Německá vláda se chystá porušovat dohody

Nová německá vláda zvaná semafor, tedy koalice socialistů, liberálů a zelených, se ještě neujala moci a už začíná být nesympatická. Její koaliční smlouva, z níž se rodí vládní program a kterou postupně schvalují jednotlivé členské strany koalice, totiž slibuje porušování mezinárodních a unijních dohod.

První z vyhlášených závazků hovoří o zvýšení podílu obnovitelných zdrojů (OZE) na výrobě elektřiny v Německu na 80 procent do roku 2030. To je proti Pařížské dohodě, neodpovídá to ani unijnímu programu Zelený úděl, ani navrhovanému postupu Fit for 55. A neříkejme si, že je to věc čistě německá, vnitrostátní. Při evropské propojenosti elektroenergetické soustavy fyzikální i obchodní se tento závazek citelně dotýká i německých sousedů, a to i těch vzdálenějších. Připomeňme, že jen řešení nenadálých přetoků přebytečné elektřiny z neregulovatelných OZE vyvolalo více než dvoumiliardovou investici do transformátorů na přeshraničním propojení v české přenosové síti. Náhlé deficity v dodávkách elektřiny letos zjara hrozily půl Evropě blackoutem.

Jestli za 9 let bude v Německu zásobování elektřinou nespolehlivé, nepravidelné, povede k omezování provozu průmyslových firem nebo služeb, jestli to zdraží elektřinu všem zúčastněným zemím, velmi silně to pocítí i průmysl český, dodavatelsky a obchodně úzce svázaný s německou ekonomikou. Jedinou adekvátní odpovědí na tuto iniciativu z naší strany by bylo odsunutí plánů na ukončení využívání uhlí v energetice a revize územních limitů těžby hnědého uhlí, dokud nebudou dokončeny nové jaderné elektrárny.

K naplnění zelených plánů v Německu má nepochybně přispět také snížení věku pro účast ve volbách z 18 na 16 let. Budou tak aktivovány volební hlasy radikální levicové mládeže, například studentského hnutí Fridays for Future. Za odměnu jí bude legalizována marihuana.

Dalším koaličním krokem je usnadnění legální migrace. Ta je také předmětem unijních smluv, velice těžce dojednaných a letos opět evokovaných. Jsou založeny na jednomyslném schválení všemi členskými státy, ovšem semafor by rád přepnul na většinové hlasování. Tuto iniciativu je nutné sledovat z pozice země, která je zatím pro imigranty průchozí. Německo je vzhledem k přiběhlickým proudům státem cílovým a vnitrozemským. Lze se nadít vzkříšení diskusí o imigrantských kvótách, ale také o úloze, funkci a rozpočtu agentury Frontex. Ta byla vytvořena k ochraně vnějších hranic unie, ne jako převaděčská a doprovodná agentura.

Koaliční smlouva německých vládnoucích stran se může jevit jako vnitrostátní záležitost našich sousedů. Ale není. Tato smlouva se brzy přepíše do vládního programu. A Německo není Malta. Je to dnes nejsilnější a nejvlivnější členský stát EU, kterému po odchodu Velké Británie chybí protiváha. Němci jsou si toho velmi dobře vědomi.

Politika je sice umění kompromisu a kompromisy budou nutné i do budoucna. Ale přesto české odpovědi na semafor budou muset být zřetelné, srozumitelné a jednoznačné.

Je asi symbolické, že se v příštím roce budeme s Německem střídat v předsednictví Rady EU. Bude to napínavý a v mnohém stigmatizační rok.