Poplatky, které neměly být, prošly Poslaneckou sněmovnou
Poslanecká sněmovna schválila navýšení poplatků za veřejnoprávní rozhlas a televizi. Poslance a vládní politiky to stálo hodně sil. Ti koaliční se na tom nejprve spolu museli domluvit, protože ministr kultury Martin Baxa se ještě v roce 2022 zaklínal, že poplatky se zvyšovat nebudou. Opoziční poslanci nad návrhem dlouhé měsíce a hodiny obstruovali.
Odměna ale bude sladká, tedy až novelu schválí také Senát a podepíše prezident republiky. Licenční poplatky za televizi se zvýší z nynějších 135 Kč na 150 Kč, za rozhlas ze 45 na 55 korun měsíčně. To je v zásadě pochopitelné. Dnešní výše poplatků byla stanovena v roce 2008. Dalo by se tedy také odpustit porušení slibu ministra Baxy, protože mezi jeho vyřčením a současným schválením vyšších poplatků sněmovnou leží kumulovaná inflace bratru 30 procent.
Slabší už je nová povinnost licencovat také mobilní telefony a počítače ve firmách nad 25 zaměstnanců. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) z roku 2022 ve všech podnicích dohromady tehdy pracovaly něco přes 4 miliony lidí. V práci přístup na internet měla 54 procenta zaměstnanců, přístup prostřednictvím přenosného zařízení 35 procent. Všech zaměstnanců, tedy také např. řidičů, dělníků na montážních linkách, učitelek, lékařů, opravářů veřejného osvětlení… Ti dokonce budou platit licenci dvakrát. Jednou za doma, pokud mají TV a rozhlasové přijímače, jednou za to, že jsou v práci. Firmy z 250 a více zaměstnanci podle návrhu zaplatí ročně 180 tisíc za televizní a 66 tisíc za rozhlasovou licenci.
Výběr televizních poplatků se za 25 let zdvojnásobil
Když připustíme, že veřejnoprávní rozhlas a televize mají svůj význam, že plní i celkem specifické informační a kulturní úkoly a přihlédneme k té inflaci, nemuselo by jen zvýšení licenčních poplatků tolik mrzet a ani by moc neškodilo. Méně jednoznačná je odpověď na otázku, čemu a jak to pomůže?
Z tabulek České televize vyčteme: v roce 2008 měla výnosy i náklady v rovnováze 6,76 mld. Kč, s nimi v podstatě vystačila až do roku 2022, kdy se přehouply někam ke 7,2 miliardy korun. V roce 2013 přibyly dvě nové stanice ČT D a ČT Art. V roce 2016 vydala Česká televize na webu stanice ČT Sport první fotbalové podcasty, které byly následovány dalšími sporty (lední hokej, basketbal, biatlon, americký fotbal). V dubnu 2018 začala ČT publikovat také zpravodajské podcasty. Devět vychází z pořadů ČT24, čtyři jsou připravované pouze pro podcastové platformy. Vystačila si s těmi citovanými příjmy, z nichž televizní poplatky činily 5,79 mld. Kč v roce 2008 a 5,72 mld. Kč v roce 2023, takže také celkem stabilní suma. Když ale půjdeme hlouběji do historie, výběr televizních poplatků se za 25 let zdvojnásobil.
Obvykle se politici i licencovaní diváci ptají, nač ty peníze jdou, jaké pořady se z nich kupují, vyrábějí, vysílají? Jednotlivě lze jistě o lecčems diskutovat, ale velký smysl to nemá. ČT ze zákona oslovuje všechny skupiny obyvatelstva. Ne jenom menšiny. Sportovní fanoušci jsou taky lidi, stejně jako milovníci vážné hudby či milovnice Leonadra DiCapria.
Letošní rozpočet je navržen o 500 mil. Kč nižší proti loňsku. Šetří se nejvíce na sportovních přenosech (není mistrovství světa ve fotbale ani olympiáda), na zábavě, dokumentu, dramatické tvorbě a akvizicích. Posilují zpravodajství, publicistika, divadlo a hudba a „nealokované“ zdroje. Také bylo ohlášeno snížení počtu zaměstnanců o 110 ze zhruba 2900, což je, mimochodem, o 20 více než v roce 2008. Hleďme, co veřejnoprávní televize dovedla s 15 let stále stejnými zdroji! Teď prý nutně potřebuje nové.
Český rozhlas je skromnější, loni pracoval s rozpočtem 2,37 miliardy korun. Pro srovnání, v roce 2014 celkové výnosy činily 2,24 miliardy korun. Z toho výnosy z poplatků činily 2,03 mld. Kč, letos se počítá s poplatky ve výši 2,07 miliardy korun. Rozšiřování služeb, programů a vysílání bude jistě nemenší, než v případě televize.
Veřejnoprávní stanice se ocitnou v krizi až po volbách
To nepopírá úvodní tezi, že rozumné zvýšení poplatků je rozumné. Jen ty nářky a výhrůžky, co se nestane, když se to nestane, kolik stanic a programů se zruší, už vypadají jako přehnané. Kolika takovými krizemi musely obě instituce, chuděry, projít za posledních 15 let?
Podobně financování obou sdělovacích prostředků přímo státním rozpočtem je odmítáno až hystericky. Obavy z jejich manipulace politiky jsou přehnané. Protože obě média vysílají pro nejširší (veškerou) veřejnost. Tedy i tu opozičně naladěnou. I přes státní rozpočet je možné nastavit určitá pevná pravidla, která by se mohla měnit tak, jako se nyní zákonem mění licenční poplatky, tedy velice ztěžka.
Zajímavý argument poskytl jeden z diskutujících čtenářů Světa hospodářství: že v obchodě také u jedné pokladny zaplatí celý jogurt a nikdo ho nenutí zaplatit zvlášť jogurt a u dalšího terminálu zvlášť daň z přidané hodnoty. Zahrnutí podniků s jejich mobilními telefony do licenčního poplatku už se dani nebezpečně přiblížilo a citovaný argument tím posiluje.
V neposlední řadě, pokud návrhy potvrdí i Senát a prezident, velice to přispěje k prohře současné vládní koalice v příštích volbách. V tom okamžiku se skutečně další existence ČT a ČRo dostane do krize.
