Podpora stavebního spoření za 300 miliardovou sekeru nemůže
Zrušit podporu stavebního spoření. Tak zní jedna z myšlenek, jak pomoci ke konsolidaci veřejných financí. O smyslu této podpory lze už léta poměrně úspěšně pochybovat. Samo o sobě ale jeho zrušení nikoho nic moc nezachrání.
Populární stavebko kdysi snad vzniklo s cílem podporovat stavby bytů a domů, rekonstrukce, modernizace… Velmi brzy se ukázalo, že ceny se vydaly do výšin (a to nemluvíme o dnešku ale období 90. let), k nimž se spořením s optimální výší státního příspěvku nedostanete ani na dohled.
Takže zůstalo jen to státem podporované ukládání peněz, mimořádně oblíbené, a sem tam snad nějaký ten překlenovací úvěr. Ten asi k menším rekonstrukcím či úpravám opravdu posloužil.
O vázání státní podpory na užití naspořených peněz se v minulosti diskutovalo mnohokrát. Dnes totiž stát nedělá nic jiného, než že dotuje jeden z mnoha spořicích produktů. Snad tím trochu podporuje spoření jako takové.
Objemy vkladů okolo 400 miliard
Objem vkladů ve spořitelnách dlouhodobě osciluje kolem 400 miliard, plus mínus pár desítek. Bylo by zajímavé zjistit, zda by se přesunuly jinam, nebo je lidé hned utratily. Ale to by šlo zjistit jedině experimentem, bohužel neopakovatelným.
(Objemy úvěrů atakují zespoda 300 miliard, nejníže za posledních deset let byly na úrovni 240 mld. Kč.)
Ať už jsou státem dotované produkty jakkoliv smysluplné a efektivní – o čemž lze na dlouhodobém horizontu leckdy pochybovat –, že lidi motivují, aby si něco z výplaty odložili na budoucnost, je asi nepochybné.
Právě o tom by se asi mělo diskutovat v první řadě. V principu je totiž nesmyslné, aby stát dotoval jeden spořicí účet na úkor jiných. Aby dával podporu určité skupině střádajících a ostatním nic. Aniž by to celé bylo vázáno na nějaký účel. Je pak otázkou, zda prostě nedotovat určitý spořicí produkt do určité výše a vyhodit slovo stavební. Nebo to celé poslat do kopru.
Všechny myšlenky jsou legitimní. Těžko ale diskutovat o zrušení příspěvku jako cestě k záchraně rozpočtu. Státní sekera už dávno opustila úroveň okolo 100 miliard ročně a znásobila se. Jestli ročně posílá stát na stavební spoření okolo čtyř miliard korun, jsou to z jeho pohledu drobné.
Samozřejmě, to samo o sobě neznamená, že je má nutně posílat dál. Ale verdikt o konci musí zapadat do nějaké koncepce podpory pro tvorbu úspor a koncepce řady rozpočtových škrtů. Jinak půjde zase jen o humbuk s malým efektem.
