Referendum o euru? Jedině po otevřené diskusi. A ta dnes nevoní
Varováním před referendem o euru by mohla být poznámka v britském tisku po rozhodnutí o Brexitu: „Rozhodli a teď zjišťují, o čem.“
Že připraví referendum k přijetí eura, prohlásila nová šéfka poslanců ANO a bývalá (či také budoucí?) šéfka státní kasy Alena Schillerová. Ovšem s tím, že její strana (pardon hnutí) je proti společné měně. Ostatně jako i většina obyvatel Česka. Byť se to přece jen pomalu mění.
Nezní to špatně. Vždyť o tak zásadních věcech by měli rozhodovat občané. Jenže na druhou stranu, je to rozhodnutí velice odborné. Po stránce ekonomické i politické. Co s tím?
Jestliže někdo tvrdí, že je proti euru a zároveň připomíná, že je proti němu i většina občanů, možná by stálo za to si připomenout, jak to bylo s Brexitem. Všeobecně se má za to, že David Cameron, který zastával setrvání v unii, referendum slíbil a prosadil proto, aby měl klid. Nepředpokládal, že by dopadlo tak, jak nakonec dopadlo.
David Cameron slíbil a zřejmě prosadil referendum proto, aby měl klid
Kampaň byla vypjatá a zastánci odchodu byli mnohem agresivnější. Slibovali například, že peníze ušetřené za odvody do evropského rozpočtu nasměrují do zaostalého britského zdravotnictví. Což se nestalo. Ale na to se dnes nikdo neptá, Brexit prošel. I když referendum bylo jen poradní, ve Spojením království asi ani nikoho nenapadlo jeho výsledek nerespektovat.
Mimochodem, ne až tak známé je, že v minulosti se na ostrovech podobným všelidovým hlasováním rozhodovalo i o opuštění Evropského hospodářského prostoru. Tehdy se ale většina rozhodla tak neučinit.
Zajímavější je s ohledem na téma referendum, v němž odmítli přijetí eura ve Švédsku. Stalo se tak již před 20 lety a šlo víceméně o výsledek očekávaný. Protože u Švédů bylo trochu zázrakem, že vůbec odsouhlasili vstup do EU.
Jak si leckdo vzpomene, i u nás se o vstupu do unie rozhodovalo v referendu. Tak proč by se nemělo rozhodovat i o přijetí eura. Oba kroky znamenají vzdání se určitých kompetencí a podřízení se centrále. Mnohem větší než u vstupu do jiných uskupení.
Zatímco v případě EU šlo hlavně o otázku politického směřování a příklonu tam či onam, u eura jde o vysoce odbornou záležitost. Nejen. Protože jde také o identitu, která dnes prochází poměrně znatelnou krizí. Je tu ale otázka, co by nám euro přineslo. Zatím na ní nikdo moc odpovědět nedokázal.
Samozřejmě je tu téma odstranění kurzového rizika a transakčních nákladů na konverze či zajištění. Ty ale podle různých propočtů nejsou nijak vysoké. A ke kurzovému riziku existuje už léta teorie, že v takovém případě by se nerovnováhy vyrovnávaly cenovým kanálem. Což může v dnešní době vysoké inflace působit komicky, ale jsou země, které ji i s eurem měly vyšší. A málokdo má tak monopolizovaný maloobchod a tak silnou dynamiku růstu státního dluhu v posledních letech.
Slovákům se nesplnil sen o přílivu investic po přijetí společné měny, zato leckde vidíme po tomto kroku silné cenové nárůsty.
Lidé neradi mění názory
Samozřejmě argumentů pro i proti je řada a lze je snášet do nekonečna. Otázkou hlavně je, zda je někdo chce poslouchat. Jak známo, lidé neradi mění názory, pokud už je mají utvořené. I tak ale nezbývá než diskutovat. Vyhlásit referendum jen tak by byl vrchol populismu spojený se spoléháním se na to, že už dopředu tušíme výsledek. Konec konců, i vyhlášení téže dámy, která referendum prosazuje, že nemáme zbrojit a chystat se na válku, hezky koresponduje s náladami ve společnosti. A šéf ANO Andrej Babiš býval pro euro. A teď ne? I když tady je třeba přiznat, že k té otočce došlo dříve, už v roce 2017 se vyjadřoval proti.
Slovákům se sen o přílivu investic nesplnil
Podobné populistické hrátky ale mohou skončit špatně. Má-li se o euru za pár let rozhodovat v referendu, musí mít lidé představu, o čem bude řeč. „Je potřeba tady zahájit seriózní debatu. Debatu, která je bez emocí, která vyvrátí určité mýty na obou stranách, protože obyvatelstvu by nemělo být jednak slibováno, co všechno euro přinese dobrého, ale ani by nemělo být na druhé straně děšeno tím, co všechno špatného by s tím mohlo přijít,“ řekla na Primě viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová.
Jenže otevřená debata je něčím, co se v dnešní společnosti nenosí. O čem jste jí naposledy zaznamenali? O proticovidových opatřeních? Ne. O Green Dealu? Ne. O konsolidačním balíčku? No, tak řekněme z 10 procent. O reformě zdravotnictví či policie? Ale kdeže. O reformě penzí? No fuj… Namísto toho nás vláda obšťastňuje kampaněmi, které vysvětlují, že má pravdu a co všechno dělá dobře. Bude tomu jinak po příštích volbách? Těžko.
