Proč tak strašně chceme euro? Stejně legitimně zní i úvaha o jeho konci

Najednou se s tím roztrhl pytel. Volání po vstupu do eurozóny, jemuž vévodí renomovaní ekonomové jako Luděk Niedermayer, se masivně šíří internetem. Přitom se eurozóna právě teď otřásá, ukazujíc přitom svůj hlavní nedostatek a problém – zadlužené jižní křídlo v roli skutečného černého pasažéra.

Chcete euro? Ne, děkujeme. Podpora společné měny vystoupala v ČR na 44 %, což je dosavadní rekord. Foto: Christian Dubovan na Unsplash

Před mnoha a mnoha lety mi šéf jedné finanční instituce vyprávěl, jak si pozvali na asociaci jednoho člena, o které všichni tušili, že míří ke krachu.  Sedl si proti nim s úsměvem Mirka Dušína a prohlásil: „Já nemám problém. Vy máte problém. Všechny vás to poškodí. Takže co mi nabídnete?“

Too big to fail

Podobně by se klidně mohli chovat reprezentanti Itálie & spol. Jejich dluhy jsou důvodem, proč se ve středu narychlo sešla Rada guvernérů Evropské centrální banky. Trápí jí, že například italským státním dluhopisům prudce roste výnos, aktuálně na úroveň okolo 4 procent. Což znamená, že nově emitované cenné papíry této země budou muset vynášet přinejmenším totéž. Samozřejmě se tím brutálně zdraží obsluha jejího astronomického dluhu, který už přelezl 150 % HDP.

Zatímco třeba Německo, a ještě více Irsko před covidem své dluhy výrazně snižovaly, Itálie se dostala pouze ke stagnaci. Jako by platilo: on to někdo vyřeší, náš pád si dovolit nemůže. Po pravdě, ani kdyby eurozóna neexistovala, těžko si představit, jak mocní starého kontinentu nechají padnout některý velký evropský trh.

Avšak vznikem eura došlo k ještě většímu provázání, nahrávce na ještě větší morální hazard (projekt eurozóny si prostě žádné bankroty dovolit nemůže) a hlavně ke vzniku Evropské centrální banky, která to všechno financuje. Tím pádem vznikl mechanismus, jak průšvihy jedněch zatáhnou obyvatelé a firmy rozpočtově odpovědnějších států. Zatím prostřednictvím inflace. Přičemž se to bohužel netýká jen těch, co mají euro, ale nás všech.

Vznikl mechanismus, jak průšvihy zatáhnou obyvatelé a firmy rozpočtově odpovědnějších států

Právě teď přitom slýcháme, že máme nejvyšší inflaci v Evropě a že za to může koruna. Nutno uznat, že klasická teorie, podle níž měna vyrovnává vnější šoky naráží na fakt, že je někdy nikoliv vyrovnává, ale spíš vyvolává. Každopádně je ale v případě české inflace třeba vzít v úvahu minimálně tři skutečnosti:

  1. Je třeba ji posuzovat podle harmonizovaných výkazů. Tam jsme se dlouho drželi s ostatními a utrhli se v poslední době. Je třeba se tedy ptát proč. Mezi vůdci pelotonu jsou navíc i některé země s eurem (např. Litva).
  2. Česká republika je na vrcholu zemí s největší dynamikou růstu státního dluhu za poslední dva roky. Teď sklízíme plody této politiky, což s korunou nemá nic společného.
  3. Už v dobách minulých jsme se divili, proč je u nás leccos dražší než v zemích s vyššími náklady i kupní silou. Částečně to jde na vrub vysokých daní, ale částečně i zdejšího trhu. Ten možná teď růst cen akceleruje.

Každopádně existence samostatné měny dává centrální bance možnost s inflací aspoň bojovat. Zvedat úrokové sazby, ev. ovlivňovat kurz koruny. Tu druhou možnost připustil i odcházející guvernér Jiří Rusnok a k jejím zastáncům patří například nová viceguvernérka Eva Zamrazilová. ČNB už přitom nějakou dobu na podporu koruny intervenuje, ale spíš než na boj za posílení to vypadá jako obrana proti poklesu.

Tvrzení, že s eurem by ceny rostly méně, zatím nikdo nepodložil žádnou analýzou. Což neznamená, že to tak být nemůže. Jenže na druhé straně je evidentní, že eurozóna se zmítá v křeči, která byla ze strany nejednoho ekonoma dlouho očekávaná.

eurozóna se zmítá v dlouho očekávané křeči

Mluvit o zániku eura je předčasné. Do tohohle projektu nasypalo mnoho lidí, států a firem hodně kapitálu, a to i politického. Šlo by o ostudu, jaká tu už dlouho nebyla, a o masivní příspěvek k oslabování pozice Evropy na politické mapě světa. Navíc, jak kdysi zdůraznil člen bankovní rady Oldřich Dědek, pokusy o vytváření měnových zón tady byly vždy a tato je zatím ze všech nejtrvalejší. Je tedy možné, že pokud by skončila, zřejmě by přišla další.

Řešení nikdo nezná

Ale začít se o tom bavit by bylo naprosto legitimní. Protože zatím nikdo nemá pro současnou situaci řešení. ECB chce ovlivňovat trh tak, aby zadlužené země neplatily na úrocích razantně víc než ty zdravější. Což je zase natahování lana, které už dávno mělo prasknout. Až někdo přijde na to, jak celou situaci vyřešit, zapíše se do dějin. Jako génius, nebo jako někdo, kdo ostatním rozšlapal bábovičky.