Pohodlí a bezpečí, anebo nic z toho
Moje první (a jediné) auto, které jsem si kupoval jako nové, nechal jsem si za příplatek vybavit tehdy módním imobilizérem. Vysvětlil mi technik, že to funguje tak, že na několika místech ve voze se přeruší elektrické vedení, které se spojí, jen když správný klíč od vozu zasunu do zapalování a otočím s ním. Kdybych ten klíč ztratil, nebo se do vozu někdo vloupal a zkusil startovat „spojením drátů“ ze spínací skříňky, nikdy se mu to nepodaří. Jen oni, technici z automobilky, vědí, kde vedení přerušili a jen oni by dokázali auto zprovoznit. Prosté, srozumitelné a bezpečné.
Dnes už je to jinak, mám vozidlo moderní. Tedy moderní v polovině 90. let. Má dálkové centrální odemykání a zamykání, má imobilizér, o kterém nemám tušení, jak funguje, ale má také zámek ve dveřích, takže kdyby něco, mohu auto prostě odemknout klíčkem, jako vždycky.
Ta nejnovější auta už mají bezklíčové otevírání dveří i startování. Je to úplně výborné. Jen přijdete k autu na určitou vzdálenost, a už je otevřeno. Usednete, zmáčknete knoflík, a už to jede. Jen nesmíte něco zapomenout zapnutého a vybít baterii, jinak se do auta nedostanete. A také musíte dávat sakra pozor, aby se nablízku nepotulovala nějaká podivná osoba, která si kód z klíčku nahraje a pak vám auto odcizí do minuty. To se může stát, i když si klíček doma pověsíte na věšáček a auto necháte před domem. Jistý automobilový web dokonce radí, aby se takové klíčky či kartičky ukládaly doma do chladničky, ať máte auto v bezpečí. To jsou ty inovace, které nám byl čert dlužen. Stojí peníze navíc a ještě abyste se strachoval, kdo vám auto ukradne, nebo který hacker převezme jeho řízení.
Ale je to pohodlné a při dodržení několika jednoduchých zásad bezpečnosti také zcela bezpečné, budou nás ujišťovat počítačoví inženýři. Nic proti nim, zcela jistě dělají to nejlepší, co dovedou a co by nám mohlo zpříjemnit, zrychlit a usnadnit život. Akorát, že mají zvyk slibovat něco, co nedokáží zajistit. Mnozí z nás si do počítačů nebo mobilů pořídili prográmek, aplikaci nebo aktualizaci, která toho moc dovede a je zcela kompatibilní se vším. Aby se pak ukázalo, že nepasuje vůbec k ničemu a musí se ještě tohle a támhleto a nakonec „proublem“.
Tak se v dobách rozvoje platebních karet a elektronického bankovnictví holedbali, jak je to skvělé nemít po kapsách nebo doma v hrníčkách hotovost, tu vám může kdekdo ukrást. Dnes vám kdekdo elektronicky vyluxuje účet, než řeknete švec. Kam se na to hrabou kapsáři.
Od 1. listopadu Evropská centrální banka provozuje dvouletou pokusnou fázi, po níž bude rozhodovat, zda a v jaké podobě zavede digitální euro. ECB uvádí, že v této fázi budou připravena pravidla, jimiž se bude digitální měna řídit. Rovněž budou vybráni poskytovatelé, kteří by mohli vyvinout jak platformu, tak i nutnou infrastrukturu pro tuto měnu. Součástí přípravné fáze bude také testování a experimentování s cílem co nejvíce uspokojit požadavky a potřeby uživatelů i finančních institucí.
Podle Evropské centrální banky má být digitální euro (takzvaná digitální měna centrální banky) elektronickým prostředkem malých plateb (v současnosti se uvažuje o limitu pro platby v digitální měně v řádech tisíců eur). Jako forma peněz centrální banky by bylo k dispozici zdarma pro všechny digitální platby.
Ve výčtu výhod, které by digitální euroměna měla jejím uživatelům přinést, se zatím nedá zjistit jediná, která by už teď nefungovala. Už dnes je možné platit bezhotovostně jednou platební kartou z jediného účtu, třeba korunového, po celé Evropě, od benzínu u pumpy v Německu po kafe nebo večeři ve Španělsku či Chorvatsku nebo v Polsku. Nebo, z pohodlí domova, v polských elektronických obchodech, jak je dnes módou. Taktéž je možné vyzvednout si místní měnu v bankomatu. Banka vám to zúčtuje v kursu platném ten den.
„Pro tyto typy digitálních měn je klíčové propojení s centrální bankou, v tomto případě s ECB. To by odlišovalo digitální euro od dalších, dnes známých kryptoměn. Díky spojení s ECB se totiž u digitálního eura minimalizují rizika, protože za jeho hodnotu ručí právě Evropská centrální banka,“ říká Ondřej Kovařík, poslanec Evropského parlamentu, člen Hospodářského a měnového výboru v Evropském parlamentu.
Kdyby to byla pravda, tedy že centrální banka ručí za hodnotu eura, pak by směnný kurs a inflaci poslala na smetiště ekonomických dějin. Každá centrální banka, nejen ta evropská, má, pravda, nástroje, jak obojí ovlivňovat. Ale za hodnotu národní měny ručit nedokáže, což si právě užíváme nejen s eurem, ale i s korunou. Česká národní banka v letech 2013 až 2017 udržovala svým kursovým závazkem korunu uměle podhodnocenou, aby pomohla skomírající ekonomice. Dnes je tato tehdejší politika jednou z příčin vysoké inflace. Takové záruky za hodnotu měny stojí za hovno, jak by řekl hostinský Palivec.
„Tato nová měna by byla veřejným statkem, a tím pádem by se na ni nevztahovaly poplatky,“ cituje Kovařík záměry ECB. Inu, věřme tomu. Že desítky milionů soukromých účtů a stamiliony transakcí denně bude banka provozovat zadarmo. „Už dnes existují jasné požadavky na to, jak musí digitální euro vypadat. V první řadě je nutné, aby bylo v určité formě dostupné pro všechny občany, tedy i pro ty, kteří ve svých zemích eurem neplatí. To znamená, že v ideálním případě by každý Čech například při návštěvě Chorvatska mohl využít nákupu digitálního eura přes své bankovní rozhraní, získat tak cizí měnu bez poplatků a využívat ji během svého pobytu ke všem platbám.“ Vot užásnitě, zděs naš maslostrój, zajásal by Jiří Voskovec.
„Nicméně i pro nás platí základní požadavek na digitální euro, a to, že musí splňovat nejpřísnější kritéria, co se týče zabezpečení proti zneužití, ochrany soukromí a osobních dat držitelů digitálního eura a také jeho užívání bez dalších nákladů, respektive poplatků,“ upozorňuje Kovařík. „Zásadním aspektem je, aby ECB při případném spuštění digitální měny do oběhu dbala na soukromí a ochranu dat uživatelů. ECB ani centrální banky států by tak neměly mít přístup k osobním údajům a nemohly by zpětně zjistit žádná data o platbách k jednotlivcům. V rámci EU je tento bod stále předmětem diskusí, protože v tuto chvíli není jasné, jakým způsobem tyto aspekty zajistit,“ píše Kovařík.
A jsme tam, kde na začátku: kdo se o tuto inovaci prosil? V čem nám bude prospěšná? Kdysi prý Henry Ford I. prohlásil (parafrázuji): Když se zeptáte lidí, co chtějí, řeknou vám, že rychlejšího koně. Nikdo neřekne, že chce auto. Dobrá, na tom něco je. Ale co když už to auto každý má?
„Digitální euro je koncipováno spíše jako elektronický ekvivalent běžné měny, tedy jako její doplněk, a ne jako konkurent. ECB s digitálním eurem následuje současný celosvětový trend, kdy centrální banky zvažují podobné projekty vlastních digitálních měn. A rovněž na trendy spotřebitelského chování, kdy se podíl online transakcí mezi lety 2019 a 2022 téměř ztrojnásobil. Za hlavní ale z pohledu ECB považuji, aby byla schopna jasně vysvětlit, v čem je digitální měna jiná od běžných elektronických plateb, které dnes známe. Jestli vůbec přinese nějaké výhody pro klienty a obchodníky. V tomto ohledu zatím nemáme dost informací,“ doplňuje Kovařík.
