povinná se nesmí zpozdit ani den z prodloužených termínů. Jinak veškerý pardon padá a nastupují běžné postupy, jako při nedodržení termínů původních.

A tak je to správné, řeknete si. Jenže pro mnohé firmy a podnikatele byly podmínky tak složité, že i odložené termíny byly pro ně velmi těžkým Damoklovým mečem. I to by se ještě mohlo přejít pokrčenými rameny – jejich boj, pravidla byla řečena jasně.

Jenže: přijde odložený termín, a je pátek. Firma tedy odešle platbu v pátek. Jenže přijímací banka ji ponechá na svém meziúčtu a na konto si ji zaúčtuje až nejbližší pracovní den. Takže zpoždění tři dny, odklad v tahu a následují úroky, penále, atd… Místo podpory zaplatí ještě desetitisíce navrch. Jediná banka v republice, která ještě nedokáže připsat platbu na účet u ní vedený v den odeslání z účtu plátce, je Česká národní banka. Pokud vím, všechny komerční už to dělají běžně a bez expresních příplatků, jako standardní službu.

Podle svědectví několika účetních a daňových poradců ve vymáhání poskytnutých úlev vede s náskokem Česká správa sociálního zabezpečení. I pod pohrůžkou exekuce. Jedním z argumentů je, že je to tak v zákoně už dávno, že splátkové kalendáře a jiné úlevy se musejí dodržovat přesně na den.

Dobrá, tak ještě jinak. Co znamená „zaplatil“ a kdy jsem vlastně zaplatil? Když v jakémkoliv obchodě zaplatím platební kartou, mám povinnost „zaplatil“ splněnu, zboží (službu) si odnáším a tím to pro mě končí. Nemusím čekat dva dny, než se obchodníkovi peníze připíší na účet. Je tak učiněnou „valutou“ v den platby a je tak jednoznačně identifikováno, kdy jsem opravdu platil.  Je to jen další případ, jak stát dokázal zákonný termín zaplacení nějaké povinnosti k určitému dni podnikatelům de facto o pár dní zkrátit.

Pojišťovny, operátoři mobilních telefonů, energetické firmy a další velké podniky s miliony zákazníků už celkem běžně upozorní svého klienta SMS nebo e-mailovou zprávou na blížící se termín úhrady. Následně platbu potvrdí tím, že za ni zprávou poděkují. V opačném případě se klienta dotáží, zda náhodou nezapomněl nebo zda nemá nějaký problém a jestli ano, ať kontaktuje zákaznické centrum, domluvíme se.

Je to jiný svět. Na planetě Finanční úřad z nějakého důvodu neodešlete v termínu daňové přiznání. Může se stát cokoliv: nefunguje internet, nefunguje sekretářka, zasekla se pošta nebo jste prostě obálku zapomněl na stole a odjel na dovolenou (tu si vlastně nemůžete dovolit – viz dále). Úřad je v klidu, neplaší. Upozorní vás až po třech měsících, během nichž vaše přiznání vůbec nepostrádal, a vypálí vám pokutu jako Brno. Povinnost efektivně a včas vymáhat daně od poplatníků si úředníci vysvětlují tak, že tři měsíce mohou na vás kašlat, státní kasa to unese a oni jí pokutou vám vyměřenou ještě přilepší. Ale co když to tak není, co když povinností úředníka je zapomenuté přiznání urgovat hned a na termín platby upozornit? Že to při tom množství poplatníků není možné? Ale ano, stačí na to takhle jednoduchý prográmkový modul v systému.

Když už tedy osoba povinná uvízne v komunikaci s úřadem, musí skousnout, že ten má na své úkony lhůtu 30 dní, ona osoba jen pět. Takže fakticky není možné, aby daňový poradce nebo účetní odjel na dovolenou, respektive na dovolenou bez kanceláře s sebou. To přece není fér.

Autor tímto děkuje všem pracovitým a empatickým úředníkům, kterých za svou kariéru daňového poplatníka také řádku potkal. Autor chce tímto upozornit, že vzájemné postavení úřadu a poplatníka je nesouměrné a nerovnoprávné. Že je sice hezké, že zhruba čtvrtinu ze 180 miliard korun z národního oživovacího fondu od Evropské unie vláda vloží do „digitalizace“. Ale že na penězích vůbec nezávisí vztah státu a jeho občana, vztah řadového úředníka a poplatníka a dokonce ani vztah vyšších úředníků k veřejným zakázkám na software.

P.S.: Snad jen do té míry, že čím vyšší dotace, tím dražší software. Na jeho funkčnost to vliv mít nebude.