Slyším trávu růst
Před 60 lety byla vypuštěna na trh Škoda Octavia Combi. Nádherné a velice užitečné auto, zvané také stejšn, dnes vysoce ceněný veterán. A v prvních zářijových dnech roku 1996, tedy právě před 25 lety, započala kariéra vozu pod obnovenou značkou Octavia.
Tento mladoboleslavský vůz, postavený na českém designu (karosérie, interiér, podvozek) a německých volswagenovských agregátech (platforma, motor, převodovka) představoval generační změny v tuzemském automobilovém průmyslu. Čeští inženýři na německých základech dokázali uplést „z hovna bič“. Tedy krásné, užitečné a vytrvalé auto, postavené na základech pro VW Golf, ale spotřebiteli i odborníky běžně srovnávaném s o třídu vyšším passatem.
Změnil se také systém výroby směrem k obrovskému růstu produktivity práce. Investice do nových výrobních hal v Mladé Boleslavi překročily 11 miliard korun. Když si uvědomíme, že v tom roce byly průměrné platy u nás zhruba desetinásobné ve srovnání s rokem 1990 a tehdy cena favoritů činila 91 tisíc korun, tak by například Škoda Fabia mohla stát skoro milion. A ona stála nějakých 270 tisíc a ani tehdy famózní octavie tuto hranici zdaleka neatakovala. Dodnes se údajně vyrobilo novodobých octavií něco kolem 7 milionů kusů. Dejme tomu, ověřovat to nebudu.
Fabia combi, alias malé auto s baťohem
Pozoruhodný byl komentář v jednom z pořadů Českého rozhlasu, který se výročí octavie věnoval. Odborník v něm vyjádřil názor, že octavia nejspíše nepřežije nástup elektromobility. Přestavět ten vůz tak, aby mu zůstaly ty vlastnosti, pro které je zákazníky oblíben, je technicky příliš náročné, drahé a tedy zřejmě nesmyslné.
Octavia tedy oslavila výročí, ale už nikdo nezkoumal, kolik ještě jejích modelů a faceliftů bude nabídnuto zákazníkům. (Život jí prodloužila hybridní verze iV.) Výročí se připomínalo ve stejném týdnu, kdy byla ohlášena poslední generace jiného veleúspěšného modelu Škoda Fabia a kdy bylo sděleno, že očekávaná modifikace combi se vyrábět nebude. Nástup elektromobility to prostě neumožňuje.
Jestli jsme doposud varovali před příchodem ekonomiky nedostatku a stejnosti jako důsledku regulací spíše teoreticky, více méně na základě zkušeností z ekonomiky regulované totálně, na příkladu automobilového průmyslu jsme svědky praktické aplikace.
Mnozí odborníci i laičtí motoristé namítnou, že malé kombíky jsou k mání i jinde, namátkou třeba u Hundai nebo Peugeotu. Zatím snad ano. Ale důvod vyřazení kombíkové fabie a ohrožení octavie je varovný.
Především nejde o „nástup elektromobility“, ale o její politické oktrojování. Fabie i octavie vznikly a byly dosud vyráběny na základě vědeckého poznání, technického pokroku, požadavků zákazníků a – nezastírejme – i regulací. Elektromobilní nařízení vědecko-technický pokrok ignorují a potřeby zákazníků, jejich poptávka, jsou považovány za škodlivé.
Nikdo nebrání lidem kupovat elektrická auta, ale předpisy, regulace a pokuty Evropské unie, přijaté Evropským parlamentem, prakticky zakazují vyrábět a prodávat auta s motory spalovacími. Rozdíl je zřejmý na příkladu: chytré mobilní telefony zaznamenaly mohutný nástup. Lidé je chtěli, a tak je mají. Jejich „nástup“ se ale mění v regulaci. Bez chytrého mobilu dnes neuděláte ani Tečku za covidem.
Po elektromobilech určitá skupina spotřebitelů toužila, to je pravda. Dostala luxusní a extravagantní Teslu. Ta zažila „nástup“. Elektrický Volkswagen, Alfa Romeo nebo Aston Martin ale nastupují mimo masovou poptávku. Nastupují proto, aby osobní auta, značky, jejich výrobci, alespoň v nějaké formě přežily – regulace.
Tak tedy vznikne nedostatek fabií a zakrátko možná i octavií. Tržní průzkumy ale ukazují, že začíná být nedostatek i starších vozů. Jeden z odborných motoristických časopisů citoval průzkum z Německa, kde ojetá auta do 10 let stáří za posledních 12 měsíců zdražila o 17 procent. Kdyby lidé chtěli elektromobily, měla by taková auta klesat na ceně. Opak je pravdou – stávají se vzácnější.
Na budoucnost octavie experti moc nesázejí…
Množství nových aut nyní zůstává nedokončených na skladovacích plochách, protože chybějí čipy. Svádí se to na covidovou krizi, výpadky ve výrobě a logistice. Jako laik netuším, jaké čipy pro jaké funkce jsou ve vozech zapotřebí. Ale je jisté, že s novými předpisy EU o bezpečnosti aut těch nutných čipů v autech o hodně přibylo. Respektive, o mnoho více jich nyní chybí. Opět se dostáváme k ekonomii nedostatku.
Průmyslníci a stavbaři si stěžují na nedostatek materiálu a dílů. Chybí ocel, plasty. V Evropě už se, podobně jako čipy, skoro nevyrábějí. Není to rentabilní z ekonomických důvodů, protože ekonomika výroby je zatížena regulačními poplatky, daněmi a pokutami. Například košické železárny US Steel už před časem zastavily výrobu železa ve vysokých pecích a nyní zvažují zvažují ukončit výrobu oceli úplně z důvodu nutnosti snižování uhlíkových emisí. Slovensko je dnes zahraničí, ale ne tak vzdálené… Jistě, opět vázne výroba a doprava, ale zůstává v pozadí neoddiskutovatelným faktem, že tuzemská (evropská) produkce je pod regulací a potřebného zboží je tedy nedostatek. Totéž hrozí v energetice a nebudu se rozepisovat proč a jak, o tom bylo řečeno už dosti. Jen na okraj… jestli vznikne problém s dodávkami energie, budou odstavovány průmyslové provozy. Vznikne nedostatek zboží…
Tak ještě poznámku o ekonomice stejnosti. Automobilky musejí snižovat náklady a jejich modely se přestanou lišit vlastnostmi pohonu, určením auta (do města, na dálky), jízdními vlastnostmi. Platformy a elektromotory budou si k nerozeznání podobné.
Ještě ilustrativnější příklad nabízí stavebnictví. Hygienické a jiné technické předpisy už dnes regulují odvětví tak, že obytné domy nelze stavět jinak, než „uprostřed zeleně s bohatými výhledy do okolí“. Energetické normy povedou projektanty k počítačově ideálním tvarům budov a materiálům. Je pravdou, že architekti, kterých jsem měl možnost se na tyto věci zeptat, podobné tendence popírají a tvrdí, že architektura je záležitostí vkusu, citu a tak. Ale odborníci na energetiku budov zase říkají, že ideální tvar energeticky úsporné budovy je hranol. Proto je tak snadné zateplovat paneláky ze 70. a 80. let minulého století. Německé město Hamburk už uvažuje o tom, že zakáže stavět rodinné domy, protože jsou neekologické.
Podobných příkladů regulačních limitů by se jistě našlo více v nejrůznějších oborech průmyslu i službách. Zatím jsou to příklady nespojité, nepůsobící žádné zásadní katastrofy. Ale množí se a rozlézají. Automobilky se nejprve snažily vyhovět zpřísňujícím se normám a předpisům. Dnes už vyrábějí nebo plánují vyrábět auta, která nechtějí zákazníci, ale která jim dovolí vyrábět politici z Evropského parlamentu. Podobně v energetice nejde o to, že by jaderné elektrárny škodily klimatu, ale nejsou prostě zatím „taxovány“ politiky, takže se nemohou stavět a provozovat. Ne proto, že bychom to nedovedli (efektivně a bezpečně), ale nejsou „schváleny“. Zaměstnanci automobilky VW ve Wolfsburgu a studenti vysokých škol v Berlíně budou mít problém sehnat k obědu masité jídlo. Ani oni o tom nerozhodovali, je to nařízení řízení podle příkazu aktivistů, či spíše ze strachu z nich.
Když v EU před lety došlo na zákaz žárovek a silných vysavačů, měli jsme tendenci to brát ještě s humorem. Ale teď už veškerá sranda končí.
Nebo slyším jen trávu růst?
