Rusko-ukrajinská hranice je jako rentgen. Odhaluje slabosti západu
Jestli Rusko zaútočí na Ukrajinu, nevíme. Američané se domnívají, že spíš ano. Zato víme, že dlouho nebyla pozice západu tak slabá. Částečně za to nemůže, částečně ano.
S Putinem už si kdekdo telefonoval, Rusko bude jednat s NATO i zástupci některých evropských zemí. Fareed Zakaria k tomu na svém Twitteru poznamenal: „Že spolu Putin a Biden mluví, neznamená, že útok – ať už jakýkoliv – je méně pravděpodobný.“
Západ teď může ze všeho nejvíc asi doufat, že Vladimír Putin rozehrál nějakou geopolitickou a mocenskou hru, kde nakonec na ostré střelivo dojít nemá. Nástrojů, jak mu v případné agresi zabránit, má minimum.
Amerika možná sáhne k sankcím. Jenže bude hůř než jindy hledat spojence. Kvůli evropské potřebě ruského plynu. Navíc Německo přepřáhlo vedení země a Francii čekají prezidentské volby. Scholz ani Macron mrznoucí obyvatele v nevytopených bytech a domech nepotřebují.
Někdo se asi k USA připojí, ale celá Evropa těžko. Na serveru The Conversation přitom David Cortright z University of Notre Dame nedávno napsal: „Přelomová studie publikovaná v roce 1997 Petersonovým institutem pro mezinárodní ekonomiku zjistila, že jednostranné americké sankce dosáhly svých zahraničněpolitických cílů pouze ve 13 % případů… Vzácné případy, kdy fungovaly, se týkaly zemí, které mají rozsáhlé obchodní vztahy s USA, což Rusko není.“
jednostranné americké sankce dosáhly cílů pouze ve 13 % případů
Evropští „lídři“ sice budou mluvit o suverenitě států a lidských právech. Ale reálně asi budou spíš řešit otázku: jak si zachovat tvář, neukázat slabost a zároveň nepřijít o ruský plyn. Navíc hlavně Německo doufá, že bude z Ukrajiny dovážet zelený vodík. Zapeklitá situace.
Je to spletitý labyrint. Ukrajina potřebuje ruský plyn a poplatky. Zároveň ale i chránit svou celistvost. Proto potřebuje do NATO. USA, Evropská unie a zbytek NATO potřebují zachovat dekorum, USA i obrázek globální velmoci. Ale Evropa zároveň potřebuje ten ruský plyn.
Ani Putin nemá v ruce všechny trumfy. Plyn potřebuje někomu prodávat. Dokud se neotevře Nord Stream 2, tak přes Ukrajinu. Navíc při posledním dobrodružství na hranicích sice dokázal vyvolat nestabilitu a nechat za sebou spoustu mrtvých. Ale nevyhrál.
Přesto tahá přece jen za delší konec. Hrozí mu omezené ekonomické ztráty, lidské životy ho zjevně netrápí a plynu má dost. Naopak Evropa je vyšťavená důsledky restrikcí, státům narostly rozpočtové schodky a nemá plné zásobníky. Přitom podle řady odborníků se měla zásobit včas, jenže mnozí obchodníci i státní úředníci spekulovaly na cenu i nižší spotřebu. Navíc nebránili tomu, aby si zásobníky pronajal Gazprom.
Rusko bude vždy považovat Ukrajinu za teritorium svého vlivu. Již v roce 1997 napsal Zbigniew Brzezinsky, že bez jeho přeměny na liberální demokracii a začlenění do evropských struktur a NATO je samostatná Ukrajina dlouhodobě nemyslitelná. Nebyl sám.
Pokud zastánci agrese opakují, že obě země bývaly jednou říší a samostatná Ukrajina nikdy neexistovala, je to podle dosavadních historických poznatků fakt. Navíc právě na západě Kyjevské Rusi vznikla idea ruského pravoslaví.
Jenže je taky fakt, že tamní obyvatelé se po rozpadu Sovětského svazu rozhodli pro samostatnost. Rusko to musí dráždit, navíc v roce 2019 vznikla samostatná ukrajinská pravoslavná církev, posvěcená patriarchou z Konstantinopole. Ruská pak s hlavou veškerého pravoslavného křesťanstva přerušila styky.
Pro stárnoucího vládce je Ukrajina bolavým místem. O něco se pokusit musí. Západ má možnost mu ještě oponovat vojensky. Ale nějak všichni cítíme, že to se nestane. Je rozdíl vyslat někam mírové sbory, napadnout Irák, nebo se postavit armádě, o jejímž potenciálu můžeme leda spekulovat.
Pro stárnoucího vládce je Ukrajina bolavým místem
Navíc každé dobrodružství něco stojí. Evropská centrální banka sice nabízí plnými hrstmi, ale dluhů je už nějak moc. Evropa má v téhle hře roli vystrašené kočky, která se tváří drsně, ale třese se před vším možným. Pomalu sama sebe gumuje z geopolitické mapy světa. I proto, že se léta příliš orientovala na vnitřní moc, ideologii a byznys. O mezinárodním vlivu se nedohodla ani uvnitř svých hranic, ani s hvězdy a pruhy.
A je tu ještě jedna věc – pevnou výspou NATO na východě bylo vždy Turecko. George Bush dokonce horoval za jeho přijetí do EU. Teď sice Erdogan obchoduje s ukrajinskou armádou a vyzval Rusko, ať svého nátlaku zanechá. Ale jinak je jeho role v případném konfliktu nejistá. Kvůli image, ale hlavně kvůli rozvrácené ekonomice.
Evropa má v téhle hře roli vystrašené kočky, která se naoko tváří drsně
Zdá se tak, že Vladimír Vladimirovič má ideální čas na akci. Ale zároveň si hraje s ohněm. Zaútočit na sousední stát v Evropě není jako vysílat parašutisty do Kazachstánu. Navíc jde o ty roury. Není to dobré. Hlavně ne pro Ukrajince, kteří už si zvykli a říkají: „Mám doma sbalené prádlo na léto i na zimu. Chodím normálně do práce, a když bude válka, seberu se a půjdu střílet. Myslet na to, nemá cenu.“
