Slovensko se nikam nevrací. Jen ukazuje, kam se svět posouvá
V jednom už se Robert Fico podobá Donaldu Trumpovi. Proti oběma sepsaly otevřený dopis stovky psychiatrů. Reálný dopad to mít nebude.
Kdyby ze záplavy Ficových útoků proti všem, kteří mají odlišný názor, chtěl člověk vybrat jednu rozumnou větu, pak by to asi byla: „Evropská unie by si měla sednout a nad vším přemýšlet. Naříká a projevuje neschopnost reagovat na výzvy. Evropa se musí vzpamatovat, je do sebe zamilovaná.“
Zlatá slova. Ale jak vidno, Robert Fico si ty změny představuje hodně po svém. Například chce vyhošťovat ze země osoby, které se nějak podílely na organizování masivních protestů proti jeho vládě. Ještě to není akce Asanace. Tehdy se totiž nevyhošťovalo, ale nátlakem donucovalo odejít ze země. Hlavně pak byla zaměřena proti vlastním občanům. Na ty si asi Fico netroufne, ale u cizích jasně mluví o vyhošťování. Přitom jde o trest, tedy o něco, o čem rozhodují soudy. V ČR známe ještě správní vyhoštění, o němž může rozhodnout správní orgán, ovšem na základě např. vypršení doby pobytu. Rozhodně jej nelze aplikovat na případ, kdy se cizinec nechová podle představ vlády či parlamentní většiny, aniž by však porušoval zákony.
Možná je to úvaha zbytečná, protože nakonec k ničemu nedojde. A celý význam hrozby spočívá v tom, jakým způsobem premirér země reaguje. Demokratické země. Stejně tak, jako nebudou mít reálný důsledek zřejmě ani demonstrace. Sto tisíc účastníků ze skoro 5,5 milionu obyvatel (dejme tomu, že děti tvoří obvyklou necelou čtvrtinu) není moc. Ale sto tisíc lidí, kteří se sebrali a někam šli, možná i s hrozbou, že se jim to nevyplatí, zas tak málo není.
Podobně rozsáhlé ale byly i demonstrace na Václavském náměstí proti Andreji Babišovi (na Letné mělo být dokonce přes čtvrt milionu), ale kupodivu i reformám vlády Petra Nečase a také kabinetu Václava Klause. Nikdy se nic nestalo. Nikdy to nikam nevedlo. Stejně tak nevedly k ničemu ani otevřené dopisy amerických psychiatrů na adresu Donalda Trumpa. A nepovede ani ten, který sepsali psychiatři, psychologové a další specialisti směrem k Robertu Ficovi.
Diagnostikování politiků na dálku, veřejně a bez zakázky, je vůbec taková specialita posledních desetiletí. Zatímco na Zemana či Klause zaútočili jedinci a ještě nepřímo, Trumpovi s Ficem to spočítali hromadně. Tak, že by se slovenský premiér mohl dmout pýchou, v jaké je to dobré společnosti. Taky že o americkém prezidentovi hovoří s úctou.
Dopisy osloví jen ty, kteří už dávno dotyčné politiky nemusí. Zajímavá je ale reakce. Zatímco ti čeští politici reagovali v mezích odmítnutí, Robert Fico vyjádřil přesvědčení, že tito samozvaní kritici (bylo jich na 300, což je fakt hodně) podpoří slovenský „majdan.“ Zkrátka, nepřítel je všude, nejhorším příkladem převratu je Kyjev a republiku si rozvracet nenecháme.
To není déjà vu, odkazující na dobu před rokem 1989. To je nová politická kultura, která nepopírá institut voleb, ale jen omezeně respektuje svobodu a hlásá všude nenávist. Má zastánce v USA, Německu, Rakousku, obávám se, že i ve Francii a nepochybně i u nás. Její popularitu přiživuje špatná ekonomická situace. Ta konec konců dala kdysi vzniknout třeba i takovým fenoménům, jakým je fašismus.
„Prosím moje politicky moudré twitterové známé, aby nastínili, co se může dít dál se Slovenskem, Moldavskem, Srbskem, Gruzií? Je to opravdu moc krásný sledovat všechny ty lidi na náměstí, ale co teď?“ zeptal se na X známý psychoterapeut Jan Vojtko.
Obávám se, že odpověď je krutá: musíme si zvyknout. To znamená i adaptovat se. Tak jako nezastavíme globální oteplování, tím spíše, že Čína, Indie, USA a pár dalších na to kašlou, a musíme se na něj adaptovat, musíme i své životy přizpůsobit tomu, že Evropa se řítí do ekonomické katastrofy a pár skupin na tom bude profitovat. I politicky. Ale jak to udělat, to nevím. Leda, že by se Fico zapsal do dějin nakonec pozitivně. Totiž, že by ho v tom Bruselu až na příchylnost k Putinovu poslechli. Ale to se asi nestane. Aspoň ne hned.
