Špatná dobrá zpráva: USA snad nezkrachují
Svět si zase jednou může trochu oddechnout. USA na 90 % posunou svůj dluhový strop a vyhnou se platební neschopnosti. Je to dobře nebo špatně?
Spojené státy americké patří k největším světovým věřitelům ale i dlužníkům. To je věc známá dávno, přednášeli nám o ní už za totáče. Dluží přes 30 bilionů dolarů, přes 125 % HDP. Itálie sice už překročila 150 % a Řecko se blíží ke 190 %, ale i tak je to sakra hodně.
Ne rozdíl od menších a slabších ekonomik ale Američané mají důvěru investorů. Proč? Ekonomové na to vlastně nemají jasnou odpověď. Je to o víře. O víře, že tak silná ekonomika, jako je ta americká, to zvládne.
Proč má Amerika pořád důvěru investorů?
Podobně jako některé jiné státy, mají i ty spojené v legislativě zakotvený dluhový strop. Ten se opakovaně posouvá a zadlužení roste. Teď na něj země opět narazila. Zatímco v minulosti jeho navyšování probíhalo poměrně hladce, v posledních letech se stalo přeci jen předmětem politiky.
Tentokrát aktéři napínaly pozorovatele skoro až do posledních chvil. O víkendu se dohodli demokratický prezident Joe Biden a republikánský šéf Sněmovny reprezentantů Kevin McCarthy. A sice, že nedojde k navýšení, ale pozastavení stropu, a to do ledna 2025. Pak se ještě pár členů dolní komory cukalo, ale nakonec sněmovna zákon schválila. Nyní jej musí ještě schválit horní komora, tedy senát.
Co by se stalo, kdyby k dočasnému zrušení stropu nedošlo? To je právě to, co do detailů ví jen málokdo. Administrativa tvrdila, že má připravený scénář, jak dál financovat klíčové výdaje, a to na blíže neurčenou dobu. Ovšem minulý týden ministryně financí Janet Yellenová prohlásila, že již využívá mimořádná opatření a že je čas pouze do 5. června.
Každopádně by v případě nepozastavení stropu došlo k propadu na trzích s akciemi, obligacemi i dolarem. Světem by se začala šířit nervozita. Pravděpodobně by měla dopad na ekonomický růst, zda na inflaci, toť otázkou. Taky je otázkou, jak by zareagovaly centrální banky, a to na obou březích Atlantiku.
Přestože následky by byly ve všech ohledech negativní, velká část členů sněmovny se postavila proti. Pro zákon hlasovalo 314 kongresmanů, ovšem proti 117. A to z obou politických stran. Demokratům prý vadí především zhoršení přístupu k sociální pomoci, republikánům naopak, že zákon neobsahuje větší redukci veřejných výdajů. On totiž neřeší jen ten strop, ale i určitá opatření k ozdravění veřejných financí.
Pro zákon hlasovalo 314 kongresmanů, ovšem proti 117
Právě to si pochvaloval šéf sněmovny. Ekonomové ale tato opatření téměř vůbec nekomentují. Pro ně je důležité, že se nerozpoutá průšvih na trzích. A co bude dál?
Znovu se vrátím do 80. let na Vysokou školu ekonomickou. Také nám tam tehdy říkali, jak moc jsou zadlužené „západní“ země. Že jejich růst je často založen na žití na dluh. Po pravdě, na východě to Polsko, Maďarsko či Rumunsko dělaly podobně. Československo se k nim nepřiřadilo.
Při vzniku eura se řešilo právě zadlužení. Maastrichtská kritéria a pozdější Pakt stability měly bezuzdnému půjčování si udělat konec. Jak to dopadlo, vidíme dnes. V uplynulých letech měly být některé státy za své hospodaření sankcionovány, ale vždy se to nakonec uhrálo jinak.
USA taky rozhodně nejdou v hospodaření příkladem. A tak po odvrácení hrozby krachu sice přichází úleva (ještě není úplně hotovo, ale snad bude). Ale s ním i takový divný pocit, taková pachuť v ústech, že všechno pojede dál ve starém. Kam až to vážně půjde?
