Od ekocidy k dezinformacím, aby se lidi víc báli

Ilustrační foto: Anja z Pixabay
Audioverzi komentáře si můžete poslechnout zde.

Evropští Zelení jednají s europoslanci o začlenění nového zločinu do evropského trestního práva. Dali mu jméno ekocida. Cílem aktivistů je uzákonit ekocidu jako pátý zločin uznávaný Mezinárodním trestním soudem. Doplnil by tak čtyři již existující – zločin proti lidskosti, genocidu, válečné zločiny a zločin agrese.

Znamenalo by to, že politici či korporace zodpovědné za ekocidu by mohli být trestně stíháni podle mezinárodního práva. Týkalo by se to například ekologických katastrof způsobených ropnými skvrnami, znečištěním plasty, rybolovem při mořském dně nebo hlubinnou těžbou.

Všechny podobné události jsou už nyní ve všech členských zemích EU důsledně vyšetřovány, ať už jako nehody, nebo jako trestné činy. Ve druhém případě obvykle padají i sankce. Zkušenosti se Zelenými, s rozpínavostí jejich požadavků a ideologie, nutně vedou k podezření, že nová definice ekocidy má usnadnit trestní stíhání politiků, korporací a firem za to, že pro ochranu klimatu dělají málo a pomalu. Případně za jiné zločiny, jako třeba frakování ropy, těžbu uhlí, provozování uhelných elektráren, výstavbu dálničního obchvatu, padesátikilometrovou rychlost ve městech, splavnění řeky, ježdění autem na naftu, aj. Zelení své ideologii meze nekladou. Poslanci Evropského parlamentu už vůbec ne. Co kdyby je za rok a půl ti Zelení nechtěli znovu volit?

„V reakci na soudní spory v oblasti klimatu a životního prostředí, kterých jsme byli svědky, se objevila naléhavost tyto problémy legislativně ukotvit a vyjasnit,“ přiznala bez obalu europoslankyně za frakci Zelených a předkladatelka návrhu Marie Toussaintová. „Je to historický moment! Europarlament jednotně podporuje můj návrh zakotvit ekocidu do evropského práva.“

Aktivisté sice už hezkou řádku podobných soudních procesů vyhráli, ale nastal čas přiložit pod kotlem, vykázat politickou aktivitu a zvýšit strach ve společnosti. Za ekocidu může padnout i trest odnětí svobody.

EU je přeborníkem v buzeraci

Kdysi, když Evropské komisi (EK) předsedal José Manuel Barroso, předsevzala si Evropská unie, že se stane světovým vůdcem v inovacích, nových technologiích a znalostní ekonomice. Ponechme stranou, že se to moc nedařilo, chyběly peníze i lidský potenciál. Totálním pohřbem těchto ambicí však byl nástup Ursuly von der Leyenové do čela EK v roce 2019. Ta před poslanci přednesla své vize Zeleného nového údělu, a ti ji na to konto zvolili předsedkyní.

Výsledkem její dosavadní politiky je, že se Evropa stala světovým lídrem v buzeraci. Vyhlášené a schválené plány, normy, limity a předpisy na ochranu klimatu se průběžně zpřísňují, rozšiřují, procenta zvyšují a termíny krátí. Na podnikatelské subjekty dopadají nové a nové povinnosti, naposledy například vykazovat nefinanční výkazy ESG podle norem CSRD. Na občany také, například zvažovaný zákon o povinnosti renovovat, zateplit a solárně elektrifikovat domy sto let nazpátek. Sem patří i zákazy spalovat uhlí, jezdit autem na benzín a naftu, v Německu nakupovat plynové kotle k vytápění domů. Taxonomie určuje bankám, koho smějí financovat a pojišťovnám, koho smějí pojistit. Ale ty se z toho radují, protože poslušnost jim zajistí prosperitu a ochranu před bankroty.

Výsledkem této direktivní politiky je drahá energie, vysoká inflace a pokles podnikatelské aktivity. V tom posledním bodě ne všude, ale chemické továrny omezují nebo ruší výrobu energeticky náročných produktů, provoz omezují zpracovatelé hliníku, podle jednoho průzkumu 23 % firem z automobilového průmyslu zvažuje přesun výroby mimo EU.

K inovačnímu prvenství měla zásadně přispět zelená energetika. Končí to tak, že montážní firmy usilovně přemýšlejí, jak inovovat dodavatelské vztahy, aby se jim podařilo dostat klíčové komponenty k fotovoltaickým elektrárnám z Číny. Továrny na baterie do elektroaut budou evropské podniky stavět v Severní a Jižní Americe. Evropský Airbus rozšiřuje výrobu v Číně.

Direktivně řízená ekonomika se nemůže stát lídrem v inovacích

Svaz německého průmyslu (BDI) tento týden varoval před klesající konkurenceschopností Německa. Zdejší průmysl potřebuje omezení byrokracie, výrazné snížení daní a zajištění spolehlivých a cenově dostupných dodávek energie, prohlásil Sigfried Russwurm, předseda BDI. Důvěra investorů v nejsilnější ekonomiku EU klesá. Index ekonomické nálady se v dubnu snížil ve srovnání s minulým měsícem o 8,9 bodu na 4,1 bodu. Analytici naopak očekávali, že hodnota za duben se výrazně zvýší a dostane se na 15,3 bodu. Podle finančníků je za tím očekávání přísnějších úvěrových podmínek. Neobvykle velká mezera mezi odhadem a skutečně naměřeným indexem ale napovídá, že by za poklesem důvěry mohly být i jiné důvody, třeba vypnutí posledních tří jaderných elektráren od sítě, což povede k dalšímu zdražení energie a ohrozí spolehlivost jejích dodávek.

Direktivně řízená ekonomika se nemůže stát lídrem v inovacích, znalostech, pokroku a bohatství. Možná v té dekarbonizaci.

A ještě v něčem. Evropská komise jeví snahy co nejvíce do sebe centralizovat řízení ekonomiky a společnosti. V tomto oboru se přiblíží světovému lídru  – Čínské lidové republice. Ale nikdy jej nepředstihne, dokud tu máme svobodné volby.

Leč nejásejme. V orgánech EU probíhá proces institucionalizace boje proti dezinformacím. Možná to skončí tlachocidou jako šestým zločinem proti lidstvu.

A zase jsme došli, už obligátně, k té finální fázi – kontrole myšlení. Autor se omlouvá čtenářům, jestli je to už trošku nudí. Není to ale jeho vina, že touto pointou končívá stále častěji.