Se slevou, zato dráž. Tomu říkám motivace
„To jsem netušila, jak je to cestování vlakem levný,“ uzemnila mě nedávno moje žena. Koupila si na nádraží u pokladny jízdenku zhruba o třetinu levněji než já kupuji přes internet a se slevovou kartou. Zase jsem něco nepochopil?
Svět hospodářství se poměrně často věnuje ekologii. Jde totiž o jedno z nejaktuálnějších témat, které dnes doslova lomcuje veřejností. Jen elektromobilita plní stránky médií i diskuse v pootevřených hospodách.
Proti všem argumentům proti, může stát jeden: „Ano, bude to něco stát. Když jsme tu zeměkouli drancovali, žili jsme na dluh. Takže ho teď budeme splácet.“
Nehledě na to, že každá revoluce něco stála. Svoboda v roce 1989 mnohé stála propad životní rovně, ztrátu jistot nebo zaměstnání. Samostatnost z roku 1918 nás možná stála i Mnichov a okupaci. To, co dodnes slaví ve Francii jako pokrokovou revoluci, stálo nespočet životů a podle mnohých výzkumů ekonomické strádání země.
Jde spíš o to, zda současné náměty a direktivy nejsou z kategorie „ode zdi ke zdi,“ případně „pokus a omyl.“ Mnohdy to tak bohužel vypadá.
Jak to souvisí s tou železnicí? Kopnout si do takového molochu je snadné. Kdo tvrdí, že se na drahách od revoluce nic nezměnilo, kecá.
chcete-li změnu, je na místě
nabídnout alternativu
Jde ale o to, že když nechci, aby lidé pořád jezdili tolik auty, měl bych jim nabídnout alternativu? Co udělá psycholog, když mu někdo říká, co všechno nechce? Záleží na jeho individuálním přístupu, ale poměrně často se bude snažit zjistit, co dotyčný chce. Co udělá muž, kterému žena spílá, že to a ono je špatně? Zeptá se: „A co teda chceš?“ Někdy ve vzteku, jindy ale jako zcela vážně míněnou otázku. Schopný manažer se nejednou zeptá v reakci na kritizující poznámky, jak by to tedy mělo vypadat?
Dráhy se mění, ale lidé to nevědí
Zkrátka, chcete-li změnu, je na místě vůči stávající praxi nabídnout jinou možnost. Ne jen zakazovat a likvidovat.
Před léty jsem si v Řecku udělal výlet do Atén, stejně jako řada dalších hostů vlakem (neboť zastávka byla pár metrů od hotelu a oproti organizovanému výletu to bylo nejen svobodnější, ale skoro zadarmo). „Kdyby takhle vypadaly vlaky u nás, tak bych s nima snad cestovala,“ řekla mi jedna z přítomnách dam.
Ten vlak nevypadal o nic lépe než ty, které dnes v Čechách, na Moravě a Slezku běžně jezdí. Jenže dotyčná asi dlouho železnicí necestovala, takže to nevěděla. Stejně jako člověk neví, že existuje alternativní, levnější jízdenka. Pokud po ní aktivně nepátrá. To je motivace jako hrom!!!
Zkusil jsem to a opravdu. Průvodčí ve vlaku, která se mnou musela strávit několik minut a přijmout hotovost (bo karty brát nemůže), mi prodala jízdenku levněji, než eshop. Řekl bych, že slevová karta je od toho, aby člověk jezdil levněji. A eshop by měl být výhodný, protože šetří práci lidí v pokladnách. Asi ne.
Také bych řekl, že když chci, aby lidé jezdili méně do města autem, nebudu zdražovat MHD. V Praze se přitom diskutovalo dokonce o zdražení ročních kuponů zhruba o polovinu!!!
Naštěstí záměr neprošel. Zdraží se jen krátkodobé jízdenky. Protože proč má Praha dotovat turisty. Jenže ty nové ceny budou znamenat, že čtyřčlenné rodině se při návštěvě hlavního města vypatí jet místo MHD do centra autem (i s parkováním).
Přesně tyhle zdánlivé maličkosti jsou mnohdy největší brzdou přechodu od něčeho k něčemu. Alternativu pro vás nemáme. Nebo máme, ale neřeknem vám to. Tůdle…
