Plán se plní, ale také naplňuje
Vláda předložila návrh na zvýšení příspěvku na bydlení a rozšíření počtu domácností, které by jej mohly získat. Sněmovna ho ve zkrácené proceduře legislativní nouze schválila. Výše příspěvku i okruh příjemců se zvyšují dosti podstatným způsobem a do státního rozpočtu, ačkoliv se vláda neobtěžovala nějakou přesnější analýzou, vybagruje deficit dalších několik miliard korun, snad ne více než tři, ale předem se to špatně odhaduje.
Je dobře, že opatření se děje rychle, faktury za energii chodí lidem domů každý měsíc, zatímco platy se zvyšují jednou dvakrát do roka a práce se hledá ještě mnohem déle. Ale procedura ve stavu legislativní nouze zastírá jeden zásadní fakt: mělo to být připraveno a v klidu míru schvalováno mnohem dříve.
Nejde totiž o žádné náhle pominutí trhu. Před současnou situací byli politici opakovaně varováni jinými politiky, techniky, odborníky a analytiky. Slýcháme, že se zvýšení nákladů domácností očekávalo, také se připravuje nějaký ten sociální fond v rámci EU, ale že se to nečekalo tak rychle a tak zhurta. Že prý shoda několika nepříznivých okolností.
Opět špatně. Je to důsledek chybného plánování. Pokud vynecháme nepředvídatelnou okolnost, že v zimě bývá zimní počasí, zbývá snad už jen ten covid-19. Razantní nárůst ekonomické aktivity po pandemii, prý. Podle Energetického regulačního úřadu stoupla spotřeba elektřiny u nás loni o 4 %, podle světové energetické agentury EIA ve světě o 6 procent. To není nic světoborného, ale dejme tomu. Nejen že se to dalo očekávat, snad všichni si to ještě vroucně přáli. Ale jak na to reagovala bruselská plánovací Komise? Zrychleným uzavíráním fosilních zdrojů a německá plánovací Komise odstavováním jaderných elektráren. Nebo-li: když hrozí zvýšení spotřeby energie, namísto investic do rozšíření výroby, obnovení těžby a další modernizace spolehlivých regulovatelných zdrojů, z rozhodnutí politických se konají divestice. Protože tak je to správné, tak to má postupovat. To je příklad typický pro plánovanou (socialistickou) ekonomiku. Výsledek se dal předvídat, protože je zákonitý: nerovnováha, nedostatek, nouze.
Ilustrační obrázek: Pixabay
Ale plán se musí splnit a překročit. Tak se přijímají nové socialistické závazky. Od Kjótského protokolu přes Pařížskou dohodu až po Zelený úděl a Fit for 55. Ale to nestačí: „Evropa se rozhodla stát se do roku 2050 prvním kontinentem s nulovými emisemi uhlíku. Německo chce tohoto cíle dosáhnout už v roce 2045. Je to úkol obrovský, ale úkol, který můžeme zvládnout a zvládneme ho,“ prohlásil nedávno na mezinárodním fóru německý kancléř Olaf Scholz.
Už zveřejnění plánu má své účinky. Když se naplánovala výstavba Temelínu, každému trošku zkušenému předsedovi stavebního družstva bylo jasné, že příštích 10 let bude cement úzkoprofilovou komoditou, dostupnou jen ze známosti a za úplatek. Tak se nyní zdražují emisní povolenky, bude jich málo jako toho cementu. Aktuální plán EU zní: Zemní plyn? Kdepak, ještě v této pětiletce se bude spalovat vodík. Nemáme ani výrobu, ani dopravu v průmyslovém měřítku, ale… Naplánovány jsou obnovitelné zdroje, ne bezpečné zásobování energií.
Jestliže tedy schvalování příspěvků chudnoucím domácnostem ve stavu legislativní nouze budí dojem čehosi operativního, náhodou vynuceného a dočasného, je to dojem naprosto mylný. Nouze se bude prohlubovat o další výrobky nutné k životu a rozšiřovat o další chudnoucí domácnosti. Nejen u nás, ale v celé Evropě. Protože plán zelené ekonomiky, plán společenské přeměny a výchovy nového občana s ekologicko-klimatickými návyky výroby a spotřeby, se bude nejen plnit, ale i jaksi samovolně naplňovat. Už i tiskaři si stěžují, že nemají nač tisknout, protože tiskárny utiskované vysokými cenami energie nevyrábějí papír. Že by došlo i na ten pověstný toaletní? Že by došlo i na ten blackout?
Jestli se vám zdá, že se ve Světě hospodářství už trochu opakujeme, tak se vám to nezdá. Ale považujeme to za nutné, protože úředníkům v nadstátní plánovací Komisi v Bruselu se ještě nedoneslo, jaké to bylo tady u nás, a jak to zákonitě zase musí dopadnout.
