Jako spokojení mourovatí
Stovka miliardářů a milionářů požaduje od svých vlád, aby je více zdanily. Učinila tak na Světovém ekonomickém fóru, které se letos koná virtuálně místo tradičního Davosu. Že prý mimořádně bohatí lidé nejsou dnes nuceni platit svůj spravedlivý podíl na obnově hospodářství po pandemii. Skupina si říká Vlastenečtí milionáři.
Nemějme žádné iluze o tom, že by tito lidé skutečně platili hospodářské oživení a že by uhradili spravedlivý podíl. V daňových soustavách vždy budou fungovat nějaké stropy, odpočty, výjimky, a kdyby jich bylo málo, tak dojde na optimalizaci daní a daňové ráje. Hospodářské oživení, stejně jako s ním stále úžeji spojované radikální ozelenění, zaplatí pracující střední třída.
A bude to paleta. V Evropské unii skoro bilion eur, v USA bilion dolarů. To jen pro začátek. Skutečné náklady známy nejsou. „Evropa se rozhodla stát se do roku 2050 prvním kontinentem s nulovými emisemi uhlíku. Německo chce tohoto cíle dosáhnout už v roce 2045. Je to úkol obrovský, ale úkol, který můžeme zvládnout a zvládneme ho,“ prohlásil na témže fóru německý kancléř Olaf Scholz. Nejde přitom jen o Německo nebo EU, to vyhlášení patřilo zemím skupiny G7 s tím, aby se zelenění účastnila.
I kdyby na vyšší zdanění nejbohatších lidí došlo, a ono zřejmě dojde, zásadní rozdíl bude v tom, že jim se sníží bohatství, nebo spíše zvolní tempo jeho růstu, zatímco střední třídě klesne životní úroveň. V plánu je obrovské přerozdělování vytvářených hodnot, tedy odebírání příjmů jedné skupině obyvatel a dotování příjmů té slabší. Tomu se v EU říká sociálně spravedlivá transformace. Už je to v chodu, příslušný sociální fond je plánován. Týkat se to bude také podniků. Německý ministr hospodářství a klimatu Robert Habeck oznámil, že se budou poskytovat dotace na ceny energie některým podnikům s energeticky náročnou výrobou. Ale bude se hlídat, aby se jim nepomáhalo moc. Česká vláda zase přišla s plánem dotovat podnikům nákup elektroaut. To aby jejich výrobce Škoda Auto nemusel zlevňovat a měl dost peněz na pokuty za to, že vyrábí i auta se spalovacími motory. Je to hezký příklad toho, jak se pomoc malým přelévá do podpory velkých a největších hráčů.
Proč tedy ti „velcí“, ti milionáři z Davosu, vydávají taková prohlášení? Je v tom snaha o spravedlivější rozdělení bohatství, o třídní usmíření? Spíše jsou v tom public relations. Propaganda, chete-li. Až vysoké odvody na občany dolehnou silněji, bude možné poukázat na milionáře a říkat: „Podívejte, oni platí – a kolik, panečku! A dobrovolně, s radostí! Tak nefrflejte, když máte taky přispět svou troškou.“
Ti mladší frflat nebudou. Ti už budou řádně vyškoleni. K tomu zase míří návrh Rady EU o učení v zájmu environmentální udržitelnosti. Jeho cílem je „…podpořit členské státy, školy, vysokoškolské instituce, nevládní organizace a všechny poskytovatele vzdělávání v tom, aby dokázali vybavit studenty znalostmi i dovednostmi se zaměřením na udržitelnost, změnu klimatu a životní prostředí.“ Poskytovateli vzdělávání se rozumějí všichni, od mateřských školek po univerzity. Absolventi tohoto systému musejí „…být schopni rozvíjet své znalosti, dovednosti a postoje tak, aby žili udržitelněji, změnili vzorce spotřeby a výroby, přijali zdravější životní styl a přispívali – jak individuálně, tak kolektivně – k transformaci našich společností.“ Nastupující generace tak budou naučeny se rozhodovat, zda k večeři zapečený pampeliškový nákyp, nebo polníčkový salát raw. Protože ta dvě procenta masa na stravenkách si chtějí ušetřit na příští neděli. Jestli si vyžehlí prádlo, nebo pojedou navštívit babičku, protože příděl elektřiny, resp. oxidu uhličitého na tento měsíc už se povážlivě tenčí. Přijde jim to přirozené a správné.
Těm starším, a zvláště nám z postkomunistických zemí, kteří ještě pamatují socialistické plánování (a přerozdělování) i socialistické školství postavené na vědeckém marxismu-leninismu, ale kteří pamatují také osobní svobodu a odpovědnost, na ty tady bude celoživotní vzdělávání neziskovými organizacemi. Z toho běhá mráz po zádech. Bylo by špatně, kdyby neběhal.
Občané zemí západních netuší, do čeho jdou, protože komunismus znají jen jako filosofický konstrukt. Nezažili praktickou realizaci. Ta se nazývá totalita. Stav, ve kterém ještě nejsme. Vše je ve fázích návrhů a možných diskusí, které neskončí zatýkáním odpůrců a policejními výslechy se zkrvavenou tváří. Můžeme si také celkem svobodně pamatovat a varovat před tím, jak totalita začíná a co k ní směřuje.
Také to, že komunismus je zatraceně drahá věc. Naši komunisté si k penězům pomohli vyvlastněním – od největších korporací po malé živnostníky a sedláky a hospodáře. EU si hodlá pomoci extrémním zdaněním firem i občanů, ale vážně, stačit to nebude.
